Švédská parkurová reprezentace slavila v roce 2021 velký triumf, když družstvo ovládlo po nervy drásajícím rozeskakování týmovou soutěž na olympijských hrách v Tokiu. Součástí sestavy byli i Henrik von Eckermann a belgický teplokrevník King Edward, dvojice, která jako jediná v celém programu her, tedy v šesti těžkých jízdách, nezapsala ani jeden trestný bod.
„Absolvovat všechna kola bez chyb je vzácné až neuvěřitelné. I když je vše perfektní, je téměř nemožné přejít všechny parkury bez shození. Je to úžasné,“ nechal se slyšet jezdec po skončení her. Ale kde se vzal výjimečný ryzák jménem King Edward?
Narodil se v roce 2010 u belgického chovatele Wima Impense. Jeho rodiči jsou hanoverský hřebec Edward a belgická klisna Koningin de Lauzelle po Feo de Lauzelle. V jeho pěti letech si ho jako rodinného koně pro malé soutěže a vyjížďky pořídila Ines de Vos.
„Sháněla jsem nějakého příjemného mladého koně. Dost jsme jich vyzkoušeli. Jednou jsme procházeli stájí a najednou táta říká: Proč bychom nemohli zkusit tohoto? A ukázal na něj. King Edward stál v rohu boxu se svěšenou hlavou, dokonce byl v té době nemocný,“ vzpomínala Ines de Vos na první setkání s ryzákem. Když se jeho zdravotní stav zlepšil, zkusila ho pod sedlem a bylo rozhodnuto. Jak sama říká, měla z něj skvělý pocit.
Rodinný mazlíček není na prodej
„Do jeho sedmi let jsem s ním jezdila národní soutěže pro mladé koně. Bydlela jsem u rodičů, měli jsme malý dvůr, zahradu a pět boxů. Tam stál i on,“ popisuje jezdkyně, která ho sedlala až do roku 2018. „Je závislý na práci. Jakmile byl nějaký lehce odpočinkový den, nudil se a kopal do boxu. Má hodně krve, je těžké ho unavit,“ říká Ines a dodává: „Má však řadu výborných vlastností. Je pozorný, ale není lekavý. Má velké srdce, opravdu nikdy mi nezastavil před překážkou,“ nešetří chválou.
Už na národních závodech se začali objevovat zájemci. A nebylo jich málo. „Pro mě to byl rodinný mazlíček. Tři roky jsem ignorovala všechny nabídky a dokola opakovala, že není na prodej. Až se objevila Janika Sprunger,“ vzpomíná Ines de Vos, jak o Kinga Edwarda projevila zájem špičková švýcarská reprezentantka.
„Věděla jsem, že to je kůň pro vyšší soutěže, než kdy budu chodit já. A tak jsme se doma začali bavit o prodeji,“ říká Ines de Vos s tím, že to nebylo jednoduché rozhodování, protože i pro její rodiče byl ryzák víc členem rodiny než sportovcem.
Cesta na vrchol
Do stájí, které vlastní Janika Sprunger společně se svým životním partnerem Henrikem von Eckermannem se dostal King Edward v devíti letech. Nejprve ho jezdila Janika a až rok před olympijskými hrami, tedy v létě 2020 s ním začal závodit Henrik.
Ten sice nestihl s valachem nasbírat žádné zkušenosti na šampionátech FEI, ale v první polovině roku 2021 předváděli stabilní a čisté výkony ve čtyř a pětihvězdových soutěžích.
Dařilo se mu třeba při CSI5* v Dauhá, St. Tropez, Stockholmu nebo Windsoru. Díky tomu se dostali do nejužší olympijské nominace.
Šest jízd, šest nul
Švédsko postavilo na olympiádě v Tokiu stejnou sestavu do individuální i týmové soutěže. Nastoupili za ně Peder Fredricson s hnědákem jménem All In, Malin Baryard-Johnsson s klisnou Indianou a Henrik von Eckermann s Kingem Edwardem. Program nabídl nejdříve kvalifikaci jednotlivců, v níž všichni tři švédští reprezentanti nechybovali a prošli do finále.
To opět absolvovali bez trestných bodů a čekalo je rozeskakování. Švédi tvořili polovinu z celkových šesti sportovců, kteří se dostali do rozhodujících bojů o medaile. A i touto částí soutěže dokázali všichni projít s nulou. Dosažený čas však vynesl medaili jen jedinému z nich – Pederovi Fredricsonovi, který bral stříbro. Henrik s Kingem Edwardem, který celou akci absolvoval neokovaný, skončil těsně pod stupni vítězů.
Jezdec po hrách řekl: „Upřímně, individuální finále v Tokiu si budu pamatovat jako den, kdy jsem přišel o olympijskou medaili. Ale byl jsem rozhodnutý, že mě to nepoloží. Ještě víc naštvaný bych byl, kdyby to ovlivnilo i můj pozdější výkon v týmech.“
To se nestalo. I v soutěži družstev nakonec ukázali Skandinávci svou formu. S týmem USA se utkali o zlato v rozeskakování, v němž nakonec vyhráli právě Švédi. V této části olympijského programu se chybě nevyhnuli Peder Fredricson ani Malin Baryard-Johnsson, jen Henrik s Kingem Edwardem překonal kvalifikaci, finále i rozeskakování znovu bez zaváhání. Jako jediný tak spolu s ryzákem během celých her nezapsal ani jeden trestný bod.
O tři měsíce později vyhrála tato dvojice v Praze Super Grand Prix v rámci Global Champions Prague PlayOffs. Soutěž je určená pro vítěze Velkých cen v základní části seriálu a patří mezi nejcennější trofeje.
„On je mašina, neuvěřitelné zvíře. Nepotřebuji s ním v přípravě při závodech moc skákat,“ popsal v Tokiu Henrik s tím, že díky této vlastnosti ušetří sobě spoustu sil. „Je to ovšem hodně energický kůň, jeho neúnavnost vyžaduje trpělivost a dobrý management,“ uzavírá švédský olympijský medailista vyprávění o koni, který měl do vrcholového sportu trochu jinou cestu než většina šampionů, jejichž úspěchy jsou pečlivě plánovány už od výběru top rodičů.
Zdroj: FEI, World Of Show Jumping
Foto: Kateřina Návojová, Arnd Bronkhorst, Christophe Taniére
