Klisna Ratina Z patří k těm koním, kteří jsou neodmyslitelnou součástí historie parkurového sportu. Hned se dvěma špičkovými jezdci dokázala uspět na vrcholných akcích včetně olympijský her. A oba tito jezdci se shodli, že s ní nebylo snadné spolupracovat.

 

Ratina Z se narodila v roce 1982 v belgickém hřebčíně Zangersheide u světoznámého chovatele Leona Melchiora. Otcem hnědky byl holštýnský hřebec Ramiro Z a matkou hanoverská klisna Argentina Z po Almé Z.

 

 

V jejích devíti letech s ní začal pracovat nizozemský reprezentant Piet Raijmakers a prakticky hned v ní rozpoznal budoucí hvězdu. „Věděl jsem to okamžitě. Když jsem na ní seděl poprvé, řekl jsem svému ošetřovateli Billymu, že právě sedím na nejlepším koni světa,“ vzpomínal Holanďan. I když při práci musel uplatnit všechny své zkušenosti. „Ratina byla neřízená střela, musel jsem napřít všechny zkušenosti, abych poslal její energii správným směrem. Kdybych jí začal jezdit třeba v době, kdy mi bylo dvacet, dopadlo by všechno jinak,“ říkal o ní nizozemský reprezentant.

 

Už v sezoně 1991 dokázala dvojice pomoct Holandsku ke zlatu na mistrovství Evropy ve francouzském La Baule. V individuálním hodnocení skončil Raijmakers s Ratinou Z těsně pod stupni vítězů.

 

 

Výkonem na evropském šampionátu si Ratina Z vysloužila nominaci do olympijského výběru pro rok 1992. V Barceloně pak skákala skvěle. Nakonec jí od zlata dělilo pouze čtvrt trestného bodu za časovou penalizaci. Právě o tento nepatrný rozdíl byl lepší německý jezdec Ludger Beerbaum, který olympiádu tehdy s Classic Touch vyhrál. Nizozemci, s Raijmakersem a Ratinou v řadách, se však radovali z týmového triumfu.

 

 

Ludger Beerbaum zkřížil cestu Pietovi Raijmakersovi mnohem výrazněji než jen porážkou v Barceloně. Byl to právě legendární Němec, který se stal ještě v roce 1992 novým partnerem Ratiny. Možná trochu nespravedlivé je, že je to hlavně on, jehož jméno každého znalce parkurového sportu napadne ve spojitosti s touto skvělou hnědkou, ačkoliv Raijmakers s ní také dosáhl na cenné kovy.

 

Hned v další sezoně vyhrála nová dvojice Beerbaum – Ratina finále Světového poháru v Göteborgu a v roce 1994 pak pomohla Německu k vítězství v soutěži družstev při Světových jezdeckých hrách v Haagu. 

 

Ale ani jejich společná práce nebyla zpočátku snadná. „Ratina měla zvláštní povahu. Měla svou hlavu a nebylo jednoduché jí zvládnout. Trvalo nám docela dlouho, než jsme si porozuměli,“ řekl o ní Beerbaum.

 

 

Celá devadesátá léta pokračovala v podobném duchu. V roce 1996 na olympiádě v Atlantě opět slavili Němci zlato, a jedním z koní v týmu byla Ratina. První místo bral Beerbaum s hnědkou na mistrovství Evropy 1997 v Mannheimu, a to v individuálním hodnocení i v soutěži družstev.

 

„Šla proti všem lidským zákonům, byla výjimečná, velmi talentovaná, žádný jiný kůň se jí nemohl vyrovnat,“ to je hodnocení Beerbauma, které se shoduje i s pohledem prvního jezdce Ratiny. Raijmakers se nechal slyšet: „Jsou koně, kteří moc chtějí, ale nejsou schopní fyzicky. Ona byla jako mašina, měla dokonalé tělo, ona mohla cokoliv.“

 

Poslední velkou akcí Ratiny bylo finále Světového poháru 1999 v Göteborgu, poté až do roku 2005 působila v chovu. Uhynula v roce 2010 v osmadvaceti letech ve stáji Beerbaumových v Riesenbecku. 

 

Foto: FEI

 

Zdroj: FEI, Wikipedie, Hippomundo