Mladá jezdkyně všestrannosti Michaela Kadlecová má své koně ustájené na Vysočině nedaleko Humpolce. Majitelem stáje JK Glod Čejov je Jaroslav Grodl, stavitel tratí, rozhodčí a v neposlední řadě také komentátor jezdeckých akcí.
Michaelo, jak dlouho v Čejově působíte a jaká byla vaše cesta až na toto místo?
V Čejově sídlím už deset let. Když mi rodiče koupili prvního koně, měli jsme ho ustájeného v Boňkově. Tehdejší majitelka ale ze stáje odcházela, a tak nám doporučila stáj pana Grodla, se kterým se znala. Zprvu se mi do Čejova moc nechtělo, holky ve stáji byly o něco starší než já a na první pohled se mi nezdály moc kamarádské. Nakonec se ale ze všech vyklubaly skvělé holky a dobré kamarádky.
Jaké jsou základní parametry vašeho současného domovského areálu?
V areálu se nachází dvě stáje po pěti boxech. Pak máme jeden velký porodní box a devět venkovních boxů. Je to takový menší rodinná stáj, v areálu se nachází většinou kolem dvaceti koní. Dále tam je menší jezdecká hala, která je dobrá pro opohybování koní v zimě. Další tréninkovou plochou je velká jízdárna. Na šířku má sice asi jen 25 metrů, ale na délku má přes 100 metrů. Když se u nás pořádají závody, postavíme na ní velký drezurní obdélník a vedle něj je ještě dostačující opracoviště.
S tím souvisí materiál pro pořádání závodů, jako jsou drezurní oplůtky, ale také skokový materiál. Letos se u nás pořádala i zkrácená všestrannost, takže nezbytností je i přilehlá crossová trať. Ta je super pro trénink a pro mladé koně, neboť se na ní nachází všechny typy překážek.
V areálu je také dobré zázemí pro jezdce, kromě sociálního zařízení a plně vybavené kuchyně máme i společenskou místnost, kde pak Grodl každý rok pořádá zabijačku, která bývá pěkným zakončením sportovní sezony.
Můžete prozradit něco o historii tohoto místa?
Jezdecký areál byl založen v roce 1984, ale obecní kronika říká, že se tam hospodaří už od roku 1648. Pan Grodl areál v devadesátých letech zprivatizoval a za několik posledních desetiletí se koně z klubu účastnili mistrovství ČR, mistrovství Evropy i mistrovství světa.
Pochází odtud například Gabriela Slavíková, která je mou současnou trenérkou. Gabriela se mimo jiné účastnila s Markýzem mistrovství Evropy mladých jezdců v Irsku a v Belgii. S Finlandií měla splněnou kvalifikaci na mistrovství světa v Lionu.
Jezdci i koně z Čejova mají na kontě spoustu titulů a umístění jak z mistrovství ČR, tak i z oblastních přeborů. Čejov byl ale také pořadatelem republikových šampionátů. V roce 1991 se zde konalo mistrovství všestrannosti seniorů, poté pak čtyřikrát juniorské MČR. Šestkrát se v Čejově také jela kvalifikace Zlaté podkovy, která se následně přesunula do Pardubic. Mě osobně mrzí, že jsem tu žádnou z kvalifikací nezažila, všichni na ně vzpomínají jen v tom nejlepším světle.
Co je největší výhoda vaší současné stáje z vašeho osobního pohledu?
V této stáji jsem už deset let, a tak si tam přijdu jako doma. Mám to také blízko, asi deset minut autem. Jsem ráda, za dobré kamarádky, které tam mám. Mohu s nimi chodit na vyjížďky, nebo konzultovat tréninky.
Za velkou výhodu považuji prostornou jízdárnu. Když jsem v Čejově začínala, ještě tam nebyla, teď si to tam bez ní nedokážu představit. Jízdárna je vlastně takový základ, když chce člověk s koňmi dobře pracovat.
Naše jízdárna je ale vzdálená deset minut od stáje. Někomu by to mohlo vadit, ale já to považuji za výhodu. Cesta je členitá, což je pro military koně ideální. A také se dobře vykrokují jak před ježděním, tak po práci, což je pro pohybový aparát velmi důležité.
Kolik času zde trávíte? Jak vypadá váš běžný program, pokud jste zrovna tady "doma" a ne někde na závodech?
Když zrovna nemám zkouškové období na vysoké škole, tak jsem ve stáji každý den, často až pět hodin. Vždy jezdím své dvě klisny, chystám krmení, dávám seno a když je hezky, jdu koně popást. Ve dnech, kdy se do stáje nedostanu, tam jezdí moje mamka, která nachystá krmení a zkontroluje, zda jsou klisny v pořádku. V sezoně pak trénujeme, kdy buď přijíždí trenér k nám, nebo naložíme koně a jedeme za ním. V zimě jsou pak v plánu vždy nějaká soustředění. K tomu se v rámci zimní přípravy snažím co nejvíce chodit do terénu, pokud to počasí dovolí.
Jsou v Čejově v plánu nějaké změny, rekonstrukce?
Drobná rozšiřování a opravy probíhají neustále. Pan Grodl třeba pořád vymýšlí a vytváří nové terénní skoky. Žádné velké rekonstrukce teď v plánu nejsou. Tou největší za poslední dobu byla stavba haly, která se přetvářela z bývalého stavení pro krávy, takže bylo nutné některé stěny zbourat a prostor rozšířit.
Jak si představujete stáj či areál s ideálním zázemím pro vaši disciplínu, co by tam rozhodně nemělo chybět?
Já bych si určitě dovedla představit cvalový ovál, nebo alespoň písčitý okruh někde v lese, kde by se dalo dobře cválat. Pro všestrannost jsou totiž dobré, nejlépe kopcovité terény, kde koně mohou bezpečně cválat a nabírat kondici velmi důležité. Úplným ideálem je pak ještě potok, do kterého by bylo možné jít koním po práci zchladit nohy a mladí koně by se učili chodit do vody. Určitě je nezbytná i venkovní jízdárna, na které je možné postavit velký parkur a k tomu krytá hala, kde je možné postavit alespoň menší gymnastiku pro zimní přípravu. A v neposlední řadě je důležitá dobrá dostupnost, aby to tam trenéři neměli úplně z ruky.
Foto: poskytla Michaela Kadlecová
