První ze dvou českých jezdců, kteří se budou koncem července účastnit olympijského závodu ve všestrannosti, vyrazil do Francie již v neděli brzy ráno. Miloslav Příhoda se totiž rozhodl využít možnosti strávit několik dnů před otevřením závodiště ve Versailles nedaleko od tohoto místa.
„Dostali jsme příležitost se přesunout do Paříže o pár dní dříve. Budeme v hřebčíně Haras de Jardy, který je asi čtyři nebo čtyři a půl kilometru od olympijského jezdeckého areálu ve Versailles. Proto již vyjíždíme v neděli před šestou hodinou ranní, abychom tam do večera byli,“ řekl v úvodu série podcastů Tady Paříž na EquiRadiu Miloslav Příhoda.
Většinu cesty tak absolvuje v denních hodinách, což je rozdíl od jiných jezdců, kteří často volí zejména v létě noční cestování. „Pro mě je trošičku složitější cestovat večer a ani Ferreolus to úplně nevyhledává, respektive to nemá rád. Samozřejmě z hlediska provozu a teplot během cestování je to večerní určitě lepší, ale mám vyzkoušené, že Ferreolus se po té večerní jízdě většinou necítí moc dobře. Je to hodně aktivní kůň, který je přes den je daleko klidnější a trošičku víc si odpočine než v noci. Nechci mu před takto důležitými závody měnit biorytmus, proto jedeme ráno a do večera budeme v Haras de Jardy,“ pokračuje Příhoda.
K dispozici tam bude mít několik jezdeckých ploch i cvalovou dráhu. „Počítám s tím, že tam budou jak drezurní obdélníky, tak skokové vybavení. V pondělí bychom si chtěli zajet ještě drezurní úlohu, v úterý si lehce koně protáhnout při skokovém cvičení a ve středu máme na devátou hodinu ranní zamluvený příjezd na závodiště ve Versailles. Takže někdy kolem půl deváté bychom chtěli nakládat a do půl hodinky budeme přímo v dějišti her,“ prozradil český reprezentant, jenž před třemi lety skončil v Tokiu na 33. místě.
Vzdálenost 1.100 kilometrů nevnímá Miloslav Příhoda jako komplikaci. „Jsme zvyklí na šampionáty cestovat třeba dva dny dopředu. Ať jsme jeli na mistrovství Evropy nebo na mistrovství světa, vždy se musí brát v úvahu dojezdová vzdálenost. Paříž není až tak daleko, takže se to dá jet na jeden zátah a nemusí se dávat pauza. To, že dorazíme s několikadenním předstihem, můžeme využít k tomu, že si kůň malinko odpočne po cestě, a i kdyby se náhodou něco stalo po cestě, tak tak je to snáze řešitelné, než kdybychom dorazili na poslední chvíli. Nechceme nic podcenit, proto jsme se rozhodli vyrazit takto dopředu,“ vysvětluje jezdec, který si zároveň většinu cesty řídí kamion převážející koně s veškerým vybavením.
„Snad během cesty nepůjdou teploty přes třicet stupňů, ale každopádně kamion máme klimatizovaný a jelikož tam Ferreolus pojede sám, tak žádní další koně mu nebudou zvyšovat teplotu v nákladním prostoru. Budeme řídit dva, takže se zhruba po čtyřech a půl hodinách budeme střídat. Ferdovi dáme napít a máme pro něj nachystané různé mashe, aby byl dobře hydratovaný a dostával do sebe elektrolyty a minerály, které potřebuje. Je to již starší zkušený kůň, takže cesta do Paříže bude oproti Tokiu srandovní záležitost,“ věří Příhoda.
Přestože cestuje pouze s jedním koněm, na množství vybavení to rozhodně znát nejde a kamion rozhodně nebude nevytížený. „Jsem z toho úplně vyřízený. V podstatě jsem si na balení nechal celou sobotu, abych vše umyl, nachystal a natankoval. Od rána jsme kolem toho běhali. Ve finále je jedno, jestli jedeme s jedním, nebo s více koňmi. Na všestrannost stejně vše potřebujeme třikrát. To množství věcí, co se nakládá, je velmi podobné. Jen když vezeme více koní, tak bereme i více krmení. Jelikož je Ferreolus hodně vybíravej kůň, tak má i hodně druhů krmení a doplňků stravy. Ale snad se nám podařilo zabalit vše, co budeme potřebovat. Jsou tam v rámci areálu poměrně velké vzdálenosti, tak vezeme třeba i koloběžky a kola. Vezu také veterinární vybavení pro MVDr. Petra Přikryla, který tam za námi přiletí letadlem. Vyzvedávali jsme i oblečení pro našeho šéftrenéra Larse Christenssona, takže málo toho opravdu nevezeme,“ dodává Miloslav Příhoda v podcastu EquiRadia.
