Ve středu 28. července si Jessica von Bredow-Werndl dojela v Tokiu pro individuální zlato v drezuře. O den dřív podpořila vítězný tým Německa nejlepším výkonem. 

 

Od začátku olympijské drezurní soutěže bylo zřejmé, že německé drezurní hvězdě Isabell Werth vyrostla obrovská konkurentka. Její týmová kolegyně a také svěřenkyně Jessica von Bredow-Werndl totiž při své první olympiádě zajela nejlepší kvalifikační výsledek a navíc získala nejvyšší známku i v týmovém finále. V úterý 27. července si tak na krk pověsila první zlato, na něž dosáhla s německým družstvem. O den později se pak radovala i ve freestylu, v kterém také nenašla přemožitele.

 

Pětatřicetiletá německá reprezentantka Jessica von Bredow-Werndl nepochází z rodiny, v které by koně měli své místo. Rodiče Jessicy se věnovali jachtingu respektive lyžování, ovšem děti tíhly k jezdectví. Vedle Jessicy se mu totiž věnuje i její bratr Benjamin.

 

Jako juniorka trénovala se Stefanem Münchem. Také díky jeho práci dosáhla na tituly už v kategorii mladých jezdců. V devatenácti ovládla mistrovství Evropy v Dánsku, kde sedlala Bonita. 

 

 

Její přechod mezi seniory ale nebyl snadný, hlavně proto, že vedle sportu měla i studijní ambice. Vystudovala komunikaci a marketing na univerzitách v Berlíně a Mnichově. 

 

Na prahu vstupu do seniorských soutěží přešla pod křídla trenéra Holgera Fischera, s jehož vedením se postupně dostala do Grand Prix. Byla to však také její největší soupeřka při olympijských hrách v Tokiu, Isabell Werth, která jí pomohla na vrchol. Tu požádala Jessica o pomoc, když při přechodu z mladších kategorií narazila na své limity a nevěděla kudy kam. 

 

 

„Byla jsem tak trochu ztracená,“ přiznala Jessica. Nakonec dojížděla k Isabell Werth trénovat pět let. „Dost na mě křičela. Jednou mi jeden z jejích svěřenců řekl, že když na mě křičí, znamená to, že má zájem mě někam dostat. Naučila jsem se od ní hrozně moc jen pouhým sledováním. Ona je geniální jezdec,“ nechala se slyšet Jessica.

 

Jejím parťákem byl holandský hnědák Unee BB, který jí nakonec třikrát dopomohl k třetímu místu ve finále Světového poháru. Bylo to v letech 2015, 2016 a 2018. Poté ukončil kariéru a Jessica si dala také krátkou pauzu kvůli mateřským povinnostem.

 

 

Stájovou jedničkou Jessicy se po návratu do vrcholového sportu stala trakénská klisna TSF Dalera, kterou na závodech sedlala už od roku 2016. V roce 2018 byly součástí německého týmu při Světových jezdeckých hrách v Tryonu. V hodnocení jednotlivců braly deváté místo, družstvo vybojovalo zlato.

 

Další cenné kovy sbírala dvojice v následující sezoně při evropském šampionátu v Rotterdamu. Němci opět nenašli přemožitele, Jessica s Dalerou navíc získala bronz v individuální soutěži.

 

 

Dvojice vystoupala až k úplnému vrcholu drezurního žebříčku. Sezona 2021 pro ně začala vítězstvím na CDI5* v Salzburku. V té době začala Jessica věřit, že to může s Dalerou dotáhnout i na nejvyšší příčky na olympiádě. Kvůli probíhající pandemii a opatřením však byla ještě na jaře celá sezona nejistá. 

 

„Jsem optimista, věřím, že olympiáda bude,“ řekla Jessica v dubnu v rozhovoru pro Horse and Hound. „Udělám všechno pro to, abych se tam dostala. Neexistuje plán B,“ uvedla tehdy. „Zlato se od nás očekává. Znamená to obrovský tlak,“ popisovala tři měsíce před hrami německá reprezentantka. „Naučila jsem se s tím tlakem pracovat, ovšem když se ráno před takovou vrcholnou soutěží vzbudím, můj tep je hodně rychlý,“ přiznala Jessica. „Ale už jsem zajela hodně dobrých úloh, tak si na ně vždy vzpomenu.“

 

V olympijském finále jednoltivců v Tokiu nezajela dobrou úlohu, zajela výbornou úlohu se známkou přes 91 procent! Jessica poté, co zjistila, jakým výsledkem porazila svou mentorku, nevěřila vlastním očím. Když zněla hymna při medailovém ceremoniálu, přemohly jí emoce. 

 

„Je třeba říct, že legenda, která stála jen o stupínek pod ní, hrála na její cestě k olympijskému zlatu významnou roli. Není to ani snad výměna na trůnu, v Tokiu jsme viděli královnu drezury a její princeznu,“ stojí v článku, který k drezurní olympijské soutěži vydala Mezinárodní jezdecká federace FEI.

 

Foto: Shannon Brinkman / FEI