Pavel Boušek je členem kaskadérského týmu Filmka, který se podílí na mnoha filmových projektech v České republice i v zahraničí. Spolupracuje s ní už 28 let, přičemž posledních pět let je v pozici horsemastera.

 

„Můj táta miloval koně odmalička a když mi bylo šest let, tak si koupil koně. Občas mě bral do stáje, a i mě posadil do sedla, abych se svezl. Vážně jsem to začal brát až někdy ve čtrnácti letech, kdy jsem se stal členem Filmky. Snažil jsem se uplatnit jako kaskadér, tak mi přišlo strašně fajn využít zkušenosti s koňmi,“ vypráví dnes dvaačtyřicetiletý Pavel ve vánočním podcastu EquiRadia.

 

 

„Nemohu říct, že bych v těch šesti letech byl z koní nadšený, bral jsem to spíš jako nádherný zážitek. Tím, že jsem měl rád i ostatní sporty, tak jsem se věnoval všemu možnému. Zhruba v roce 1995 se mě táta zeptal, zda si nechci zkusit přijít na trénink u Filmky, že by mě tam uvedl a pak uvidím, jestli mě to bude bavit, nebo ne. Když jsem už při příchodu viděl, jací jsou tam lidé a jak se cvičí, tak to na mě zapůsobilo tak, že jsem si řekl: odtud neodejdu,“ vzpomíná na začátek dlouholeté spolupráce, jež určila jeho životní směr.

 

 

„Obnášelo to především jednou týdně chodit na tréninky a ostatní dny se věnovat sportům, které s touto profesí mají určitou spojitost. Začal jsem chodit na gymnastiku nebo na box, abych byl připraven na další trénink a mohl s lidmi z Filmky držet krok. – Každý trénink je jiný a specializovaný trochu jiným směrem. Jednou ho vede judista a učí se pády, pak pro změnu zápasník, pak boxer, pak gymnasta. A ta všehochuť a všestrannost utváří naši profesi jako takovou. Kaskadér před kamerou pak zhodnotí všechny zkušenosti,“ popisuje důležitost všestranné náplně při přípravě. Důležitou roli hrají také koně. „Filmka je tým filmových kaskadérů složený z profesionálů, kteří musí umět například se prát, skákat z výšek, jezdit auty a mezi toto všechno patří samozřejmě i ježdění na koních, jelikož hlavně historické filmy jsou o koních a soubojích s mečem. Je to tedy nedílná součást naší týmové práce.“ 

 

Na každý film je potřeba se důkladně připravit. Vše má na starosti koordinátor a ten má pod sebou mimo jiné i horsemastera či showmastera. „Pokud jde o historický film, kde jsou souboje s mečem, pády z výšek, je tam třeba nějaké hoření, jezdí se tam na koních, tak jsou tam vždy lidé, kteří na tom spolupracují od začátku do konce, aby se vše podařilo skloubit,“ vysvětluje Pavel Boušek. Univerzálnost je pro kaskadéry obrovská výhoda. „Kluci, kteří jezdí na koních, tak také šermují. Stejně tak kluci, kteří dělají jiné sporty, se snaží, aby měli s koňmi nějaké zkušenosti, protože mnohdy se stane, že jezdec na koni má třeba srazit kaskadéra, a ten kontakt je tam potřeba. A v tom je právě Filmka hodně silná.“

 

Hned první film, na němž Pavel měl možnost spolupracovat, měl určitou spojitost s koňmi. Jednalo se o Bídníky. „Byla to scéna, kdy jízdní policie vjela mezi lidi a všichni se to tam začali řezat. Byl jsem nadšený, že jsem u toho mohl být.“ Postupně začaly přicházet další pracovní příležitosti, i když je potřeba připomenout, že k dublování nějakého herce se kaskadér dostane až po získání více zkušeností. „Vše má svůj řád a systém. Když se někdo dostane ke kaskadérům, tak nejdříve chodí na tréninky, tam probíhají zkoušky bitev a podobně. A až po nějaké době dostane ten kaskadér možnost jít na plac, ale jen do nějaké hromadné bitky, aby se rozkoukal, jak to na place funguje a co se po něm chce. Až za nějakou další dobu dostane důvěru, že může nějakého herce dublovat, nebo už být v souboji s jiným hercem. Ten proces trvá nějakou dobu. I u mě to tak bylo.“

 

Pavel rád vzpomíná na první kaskadérský stand. „Dělal jsem dubla za Karla Dobrého. V Průhonicích jsme se honili na koních s Annou Geislerovou. On na koni jezdil, takže něco natočil sám, ale pak tam byla scéna, kdy jezdec na koni na chvíli ztratí pozornost, otočí se a v tu chvíli se před ním objeví kláda, kterou kůň skočí, ale jezdec se praští do hlavy a spadne na zem. Tenkrát se vzalo lanko, já jsem si tu překážku párkrát skočil, pak se zapnuly kamery, přivázali mě za strom na lanko, kůň to skočil a pokračoval, ale mě to trhlo zpátky. Naštěstí se to tehdy povedlo napoprvé a všichni z toho byli nadšení, já asi nejvíc,“ vypráví.

