Holanďanka Anky van Grunsven je jednou z nejúspěšnějších sportovkyň napříč všemi odvětvími. Jako jediná drezurní jezdkyně má zlatý hattrick z olympijských her. První místo v soutěži jednotlivců navíc vybojovala třikrát za sebou. V roce 2000 s Bonfirem, v roce 2004 a 2008 se Salinerem.
Právě první jmenovaný kůň patří díky výkonům s Holanďankou v sedle k nejúspěšnějším koním historie.
Oldenburský hnědák Bonfire se narodil v roce 1983 u chovatele Karla Bernda Westerholta, jeho otcem byl hřebec Welt As po Weltmeisterovi. Matka Warine byla po plnokrevníkovi Präfectus.
Setkání Bonfira s Anky
Valachovi bylo dva a půl roku, když ho objevila Anky. „Bonfire je jeden z milionu. Nemohla jsem mít větší štěstí, než že jsem mohla jezdit tohoto koně. Vždy ze sebe vydá všechno,“ řekla legendární drezurní jezdkyně, když se loučil o šestnáct let později s kariérou.
I když práce s ním zpočátku nebyla snadná. Jako mladý byl „horká hlava“, také ho vystrašily zdánlivě nevinné věci. S věkem se to však lepšilo a z Bonfira vyrostla hvězda.
V poslední dekádě dvacátého století sbírala dvojice jeden úspěch za druhým. V roce 1991 na sebe poprvé upozornili na mistrovství Evropy v Donaueschingenu. V jednotlivcích byli pátí, s týmem brali bronz.
Výsledky se jen zlepšovaly. Evropského šampionátu se účastnili ještě třikrát a nasbírali tři stříbrné medaile v soutěži družstev, dvakrát získali stříbro a jednou zlato jako jednotlivci.
Finále Světového poháru ovládli celkem pětkrát. Cenné kovy mají také ze Světových jezdeckých her. Anky s Bonfirem vyhráli v Haagu 1994 a Římě 1998.
Olympijské vavříny
Ale je to hlavně olympiáda, která je vrcholem pro všechny sportovce. Jezdci nejsou výjimkou. Anky absolvovala sedm olympijských soutěží, přičemž v letech 1992, 1996 a 2000 to bylo právě v sedle fenomenálního valacha Bonfira. V roce 1992 v Barceloně dojela čtvrtá v individuálním hodnocení, o čtyři roky později v Atlantě to už bylo stříbro a završení mělo přijít v Sydney o čtyři roky později.
„Strávili jsme v Austrálii šest týdnů a Bonfire byl fantastický. Já jsem ale asi moc přemýšlela o zlaté medaili. Nezačala jsem vůbec dobře. První úloha byla opravdu špatná a byla to jen jeho zásluha, že jsme skončili druzí. Jakmile jsem se rozhodla, že na medailích nezáleží, že si chci užít poslední velkou akci Bonfira, šlo všechno samo. O vítězství se zasloužil hlavně on, bylo to jeho zlato,“ vzpomíná na rok 2000 a hry v Sydney nizozemská reprezentantka.
Olympiáda v Austrálii byla poslední velkou akcí hnědáka, i když opravdové rozloučení se sportem přišlo až v roce 2002 v s´Hertogenbosch. Místo bylo zvoleno symbolicky, nizozemskou Mekku jezdectví považuje jezdkyně za svou domovskou arénu. Zasloužený důchod si užíval u Anky v Holandsku. Když pak musel být v roce 2013 v úctyhodných třiceti letech uspán, napsala Anky na Twitteru jen krátkou větu: „Bonfire zemřel. Moje srdce je zlomené.“
Foto: FEI
Zdroj: FEI