Kamila Veselá se se svým oldenburským valachem Warranterem blýskla v nedávném Memoriálu Miloslava Perníčka. V nejvýše dotované národní soutěži sezony vybojovala třetí místo. O dalších úspěších i o svých top koních vypráví v našem rozhovoru. 

Máte v kariéře nějakého koně, kterého byste mohla nazvat „životním“?

Zmínila bych hned dva. Shodou okolností se oba jmenují od písmene W. Prvním byl bělouš Woran a druhým je můj současný parťák Warranter.

Čím si vás získali právě tito dva koně?

Woran si mě určitě získal svým srdcem a Warranter zase svojí pracovitostí, a to už v době, kdy ještě nebyl ani obsednutý. Už od samého začátku dělal každý den krok dopředu, ale nikdy ne zpátky.

Jak a kde jste se potkali poprvé? Čeho si na nich nejvíce ceníte?

Worana jsem poprvé potkala v Mariánských Lázních v Jezdecké akademii. Byl tam na volno v hale puštěn krásný bílý hřebec, a já se nad ním asi půl hodiny rozplývala, pozorovala jeho chody a krásu. Byl to původně kůň mého současného manžela, se kterým si nerozuměl a neměli se moc rádi, a proto mi nakonec zůstal. Běhali jsme spolu mistrovství republiky žen, Velké ceny nebo Český skokový pohár. Woran skákal srdcem, a proto byl každý společně překonaný parkur pro nás úspěch. Měla jsem pocit, že jenom pro mě skákal i takové dálky, které jsem mu dokázala často vymyslet jenom já.

Bohužel trpěl obrnou hlasivek, což byl také důvod jeho předčasného vyřazení z vysokých soutěží. Nižší soutěže ho nebavily, tak jsme mu našli jezdkyni Elišku Plotnárkovou, pro kterou to byl skvělý učitel. Mohla by mít klidně i slepeckou hůl a on si stejně sám všechny vzdálenosti dokonale počítal. Po pár letech si ale zranil pánev ve výběhu a už nemohl ve sportu pokračovat. Nyní je v důchodu, kde se šťastně prohání na pastvinách u pana Studničky ve Vrchovanech. Vzpomenu si něj prakticky každý den.

A co Warranter?

Warrantera jsem poprvé viděla u Radka Housy, byl to jeden z těch koní, kterého jsem si brala domů na obsednutí a na přiježdění. Díky jeho povaze byl obsednutý až v pěti letech. Zářit na zahraničních kolbištích začal, jako šestiletý, a přesto dosáhl osmi letech výkonnosti 145 centimetrů. Nyní je to můj nejlepší parťák. Nejvíce jsem si na něm vždycky cenila, že jsme šli spolu do každého finále, každé CSI zvládl bez problémů, na to jsem byla vždycky moc pyšná.

Co mají společného?

Oba mají však společného, že potřebovali ponechat tu jejich přirozenost, a spíše jim do toho vůbec nezasahovat a přizpůsobit se jim. To, co já udělala pro ně, mi oba mnohonásobně vrátili ve svých výkonech. Jak říkal náš učitel Václav Nágr: „Nech to koňovi, ten má větší hlavu“.

Čtěte také:Na volných otěžích, ale precizně. All around začátky Veroniky Cejpové

Jaké byly jejich typické charakteristické znaky?

Woran byl kůň jednoho pána, kterého si sám vybral. Když se mu ten nahoře nelíbil, dokázal i fiktivně kulhat, ale za makové buchty by klidně i kotrmelec udělal.

Warranter je svůj, je to náš showman, čím víc lidí je na tribunách, tím více naroste. Moc dobře ví, že je to právě ten okamžik, kdy bude středem pozornosti, což mu dělá moc dobře na jeho ego. Dá do toho pak úplně všechno. Při práci si často myslí, že ví nejlépe, co bude právě následovat, a nerad si to nechá vymluvit. S ním je prakticky z každého ježdění či vyjížďky nějaká zajímavá historka. Je to naše motorová myš, co dokáže každý parkur zpestřit akrobatickými cviky, rád si pro radost vyhodí.

Jaké jsou vaše další plány s Warranterem?

Warranter je nyní v přípravě na další CSI a zahraniční závody, které ho baví a jsou jeho dominancí. Časem bych byla nejraději, kdybych na něj našla nějakého šikovného juniora, nebo mladého jezdce, protože bych chtěla, aby se mohl dál posouvat. Myslím si, že je to kůň, co patří na světová kolbiště.

Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence? Nebo se od toho snažíte spíše oprostit?

Mám spíše sklony mít oblíbence, i když se snažím od toho oprostit, ale vždycky se ve stáji najde jeden koník, který mě osloví spíše svojí osobností než výkony nebo talentem. Mám prostě slabost pro výjimečné povahy a silné charaktery. A i když se snažím svoji pozornost a zájem spravedlivě dělit, tak je vždycky budu lehce preferovat.

Foto: Lukáš Klingora, poskytla Kamila Veselá