Když v listopadu roku 2014 přebírala Sydney Collier z rukou tehdejší prezidentky Mezinárodní jezdecké federace jordánské princezny Hayy Bint Al Hussein cenu FEI Against All Odds, velkou pozornost poutal její asistenční pes - krásný královský pudl. Toto plemeno si Sydney oblíbila a pudlové ji doprovázejí už po mnoho let. Další její láskou jsou koně. Závodí v paradrezuře na nejvyšší úrovni. 

 

Letos sedmadvacetiletá Američanka začala jezdit v dětství. „Ke koním jsem se dostala v sedmi letech a začala jsem se věnovat všestrannosti,“ popisuje Sydney, která jezdectví úplně propadla. Jenže krátce poté jí bylo při rutinním očním screeningu zjištěno závažné vzácné onemocnění Wyburn-Masonův syndrom.

 

Jedná se o onemocnění způsobující vaskulární malformace v mozku, které u Sydney poměrně rychle začaly ovlivňovat zrak a schopnost ovládat levou stranu těla. „Naštěstí jsem měla koně a ježdění, byl to můj únik od toho všeho,“ vzpomíná Američanka.

 

 

V následujících osmi letech podstoupila řadu terapií včetně experimentální léčby. V roce 2009 prodělala při operaci masivní mrtvici. „Po operaci jsem se probudila jako někdo úplně jiný, ale věděla jsem, že se chci co nejdřív zase naučit chodit, abych se mohla starat o svého koně,“ říká s optimismem sobě vlastním mladá žena.

 

Jenže chodit už nemůže, pohybuje se pomocí vozíku. Chuť do sportu ji však neopustila. Její postižení ji přitom řadí do gradu I, tedy skupiny pro jezdce s nejvýznamnějším omezením. Na jaře 2014 absolvovala první mezinárodní závody ve Wellingtonu a hned v téže sezoně se předvedla při Světových jezdeckých hrách v Caen ve Francii. Bylo jí tehdy pouhých šestnáct let. Sedlala hanoverského hnědáka jménem Willi Wesley, který ji provázel v prvních dvou mezinárodních sezonách. 

V dalším roce pak získala medaile na severoamerickém mistrovství v paradrezuře, jež se konalo v Lexingtonu. Americký tým se Sydney v řadách vybojoval zlato, ona sama byla první v individuální úloze a druhý nejlepší výkon podala ve freestylu. Tehdy tvořila dvojici s valachem Wentworthem. 

 

Později to dotáhla až na paralympijské hry. V roce 2016 startovala s Western Rose v Riu de Janeiru. V poslední letech závodí hlavně na mezinárodních mítincích CPEDI v USA. Málokdy přitom skončí mimo nejvyšší tři příčky. Aktuálně je její jedničkou oldenburská klisna Bell Bottoms, jíž přezdívají BB. 

 

„Je ke mně taková mateřská, že to je až bláznivé. Kdykoliv zaslechne můj hlasu, nastraží uši. Čas s ní je tak skvělý. Někdy vezme jemně do huby, samozřejmě bez zubů, moji levou ruku a snaží se ji přimět k pohybu. Je to to nejsladší, co jsem kdy zažila. I když je kolem ní spousta lidí, její pozornost je stoprocentně zaměřená na mě,“ popisuje jezdkyně svou klisnu.

 

Nechybělo však moc a Sydney by už nezávodila. Po paralympiádě v Brazílii oznámili její rodiče, že už nemají prostředky na to, aby financovali její přípravu a závody. Byly dvě možnosti: ukončit kariéru nebo najít sponzora. Naštěstí se jí povedlo to druhé. Podporuje ji mimo jiné parkurová jezdkyně Georgina Bloomberg. 

 

 

Sydney si málokdo v jezdeckém prostředí umí představit bez asistenčního psa. V roce 2014 obdržela za svůj úspěšný vstup do mezinárodního sportu ocenění Mezinárodní jezdecké federace při generálním zasedání v Baku. Pro cenu si přišla v doprovodu velkém pudla jménem Journey. Ten se hned stal objektem zájmu fotografů i přítomných delegátů.

 

Při příletu do Baku budil pozornost na letišti, kdy se na něj přišli podívat snad všichni úředníci a personál, který se zrovna nacházel v dosahu. Nakonec i na Světových jezdeckých hrách v Caen měl Journey svou vlastní akreditaci.

 

„Dostala jsem ho v roce 2012 poté, co jsem žádala mnoho organizací napříč USA. Celé jedno léto jsme spolu trénovali, a opravdu to skvěle klapalo. Bylo to jako bychom byli od začátku nejlepší přátelé. Umí rozsvítit i zhasnout skutečně malinkým tlačítkem, zvednou věci, co upustím, najít mámu, když upadnu a pomáhá mi chodit. Posílám ho za mamkou se vzkazy. Říkáme tomu retro SMS. Jediné, co neumí, je vařit,“ vzpomínala při vyprávění o Journeyem Sydney v jednom ze starších rozhovorů. Toto plemeno jí přirostlo k srdci natolik, že ji aktuálně opět doprovází velký pudl jménem Logan. 

 

Když Sydney netrénuje, pracuje ve speciální pedagogické škole. Říká, že funguje tak trochu jako „pomůcka“ ve výuce. Také tráví čas tím, že pracuje s mladými lidmi, kteří mají nějaký hendikep. Snaží se je především motivovat.

 

Zdroj: FEI, Chrono of the Horse, Paralympic