Karel Spáčil se věnuje cuttingu. Westernová disciplína, která vychází z práce s dobytkem, ho okouzlila už v devadesátých letech. V době, kdy začínal, by se počet cuttingových koní v České republice dal spočítat na prstech jedné ruky. Dalo by se říct, že je průkopníkem cuttingu. „Jak jsem se dostal ke koním, to není nějaký extra příběh. Začal jsem jezdit jako hobby, a když mi bylo devatenáct, koupil jsem si prvního koně,“ vypráví ve westernovém podcastu EquiRadia, jak si pořídil arabského hřebce.
S ním jezdil ve volném čase do přírody a záhy se dostal v Jeseníkách do party, která pásla krávy. „Takže hned v těch devatenácti jsem se dostal do westernového sedla a hned jsem mohl pracovat s dobytkem,“ popisuje, jak ho toto odvětví pohltilo. Jenže koncem devadesátých let se v Česku westernu věnovalo minimum lidí a stájí, navíc to byl převážně reining. Karel Spáčil se ale chtěl posouvat a učit právě v cuttingu. Prostřednictvím kontaktů Stanislava Beránka z ranče U Soudného potoka se dostal do Kanady.
„To byla velká změna. Z takového snu, z toho prostředí tady v Evropě, se dostanete do Kanady. Vystoupíte na letišti a všechno je jinak. Dostal jsem se úplně do jiného světa,“ líčí jezdec, jak přicestoval v roce 2000 k trenérovi Guyi Heintzovi, který je v Kanadě považovaný za špičku.
Překvapením byl poměrně skromný areál. Stáje byly krásné a nové, ale trenérova rodina bydlela v mobile housu. "A u toho byla venkovní jízdárna. Bylo to v Albertě, byl únor a přes den bylo kolem minus deseti, v noci i minus pětadvacet. A tento výborný trenér trénoval ty koně v těchto podmínkách. To bylo první velké překvapení, protože když se díváte do těch časopisů, jak je to vymazlené, tak v reálu to bylo jinak. Byla to tvrdá realita. Také moje angličtina byla v začátcích, ale nějak jsme se dorozuměli,“ vzpomíná Karel Spáčil, jemuž vízum dovolovalo zůstat půl roku.
„K bydlení mi trenér řekl: Mám tady mobile house, nebo vedle mobile housu je šatna, nebo tady mám obytný přívěs. Ale je únor. Ten přivěs je dobrý, ale asi je stavěný pro Kalifornii. Takže tam nebude úplně teplo. Je tam sice topení, ale myslím, že nejlepší bude ta šatna. A tak jsem skončil v šatně, kde jsem přespával,“ říká a popisuje, že vstával velmi brzy, až když se postaral o všechny koně, teprve potom mohl jezdit a Guy mu ukazoval, jak trénovat.
„Nikdy jsem nepotkal chlapa, který by pracoval tak tvrdě jako on. A stejně se choval ke mně, takže ten začátek pro mě byl celkem tvrdý. Ráno jsme vykydali všechny koně, potom se jezdilo. Byla to skvělá škola. Zaprvé jsem se mohl vyjezdit, a on mi konci dne vždy dal tréninkovou hodinu, aby mě posouval i jako trenéra. To byl můj první kontakt s realitou. Měl jsem pak stáže i na jiných rančích v Americe, ale tohle byl ten začátek,“ říká Karel Spáčil.
Do Kanady se pak ještě několikrát vrátil, zprvu na stejné místo, ale později změnil působiště. „Při té první stáži jsem potkal výborného trenéra. Je to Gerry Hansma, jezdec a trenér, který je v Hall of Fame. Toho asi mohu v podstatě považovat za svého mentora. Ten mě naučil nejvíc. Takže v těch prvních pobytech jsem potkal jeho a později už jsem se vracel jen k němu. Rád jsem s ním trénoval. Jeho koně byli vždy výborně přiježdění, na to kladl důraz. On mě posunul asi nejdál,“ vzpomíná.
V rámci spolupráce s Gerrym Hansmou přišla další zkušenost. „Je jich několik bratrů, Paul, Winston a Gerry. Začínal jsem v Kanadě, ale potom jsem se chtěl posunout dál. Hledal jsem více kontaktů, i třeba proto, když jsem potřeboval koupit koně pro klienty, tak jsem se chtěl dostat do „států“. Gerry mi pomohl dostat se do Texasu, kde jsem měl možnost pracovat s jeho bratrem Winstonem Hansmou. Texas je Mekka westernového sportu, hlavně cuttingu.“
Díky těmto zkušenostem a opakovaným pobytům za oceánem se Karel Spáčil stal jedním z nejlepších cuttingových jezdců a trenérů v České republice. Spolupracoval s mnoha ranči. Splnil si svůj sen a provozuje s manželkou Kateřinou, rovněž úspěšnou jezdkyní, vlastní ranč ve středních Čechách. „Vždy jsem toužil po tom mít vlastní místo, vlastní pravidla. Nakonec se nám to podařilo. Je to skromné, jako jsem se naučil v té Kanadě i v USA. Je plně funkční, věnujeme se hlavně tréninku cuttingových koní. To je tak náročné na zázemí, a v podstatě nezbývá na nic jiného čas. Věnujeme se jen cuttingu,“ říká Karel Spáčil ve vysílání EquiRadia.
