Lenka Matunová aktuálně pracuje jak s koňmi mladými, tak samozřejmě i s těmi staršími a zkušenějšími. „V dnešní době jsou ovšem starší koně žádaní více. Mladé koně dnes moc lidí připravovat nechce, ale nás to baví a děláme to rádi. Obracejí se na nás lidi s požadavky na obsednutí, základní přípravu a následný prodej,” sděluje Lenka Matunová svůj nynější hlavní záměr v oblasti jezdectví.   

 

 

Vybavíte si svůj první kontakt s koňmi a kde k tomu došlo? 

 

Poprvé jsem se setkala s koňmi ještě když jsme bydleli poblíž centra Benátek nad Jizerou. V tomto místě se nacházel statek, kde sídlil pan Hlaváč, který za pomoci koňské síly přepravoval stavební materiál. Vždycky jsem vyčkávala až se s koňmi objeví, chodila jsem je hladit a už v té době jsem měla tušení, že budu také na koních jezdit. Následně jsem k tomuto pánovi začala chodit pravidelně a začala jsem získávat postupně nové jezdecké a sportovní zkušenosti. Vypomáhali jsme při klasické péči o koně a za to jsme měli možnost jezdit a obsedat mladé koně. Poté jsme už obdrželi jezdeckou licenci a pan Hlaváč nás velmi ochotně vozil po závodech, a to nejen parkurových, ale jezdili jsme i dostihy.  

 

 

Kdo další vám později předával jezdecké zkušenosti?  

 

První náročnější trénink jsem zažila ve stáji na Páterově pod vedení pana Vacka, s nímž to byla poměrně tvrdá jezdecká škola pro mě, ale i tak jsem za to byla moc vděčná. Následně jsem odkoupila svého životního koně Orida a s ním jsem začala jezdit na tréninky za panem Jindrou a tato spolupráce trvá dodnes a jsem s tím naprosto spokojená.  

 

 

Zmínila jste svého životního koně Orida. Můžete nás s ním blíže seznámit?  

 

Je to dnes už pětadvacetiletý hřebec Orido, kterého mám stále u sebe. Chodí do výběhu, občas se s ním vyrazí ještě do lesa, ale jinak si už užívá svůj zasloužený důchod. Byl pro mě nezapomenutelný ve všech směrech. Když jsem ho obsedala, tak těch zkušeností ještě nebylo mnoho a práce s Oridem, jakožto mladým hřebcem, také nebyla úplně jednoduchá. Velmi úspěšně se učástnil soutěží pro mladé koně a už jako sedmiletý překonal svůj první T parkur. Aktivně sportoval na nejvyšší úrovni až do sedmnácti let a poté, vzhledem ke zdravotním komplikacím, svou kariéru ukončil. V průběhu mé sportovní kariéry jsem samozřejmě měla možnost jezdit spoustu výborných a schopných koní, ale právě Orido byl pro mě tím nejzásadnějším a nejvíce výjimečným.  

 

 

Kde se nyní nachází vaše domovská stáj?  

 

Poměrně nedávno jsme se přesunuli k panu Stehlíkovi do Komárna u Nymburka. Důvodem našeho stěhování byly převážně lepší podmínky. O koně je v tomto areálu skvěle postaráno, můžeme využívat kvalitní zázemí a výběhy.  

 

 

Jaké jezdecké úspěchy jsou pro vás nejcennější?  

 

V první řadě se snažíme o kvalitní přípravu svěřených koní do naší péče. Mezi mé nejcennější jezdecké úspěchy bych zařadila vítězství při mistrovství České republiky mezi ženami v roce 2006. Poté jsme si dále s Oridem přivezli několik dalších stříbrných a bronzových mistrovských medailí. Absolvovala jsem dvakrát mistroství světa mladých koní v Lanakenu, na což také moc ráda vzpomínám. Za úspěch však považuji určitě každý dobře zajetý parkur, a když jsou koně i jejich majitelé s mou prací spokojení.   

 

 

Co patří aktuálně mezi vaše další sportovní a jezdecké cíle?  

 

Stále chceme dělat dobře svou práci a kvalitně připravovat naše koně. Je úplně jedno, jestli na mistrovskou úroveň nebo mladé koně do soutěží pro ně určených. Když se naskytne možnost mít kvalitního koně do vyšší sportu, tak za to budu určitě jedině ráda. Mám teď ve stáji takového jednoho osmileté adepta Quality Kid B Z (Quidam de Revel x Chellano Z), s nímž bych už v letošní sezoně mohla překonávat nějaké obtížnější parkury. Nebráním se účasti při Českém skokovém poháru ani na závodech mezinárodní úrovně, tak snad bude více příležitostí a sezona nám vyjde podle našich představ.  

 

Foto archiv Lenky Matunové