Jedním z parkurových koní, kteří již nejsou aktivní, ale jejichž kariéra jistě stojí za pozornost, je Carlo 273. Bělouš už jako mladý padl do oka pozdějšímu olympijskému vítězi Nickovi Skeltonovi. Byl to divoch, ale také oblíbenec fanoušků skokového sportu.

 

Carlo se narodil v roce 2001 u úspěšného holštýnského chovatele Hanse Wernera Ritterse. Otcem bělouše byl Contender a matka byla po hřebci Cascavelle. Jako čtyřletého ho od Ritterse koupil jezdec Jörg Naeve. 

 

„Viděl jsem ho na parkuru, myslím, že to byly jeho první závody. Šel jsem za jeho chovatelem a požádal ho, že bych chtěl Carla zkusit. Odpověděl mi, že to bude dost drahý kůň, ale já jsem mu řekl, že se pokusím zaplatit, o co si řekne,“ vzpomíná Naeve.

 

„Zkoušel jsem Carla v dost malé areně, a on byl tak divoký! Některé skoky musely být z klusu, bylo ho všude plno. Ale skákal úžasně. Dopadlo to tak, že jsem koupil od Ritterse půlku, po pár měsících jsem ho koupil celého. Na tu dobu byl opravdu hodně drahý a byl to risk, ale já jsem mu věřil,“ popisuje německý jezdec. Jeho intuice nezklamala. Postupně se z Carla stal parťák do nejvyšších parkurů. Vedle Nicka Skeltona závodil i se Španělem Sergiem Alvarezem Moyou.

 

 

Nezkrotnost a divokost – to byly dvě nejvýraznější vlastnosti mladého bělouše. Naeve líčí jednu příhodu ze závodů, když byl Carlo pětiletý. „Při kvalifikaci na Bundeschampionat jsem si procházel parkur. Ošetřovatelka byla s Carlem v kamionu a připravovala ho. Najednou ke mně někdo přilítl a křičel, ať jdu okamžitě do auta, že ten kůň se úplně zbláznil a brzy zničí kamion. Ošetřovatelka se ho totiž pokusila zaplést.“ Jezdec dodává, že od té doby mladému Carlovi hřívu nikdy nezaplétali.

 

„Kromě tohoto byl ale na ošetřováni celkem hodný. Jen se snadno vyděsil, vadily třeba zvuky větru. V neznámém prostředí to s ním bylo vždy zajímavé. Když s ním třeba poprvé závodil Nick v Cáchách, musel ho třikrát opracovávat, aby ho zklidnil,“ směje se Neave při vzpomínce na povahu valacha.

 

Co ale bylo nejdůležitější, byl jeho skokanský talent, byl enormně opatrný. V soutěžích pro mladé koně zapisoval na parkuru jednu nulu za druhou, čehož si všímali zájemci. Mezi nimi právě britský reprezentant Nick Skelton. „On obvykle nekupoval tak mladé koně, ale Carlo byl prostě výjimečný. Nick navíc už ode mě měl Arka a Nema, takže obchod mezi námi fungoval,“ říká Naeve.

 

 

„Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych s Carlem v nejvyšším sportu závodil já. Takže jsem ani na moment prodeje nelitoval,“ líčí Naeve. S Nickem Skeltonem se Carlo skutečně dostal do nejvyšších parkurů. Jejich největším úspěchem jsou dvě medaile z mistrovství Evropy, které proběhlo v roce 2011 v Madridu. Skelton a Carlo tam dosáhli na bronz v individuálním hodnocení a třetí místo obsadilo také družstvo Velké Británie. 

 

Ještě výraznější kapitolu začal v kariéře bělouše psát Sergio Alvarez Moya. Dlouhodobě nejlepší parkurový jezdec Španělska ho dostal pod sedlo na podzim 2012 a záhy spolu vyhráli jedno z kol Světového poháru CSI5* v La Coruni, o tři roky později pak také World Cup v Curychu.

 

Ve finále Světového poháru startovali dvakrát. V roce 2013 dojeli v Göteborgu na čtvrtém místě, dva roky nato byli šestí při mistrovství Evropy v Cáchách. Tvořili také olympijskou dvojici, a to při hrách s ročníkem 2016 v Riu de Janeiru.  

 

Kariéru ukončil Carlo jako sedmnáctiletý. „Byl ohromný v kolbišti i mimo něj. Byl to charakterní a charismatický kůň, bezpochyby nejlepší, jaké jsem zatím měl. Ve stáji je hrozně milý, na parkuru přitom bojovník. Carlo byl u diváků tak oblíbený, že mi občas přezdívali Carlos,“ uvedl při loučení s běloušem španělský jezdec.

 

 

Zdroj: FEI, World of Showjumping

 

Foto: Stefano Grasso / LGCT