Oficiální název Pštrosí farma Čenkov nás nesmí zmást, spadá pod ní totiž i koňská sekce, kde Kristina Šmejkalová trénuje své koně do všestrannosti, vede jezdeckou školičku a odchovává další sportovní koně. Farma se nachází ve Středočeském kraji a spadá pod město Odolena Voda.
Farma byla založena v roce 1996. Chátrající objekt ve velmi špatném stavu, kdy stromy prorůstaly střechami budov, bylo nejprve nutné kompletně zrekonstruovat. „Můj praděda se poté rozhodl, že zde budou chovat pštrosy africké. U nás v České republice ještě žádný takový chov nebyl, a tak si začal v zahraničí zjišťovat všemožné informace. Následně došlo ke koupi deseti chovných kusů,“ prozrazuje Kristina a dodává, že koně na farmu přivedla její maminka, avšak ne ve velké míře. Až s narůstajícím zájmem o koně u Kristiny se začal jejich chov na farmě rozvíjet.
Rodinný byznys má čtyři odvětví, pštrosy, zemědělství, koňskou část a nově se farma rozšířila o výrobu rostlinných olejů na potravinovou produkci. „Lisování olejů za studena z řepky nebo slunečnic je sice teprve ve zrodu, ale považujeme to za skvělé doplnění produkce. Jedná se buď o semena z našich polí, nebo od regionálních zemědělců,“ doplňuje Kristina.
O chod farmy se stará celá rodina. Kristina má na starost koně, když má ale někdo z jiné sekce nějaký problém, všichni se stáhnou k němu a pomohou. Často se tedy stává, že Kristina sbírá pštrosí vejce, nebo stráví víkend v traktoru a sváží balíky.
„Jednou za čas také míváme rodinnou poradu, která probíhá jako jednání v nějaké firmě,“ směje se Kristina. „Rekapitulujeme si uplynulé dny, úspěchy a potřeby. Jelikož každý máme na povel jiný sektor, který se snažíme rozvíjet a budovat, musíme mít na paměti i hospodaření s penězi. Takže například já, když potřebuji, aby se nějaké peníze daly na rozvoj koňské části, musím si připravit prezentaci a přesvědčit zbytek rodiny, proč by finance měly jít zrovna ke mně, a ne třeba na pštrosy. A stejně tak to udělají i ostatní. Pak proběhne hlasování a diskuze nad tím, co je zrovna nejvhodnější a nejrozumnější řešení,“ vysvětluje a dodává, že nedávno si prosadila novou halu, která jí jistě velmi usnadní práci.
V koňské sekci se kromě nové haly nachází dvanáct vnitřních boxů, jízdárna s novým povrchem o rozměrech 20x40 metrů a velké výběhy a pastviny. „Dbáme na to, aby koně mohli být celý den venku. Ti sportovní chodí do výběhu po dvou, máme ale i jednu sedmihektarovou pastvinu, kde je stádo patnácti koní,“ říká Kristina s tím, že celkem je u ní ustájeno 35 koní, z nichž deset je soukromých majitelů.
Pro trénink všestrannostních koní je ale potřeba i možnost dobrých terénů. „Máme vlastní louky, kde mám v sezoně rozmístěné nějaké crossové skoky. Skvělý je i rybník, který máme přímo před stájí, takže tam můžu každý den po tréninku chodit chladit nohy. A mladí koně si zvykají na vodu už odmalička,“ dodává. „A když si potřebujeme skočit parkur na větším kolbišti, jezdím trénovat do Korycan k Elišce Baštové.
Na welfare se na Čenkově nedbá jen u koní, ale i u pštrosů. „Prosazujeme polointenzivní chov, kdy zvířata mohou být jak ve velkém výběhu, tak i ve stáji. Ptáky krmíme granulovanými směsmi na zakázku, řezanou vojtěškou a senem a obilím,“ popisuje Kristina chov pštrosů.
„Co se týče pštrosů afrických, věnujeme se kompletnímu zpracování. Máme vlastní líhně a ročně odchováme asi 100 kusů. Následně prodáváme vejce, mladé pštrosy, nebo jateční pštrosy na maso,“ vysvětluje.
Rodina vlastní přibližně 50 hektarů polí a luk, takže mají každoročně vlastní seno, slámu i obilí. Ale jak zmínila Kristina v minulém rozhovoru jeden ze svých snů: „Crossové závodiště by se tam určitě ještě vešlo.“
Běžný den mladé jezdkyně začíná hned brzy ráno, kdy odjezdí koně, ať už své, klientů, nebo některé z těch školních, kteří potřebují trochu „porovnat“. Pak přijde běžná práce v areálu, jako je navožení balíků či vyvezení hnoje. „Nyní ale dělám nové hnojiště. Přímo za stájí bude betonová jáma podle všech nutných vyhlášek, abych nemusela každé dva dny vyvážet valník. Tahle bude stačit odvézt hnůj jednou za měsíc,“ vysvětluje Kristina, které často její okolí říká, že je workoholik. „Mě nebaví být doma. Většinou když mám volnou chvíli, jdu třeba něco opravit nebo uklidit. Ono tím, že člověk dělá na svém, má mnohem větší motivaci. A hlavně mi záleží na tom, aby u nás byli koně i klienti spokojení.“
Odpoledne pak přichází na řadu trénování. Na farmě má Kristina jezdeckou školičku, kam týdně dochází přes třicet dětí. Několik z nich už pod jejím vedením úspěšně složilo Zkoušky základního výcviku jezdce, a tak se Kristina v budoucnu jistě nevyhne ani jejich doprovodu na jezdecké závody. „Určitě se chci v budoucnu věnovat závodění, ale uvědomuji si, že doprovod mých svěřenců na závody se pomalu stane mou prioritou,“ říká.
Poslední otázkou na Kristinu bylo to, jak se vlastně koně a pštrosi snáší? „Vždy když k nám do stáje přijde nějaký nový kůň, tak se jich zprvu bojí. Hlavně sportovní koně jsou ze pštrosů velmi vyděšení a jak máme některé koňské výběhy hned vedle těch pštrosích, je to zprvu kolikrát velká divočina. Ale za pár dní si zvyknou a jsou v klidu. Ale ono ještě aby se jich nebáli, když jsou to slepice kolikrát větší než ti koně, to moc často nevidí,“ směje se a dodává, že její koně žijí se pštrosy v naprosté symbióze a dříve dokonce měli výběh, kde byli všichni pohromadě a nedělalo to žádné potíže. Kromě toho, že lidé se pak pro ty koně báli do výběhu chodit.
Na závěr ještě Kristina prozrazuje jednu zajímavost. „Ještě donedávna byl pštros vedený jako velmi nebezpečné zvíře a k jeho chovu bylo nutné stejné povolení, jaké je udělováno, pokud chcete mít doma třeba lva nebo tygra. Pštrosi jsou totiž velmi agresivní a umí kopnout tak silně, že vám během vteřiny mohou třeba zlomit nohu, ale ostatně to koně také.“
Foto: poskytla Kristina Šmejkalová
