Aktuálně se svými koňskými svěřenci reprezentujete Českou republiku na mezinárodních skokových závodech ve Španělsku. Vraťme se ovšem úplně na začátek. Vzpomenete si ještě vůbec, kdy jste se poprvé setkala s koňmi?

 

První setkání s koňmi si sama nepamatuji, byly mi pouze dva roky. Bylo to ve westernovém městečku v Boskovicích, kde jsem se poprvé svezla na koni.

 

Jak došlo k tomu, že jste se začala koním věnovat naplno?

 

Byla jsem se s mamkou jednou podívat na koně na Panskou líchu v Brně, to mi bylo asi pět let. Do koní jsem se zamilovala a později jsem tam začala chodit do jezdecké školičky. Pak se asi v mých sedmi nebo osmi letech rodiče rozhodli mi koupit vlastního poníka a tam to všechno pořádně začalo.

 

Popište vaše jezdecké začátky - co byly vaše silné a slabé stránky? Jak dopadly vaše první závody?

 

Úplné základy jsem se učila právě na Panské líše, poté s mým prvním poníkem Likenem jsem se učila skákat a složila jsem s ním i ZZVJ. Mezi mé slabé stránky nejspíš patřily nájezdy na první skok v parkuru, většinou jsem najíždela z příliš pomalého tempa a trvalo mi chytnout správný rytmus. Mou silnou stránkou byly vždy pevné nervy. Na úplně prvních zavodech jsem byla s Likenem ve Vyškově. Byla to soutěž na výšce šedesáti centimetrů, startovali tam pouze tři poníci. Jako jediná jsem šla čistě a vyhrála jsem.

 

Kdo vás v jezdectví nejvíc naučil?

 

Všichni trenéři, kteří mě kdy trénovali, mě toho hodně naučili. Od úplných začátků s Ivetou Královou, dále Michal Slezák, Verča Jelínková, Zdeněk Žíla a v současné době Aleš Opatrný. Skvělými učiteli byli určitě i všichni moji poníci a koně, které jsem jezdila.

 

Kolik koní a poníků jste sedlala a na které z nich nikdy nezapomenete?

 

Dohromady jsem měla tři poníky a deset velkých koní, nezapomenutelní jsou určitě poníci Liken a Mister Merlin a z velkých koní, které už nejezdím, nezapomenu určitě na Doretta, který byl můj první velký kůň a Idee, s níž jsem měla několik úspěchů včetně osmého místa na mistrovství Evropy.

 

Bojovala jste někdy se strachem?

 

Se strachem přímo asi nikdy, spíš třeba s lehkou nervozitou před důležitými starty, ale to byla vždy taková ta nervozita, která člověka ještě více nabudí a dodá správný adrenalin.

 

Máte za sebou i nějaké pády či zranění?

 

Pádů byla spousta, nejhorší z nich až na velkých koních. Dvakrát jsem měla docela pořádný otřes mozku, jednou dokonce ani ne týden před mistrovstvím Evropy. Jinak jsem byla většinou jen potlučená, naštěstí se mi nikdy nic vážnějšího nestalo, musím zaťukat.

 

Foto archiv Mariany Michlíčkové