Německo má, co do počtu medailí, historicky nejúspěšnější olympijskou reprezentaci v drezuře. A přestože se v posledních letech o nejvyšší příčky Němci a Němky často dělí s jezdci z dalších úspěšných týmů, pořád je náš západní soused drezurní velmocí. Pojďme si připomenout jednoho z jejich top koní přelomu tisíciletí.

 

Byl jím Rusty 47, ryzák, s kterým Ulla Salzgeber sbírala jednu medaili za druhou. Nebyl to přitom kůň německého chovu, ani holandský či dánský teplokrevník, jak by se dalo v drezuře začátkem 21. století očekávat.

 

Rusty se narodil pod jménem Rotors v roce 1988 v tehdejším Sovětském svazu. Přesněji, narodil se v hřebčíně Burtnieki na území dnešního Lotyšska, byl zástupcem plemene lotyšský teplokrevník po plemeníkovi jménem Rebuss. Jako dvouletý byl prodán do Běloruska a odtamtud se poměrně záhy dostal do Německa.

 

 

Ve skokové stáji Alexandera Mokselse pak Rotorse objevila Ulla Salzgeber. Němka byla tou dobou hlavně vyhledávanou trenérkou se zaměřením na mladé jezdce a vlastně až s objevem valacha odstartovala její jezdecká kariéra v nejvyšším sportu. 

 

A navzdory všem jejím výborným výsledkům, kterých v dlouhé kariéře dosáhla i později s různými koňmi, Rotors, neboli Rusty byl prakticky jediným jejím partnerem na světových a kontinentálních šampionátech i olympijských hrách.

 

První výrazné umístění zapsali společně v roce 1997, kdy byli součástí zlatého družstva na mistrovství Evropy ve Verdenu. Mezi jednotlivci byli šestí. O rok později excelují na Světových jezdeckých hrách v Římě, odkud opět odjížděli Němci neporažení a Ulla s Rustym měli bronz z individuální soutěže. 

 

Podobně se vyvíjely i další sezony. Rok 1999 a mistrovství Evropy v Arnhemu, triumf družstva včetně Ully a Rustyho. Dvojice pak byla druhá mezi jednotlivci za Nizozemkou Anky van Grunsven s Bonfirem. Při dalších dvou kontinentálních šampionátech už brala Ulla Salzgeber kompletní kolekci zlatých medailí, tedy jak týmovou, tak individuální. 

 

Další zlato a bronz přidala při Světových jezdeckých hrách 2002 v Jerezu a mezitím zažila také, jaké to je stát na stupních vítězů na olympijských hrách. V Sydney v roce 2000 opět německá reprezentace nenašla přemožitele, Ulla byla s Rustym třetí jako jednotlivec. Spolu s ní získaly cenné kovy zlatá Anky van Grunsven a stříbrná Isabell Werth.

 

O čtyři roky později v Aténách pak Rusty dosáhla s německou reprezentantkou ještě o stupínek výš, když ji v individuální soutěži porazila opět suverénní Anky, tentokrát se Salinerem. 

 

 

Dvojice sbírala úspěchy i ve Světovém poháru. V letech 2001 a 2002 vyhrála jeho finále. Poprvé to bylo v Aarhusu, za rok poté v s´Hertogenbosch. Finále 2003 v Göteborgu se ale pro Ullu změnilo ve zlý sen. Poté, co opět ovládla celkovou klasifikaci a získala třetí titul v řadě, dorazily výsledky z dopingového testu. U ryzáka se našel testosteron. Následovalo klasické administrativní kolečko, v jehož závěru Mezinárodní jezdecká federace FEI vydala rozhodnutí.

 

Ulla Salzgeber musela vrátit výhry, jak finanční, tak trofej. Ty putovaly do rukou původně druhé Američanky Debbie McDonald. Pro Němku byla situace obzvlášť nepříjemná, protože podle všeho o použití nedovolené látky vůbec nevěděla.

 

„Tribunál FEI zjistil na základě důkazů, že veterinář podal 13 dní před šampionátem Rustymu 25mg látky testosteron-propionat k léčbě předpokládané hormonální nerovnováhy, která měla způsobovat vypadávání srsti. Lékař tuto skutečnost neoznámil ani oficiálnímu veterinárnímu lékaři německé reprezentace, ani jezdkyni Ulle Salzgeber,“ cituje server HorseDaily rozhodnutí FEI z roku 2003.

 

Server také v citaci uvádí, že se tedy nepodařilo prokázat, že by byla látka podaná záměrně za účelem získání sportovní výhody. Přesto, že FEI uznala výše zmíněné skutečnosti, dostala Ulla Salzgeber mimo diskvalifikace a odnětí výher také peněžitý trest. 

 

Jezdkyně situaci nesla velmi těžce. „Můj svět se zhroutil. Před rokem jsem veřejně vystupovala proti dopingu a teď jsem podezřelá z jeho zneužití. To, za co jsem posledních osm let bojovala a na čem jsem pracovala, je zpochybňováno. Všechny Rustyho výsledky jsou najednou vnímány z úplně jiné perspektivy. Dobře jsem věděla, že pokud Rusty vyhraje finále, půjde na dopingovou kontrolu. Musela bych být šílená, abych před takovou akcí manipulovala s dopingem,“ řekla tehdy a dodala, že kdyby nebyl ryzák stoprocentně zdravý před finále World Cupu, vzala by do Švédska Wallstreeta, který byl také kvalifikovaný.

 

Přestože pak dvojici mohly těšit medaile na mistrovství Evropy v Hicksteadu v téže sezoně a následně úspěch na olympiádě v Aténách 2004, pro Němku to je kaňka na jejich společné kariéře. Rusty byl její „vlajkovou lodí“. 

 

Ulla sice v top drezuře zůstávala i po jeho odchodu do koňského důchodu a dosáhla ještě řady úspěchů v soutěžích na CDI, ale kromě jednoho startu ve finále World Cupu 2011, kdy s valachem Herzruf Erbe dojela třetí, se už s jiným koněm nikdy nedostala na mistrovství Evropy, olympijské hry nebo Světové jezdecké hry.

 

Rusty musel být uspán sedm let po ukončení kariéry v roce 2013. Bylo mu pětadvacet let. „Často vzpomínám na naše nejkrásnější vítězství. Na první vítězství na mistrovství Německa 2000 v Balve. Ale ještě častěji vzpomínám na ten jedinečný pocit, který mi Rusty dal v mnoha úlohách. Ten pocit bude pro mě vždy výjimečný,“ řekla tehdy německá jezdkyně.

 

Zdroj: FEI, Eurodressage, HorseDaily, Wikipedia