Letos čtrnáctiletý Contagious má na kontě stříbro z olympijských her 2021 v Tokiu. Ve dvojici s Mclainem Wardem byl účastníkem napínavého souboje mezi Američany a Švédy v rozeskakování o týmové zlato. Ryzáka do parkurové elity vytáhl právě tento americký reprezentant, k němuž se dostal v devíti letech, ale i před tím nebyla jeho kariéra nezajímavá.
Contagious se narodil v roce 2009 u německého chovatele Andrease Eisenmengera. Jeho otcem je holštýnský hřebec Contagio a matkou je For Mary po hesenském plemeníkovi For Keeps. Od samého začátku mu byla věnována velká péče a trpělivost a lidí, kteří se na jeho vzestupu podíleli a na které bychom neměli zapomenout, je řada.
První soutěže s tehdy čtyřletým koněm absolvovala jedna z dcer chovatele Eisenmengera. Právě při závodech pro mladé koně nedaleko Frankfurtu si ryzáka všiml Dietmar Gugler. „Zeptal jsem se, jestli bych ho nemohl zkusit u mě. I když nebyl snadný, rovnou jsem ho koupil. A musel jsem dát celkem vysokou nabídku,“ popisuje německý jezdec. „Byl hodně nezralý, ale vzpomínám si, že jsem postavil opravdu široký oxer a on ho skočil úplně snadno. Ve vzduchu zařadil něco jako druhý rychlostní stupeň. To mám u mladých koní rád, protože někteří mají tendenci nad překážkou trochu zůstat viset.“
Gugler s ním pracoval další dva roky. Trpělivě a po krůčcích, protože to je něco, co Contagious potřeboval a stále potřebuje. V šesti letech ho prodal manželům Beckovým. „Contagious vždy všechno dělal snadno. Ale štěstím bylo, že v další práci pokračovala Julia Beck, která je velmi příjemným a klidným jezdcem. Snahou bylo provést ho do vyšších parkurů v poklidu, což je myslím důležité u mladých koní s velkou kvalitou. Postavit pomalu a trpělivě pevné základy, ne na ně tlačit hned od začátku,“ říká Gugler.
Svou vzpomínku přidává i Julia. „Dietmar Gugler věděl, že dávám mladým koním hodně času. Pracuji s nimi pozvolna. Proto usoudil, že se Contagious přesně hodí do mého systému výcviku.“
Mezinárodní sport
Právě Julia se s ryzákem poprvé zapojila do mezinárodního sportu. Jezdila s ním na závody CSIYH pro mladé koně. Absolvovala na třicet soutěží, jedinkrát dojela s třemi chybami. Jinak byla většinou bezchybná, maximálně shodila jednu překážku. Vždy ovšem jezdila pomalu. Nemá tedy žádnou oslňující řadu vítězství, pro valacha to však byl ten pravý recept na postup do vyšších úrovní.
„Je to kůň, který nechce udělat chybu. Když jsem se někdy dostala moc blízko, vyskočil raději metr nad překážku. Nikdy jsem s ním nejezdila rychle. Chtěla jsem mu dát prostor, protože jsem cítila, že je trochu nervózní. Raději jsem inkasovala pár trestných bodů za čas, než abych všechno uspěchala. Měl tak dostatek času začít si věřit.“
V roce 2017 prodali Beckovi valacha společnosti RK Sporthorses a dostal se k mladé americké jezdkyni Reed Kessler, která v té době žila v Evropě. „Když ho Reed zkoušela, viděla jsem hned, že je tam potřebné spojení. Také ona dobře věděla, že je třeba dát mu hlavně trpělivost a čas,“ říká k prodeji Julia Beck.
Američanka na něj vzpomíná takto: „On je neskutečně roztomilá osobnost. Má velké srdce a je to trochu takový maminčin mazánek. Věřila jsem mu od prvního momentu, kdy k nám přišel.“
Reed Kessler s ním závodila do léta roku 2018. Poté se rozhodla, že se vrátí do USA a začne studovat newyorskou univerzitu Columbia University. Přesunula se za oceán i s koňmi a v tento moment se kariéra ryzáka mění. Dostal se do majetku firmy Beechwood Stables, respektive do stáje Mclaina Warda.
„Absolvoval jsem s ním několik závodů. Ale mým úkolem bylo ho prodat. Z prodeje nakonec sešlo, což nebylo z důvodu nějaké chyby na straně koně. Já jsem na něj mezitím získal svůj vlastní náhled. Šel jsem za majiteli a řekl jsem jim, že ten kůň je výborný, jestli by se na jeho sportovní kariéře nechtěli podílet se mnou. A oni projevili nadšení a velkou podporu,“ líčí jeden z nejlepších amerických jezdců, jak utvořil s ryzákem stabilní parkurovou dvojici.
Olympijská medaile
Valach se ve Wardových stájích dlouho neohřál a už byl nominovaný do amerického týmu na Panamerické hry 2019. Jenže krátce před touto významnou akcí se zranil na závodech v Calgary a z účasti sešlo. Zpětně to jezdec hodnotí pozitivně. „Ačkoliv to v té době bylo velké zklamání, jemu to dalo čas a nebyl na něj takový tlak,“ říká. I Mclain Ward velmi dobře pochopil, že jde o koně, v kterém je na jednu stranu hodně talentu, síly a srdce, ale zároveň hodně nervozity.
V roce 2020 přišla pandemie koronaviru. „Covid změnil ve sportu hodně. I mým koním přinesl změny. A pro Contagia byl požehnáním. Získal další možnost postupovat pozvolna výš bez tlaku a stresu ze závodů.“
Mclain Ward se s ryzákem začal objevovat na čtyř a pětihvězdových závodech. Nejvyšší příčky sbíral třeba na CSIO5* v Cáchách, CSI5* Spruce Meadows, na pětihvězdových CSIO v Římě a Rotterdamu i při Global Champions. V roce 2022 ho mohli vidět i čeští fanoušci v O2 areně v rámci Global Champions Prague Playoffs.
Největším úspěchem dvojice je ovšem stříbro z olympijských her v Tokiu. Při soutěži jednotlivců byl Mclain Ward mezi náhradníky, ale zapojil se do týmových bojů. Ty nabídly rozuzlení v podobě rozeskakování USA a Švédska o zlato. Při něm všech šest dvojic za oba státy předvedlo čisté jízdy, a to včetně Mclaina s Contagiem. Pro Švédy mluvil součet časů, který byl celkově o 1,3 sekundy lepší. Američané tak brali stříbro. Contagious dokázal, že je platnou alternativou pro Mclainovu veleúspěšnou klisnu HH Azur.
Splnilo se, co předpověděla Julia Beck: „Když se Reed rozhodla studovat a já jsem viděla, že Contagious jde k Mclainovi Wardovi, napadlo mě jen wow, wow, wow, jeden z nejlepších jezdců na světě! Věděla jsem, že od toho momentu budu sledovat, jak vzniká superstar. Když jsem ho pak vídala s Mclainem v sedle, vzpomínala jsem na to, že dobře vím, jaký to je pocit na jeho zádech. Musíte být v absolutním klidu a rovnováze, což musí být v rychlosti, v jaké skáče Mclain, hrozně obtížné. Vždy, když ho sledujeme v televizi, říkám manželovi: Podívej, ani jediný nechtěný pohyb v sedle. Vidět ty dva dohromady je neuvěřitelné.“
Zdroj: FEI, World of Showjumping, Chrono of the Horse
Foto: Christopher Taniere, Ardn Bronkhorst / FEI
