Parkurová jezdkyně Iva Holíková pochází z velmi tradiční jezdecké rodiny. „U koní jsem v podstatě vyrůstala. Rodiče i prarodiče měli koně a myslím si, že jsem ještě ani neuměla chodit a už mě posadili na některého ze svých koní,” vzpomíná Iva Holíková.
Kdo vás tedy nejvíce jezdecky vzdělával od vašich úplných začátků?
Na úplném začátku, kdy jsme jako děti jezdili na lonži, tak to byl převážně můj děda. Později, když už jsme se sestrou byly schopné s koněm trochu lépe zacházet, tak se této role ujali hlavně rodiče, Dana a Jiří Holíkovi. Následně jsem začala trochu více přemýšlet o jezdeckém sportu, v té době mi bylo asi čtrnáct let a dostala jsem se do jezdecké stáje v Poříčí nad Sázavou k Lubošovi Markovi, u něhož pracoval Miroslav Půlpán. S ním jsem začala trénovat, a to bych označila za takový odrazový můstek mé sportovní kariéry. Byla to pro mě veliká změna, dozvěděla jsem se nové věci a měla jsem možnost jezdit lepší a zkušenější koně. Na tu dobu to byli opravdu dobří koně, a to mě hodně posunulo dál. Velmi mě na začátku ovlivnil také Jiří Pecháček, který vedl Sportovní centrum mládeže, a dokonce jsem mohla jezdit i některé jeho koně. Dalším důležitým trenérem pro mě byl Roman Drahota, jenž mě toho také hodně naučil. V neposlední řadě musím zmínit i roční stáž v Německu u Michaela Gonnela.
Parkurové skákání vás tedy oslovilo úplně od začátku. Vyzkoušela jste i nějaké jiné jezdecké odvětví?
Na nižší úrovni jsem párkrát startovala i v drezurních soutěžích, ale tím hlavním sportem pro mě od začátku byl parkur. Vyplynulo to tak nějak samo, jelikož moji rodiče měli parkurové koně a ani mě jiný jezdecký sport nikdy nelákal.
Můžete zmínit místo, kde se vaše začátky odehrávaly? V kterých dalších areálech jste měla možnost působit?
Mé jezdecké začátky probíhaly v areálu v Pecínově. Původně na tomto místě bylo přes sto koní a byl tam opravdu rozsáhlý chov. Následně jsme se s rodiči přesunuli do Žabovřesk, kam jsme přestěhovali i značnou část původního chovu koní a k tomu jsem ještě dojížděla do stáje v Poříčí nad Sázavou. Poslední přesun byl později do Zbožnice, kde moji rodiče už sídlí dodnes. Nemůžu vynechat ani jezdecký areál v Opřeticích, kde jsem také trávila dlouhou dobu a s tímto místem jsem spojena i nadále.
Kterých úspěchů si ceníte úplně nejvíce?
Velmi si cením zisku titulu mistryně České republiky 2018 mezi ženami v sedle Normana. V tom samém mistrovském klání jsme ještě navíc přidali vítězství ve družstvech, k čemuž jsem přispěla s koněm Douglas-S. Další mistrovské úspěchy se dostavily s mou životní klisnou Luanou-T, s níž jsem vybojovala dvě druhá místa.
Seznámíte nás se svými nejvíce výjimečnými koňmi?
Do této skupiny koní bezpochyby patří již zmíněná třináctiletá holštýnská klisna Luana-T (Singulord Joter x Acobat II x Coriander), s níž jsem závodila ještě v minulé sezoně. Měla jsem možnost s ní startovat od jejich čtyř let a spolu jsme se dostaly v parkuru až na úroveň T. Luana je veliká bojovnice, snaží se nedělat chyby a vždy mi chtěla vyhovět. Vynikala svou rychlostí, takže jsem nasbíraly hodně dobrých umístění. Letos už závodit bohužel nebude a půjde zpět ke své majitelce. Na stejnou pozici bych dále zařadila klisnu Fabienne (Jersey x Lombard x Cor de la Bryére). Ta se narodila u mých rodičů, já jí jezdila od jejího obsednutí a také jsme společně dosáhly parkurů stupně T. Absolvovala jsem s ní stáž v Německu, sbírala úspěchy a v dnešní době už jezdím její potomky. Když se ale vrátím ještě na úplný začátek, tak za zmínku stojí klisna Nerina, s níž jsem překonala svůj první parkur v roce 1997. Na ní také moc ráda vzpomínám.
Jaká je vaše aktuální role v jezdeckém sportu?
Před rokem a půl jsem ještě působila u rodiny Písaříků v Horse Parku Kamenný Dvůr. Aktuálně mám své tři mladé koně ve stáji v Opřeticích a chtěla bych se především zabývat trénováním svých svěřenců. V této době dojíždím například do Zduchovic, kde sídlí Emma Sophia Španko se svými koňmi, dvě svěřenkyně trénuji v areálu společnosti Equestrians a další poté v okolí Opřetic. V závodním prostředí ještě plánuji zůstat, ale už to bude pouze spíše pro radost a budu dávat přednost práci s mladšími koňmi.
Máte už vytvořený plán na nadcházející sezonu?
Jelikož na letošní sezonu mám spíše mladé koně, tak s nimi plánuji převážně menší národní závody. Na větší jezdecké akce na mezinárodní úrovni se chystám hlavně v roli trenéra, kam budu doprovázet své svěřenkyně.
Foto archiv jezdkyně