 

 

Samozřejmě, vždy je potřeba myslet na bezpečnost lidí i koní. „V momentě, kdy je točí náročná scéna, tak je na ní pečlivá příprava a my na plac už chodíme připravení s tím, že víme, co nás tam bude čekat. Tím se riziko minimalizuje. Dnešní doba je zvířatům hodně nakloněna, i co se týká prevence úrazů. Dnes jsou tam ochránci zvířat, respektive lidé, kteří hlídají za vás stav, v jakém ta zvířata jsou. V momentě, kdy se takovému člověku něco nelíbí, tak může natáčení dokonce zastavit,“ podotýká. „My se připravujeme i na to, že pády s koňmi přestanou být aktuální i z těchto důvodů, protože ochránci to vidí neradi. Živá zvířata tak nahrazují figuríny, které jsou naprosto perfektní. I s kamerou se dají dělat zázraky, takže divák to nepozná. – Například ve velkých filmech jako je Poslední samuraj, kde jsou scény, při nichž padá spousta koní, se využívají figuríny. Třeba ve scéně, kdy byl Tom Cruise v souboji s nějakým vojákem. Figurína s sebou mlátila o zem a vypadalo to naprosto báječně.“

 

Pokud jde o scény, v nichž má být i několik tisíc koní, tak v dnešní době pomáhají počítačové animace. „Vezme se třeba třicet až čtyřicet koní, aby se vytvořila první řada, a oni to pak již naklíčují tak, že je počítačem rozmnoží a ve finále je z toho armáda s pěti tisíci vojáky na koních. To by ani jinak nešlo. My dáme dohromady najednou asi osmdesát filmových koní. Když jsme dělali na filmu Exodus, tak jsme tam měli téměř dvě stě koní, ale to je asi strop,“ vysvětluje Pavel Boušek.

 

„Mám teď čerstvou zkušenost z práce na filmu Hagen, ve kterém bylo mnoho koňských akcí. Nešlo o to, že by tam byly nějaké masové scény, ale spíš to bylo zajímavé na scény s koňmi. Dostali jsme scénář, v němž byla scéna, že koně očaruje malý čaroděj, takže jsou nervózní. Hlavnímu koni princezny úplně přeskočí. Rozmlátí tam box, uteče ze stáje, porazí po cestě nějaké stájníky, běží ulicemi, poráží lidi, přeskakuje žebřiňák a utíká přes les, pole a louky. Následně vběhne do vody, kde se unavený napije. Princezna ho dožene na jiném koni, jelikož jí záleží, aby se mu nic nestalo a v momentě, kdy k němu přijde a chce ho uklidnit, tak se kůň postaví na zadní, shodí ji do vody a uteče. – To byla výzva, kterou se nám podařilo naplnit a z toho žiji do teď. Moc se těšíme, až ten film bude mít premiéru,“ popisuje jeden z nejnovějších filmových projektů.

 

Vůbec největší zážitek však měl při natáčení filmu Stevena Spilberga Válečný kůň, kde mohl sledovat práci nejlepších filmových trenérů s koňmi. „Asi jsem neviděl nikdy nic lepšího. Tam byla scéna, kdy ten hlavní kůň se splašil poté, co utekl z nějaké bitvy. Vběhl do stáje a režisér řekl: ‚Teď chci, aby tu kůň volně proběhl, zastavil se uprostřed po padesáti metrech, tam ho někdo chytí, kůň se postaví na zadní, člověka odhodí, otočí se zpět, chvilku frká, kouká na kameru, za pět vteřin se rozeběhne a plnou rychlostí to napere na kameru. Zastaví se před kamerou a tady mi na detail zůstane koukat a frkat do té kamery.‘ My jsme si říkali, že to je totální nesmysl. Při natáčené té scény se v podstatě zastavil čas. Lidi od koní přestali pracovat a všichni pozorovali, co se bude dít. Nastoupila tam parta trenérů, za chvíli řekli, že jsou připraveni a ten kůň udělal přesně to, co se po něm chtělo. Spielberg pak začal tleskat a říká: ‚To je důvod, proč jsou tady tito trenéři, proč jsem si ty lidi vzal, protože toto málokdo na světě zvládne. A měl absolutní pravdu,“ uznává Pavel. Příprava na takovou scénu prý trvá i měsíce.

 

V rámci práce pro Filmku dosáhl také na velmi prestižní ocenění za film Na západní frontě klid. Cenu Taurus s kolegy získal v kategorii Nejlepší speciální kaskadérský kousek. Další velké cíle si však neklade, jelikož je se současným stavem naprosto spokojen. „Byl bych moc rád, kdyby to v tomto duchu vydrželo nadále. Máme skvělý tým, daří se nám motivovat, posouvat hranice, objevovat nové lidi i nové koně. Chtěl bych v tom pokračovat, protože je to strašně fajn,“ dodává Pavel Boušek ve vysílání EquiRadia.

 

Foto: poskytl Pavel Boušek

 

 

O natáčení s koňmi na Jezdci.cz