Pro vrcholové sportovce je běžnou praxí, že kromě fyzického tréninku se věnují i své psychické stránce. Je zcela normální, že před závodem pociťují nervozitu a stres. Jezdectví je o to více náročné, že výsledek záleží na dvojici, jezdci a koni. Koně jsou velmi vnímavá zvířata a vycítí jezdcovo rozpoložení. Proto je jednou z nejdůležitějších dovedností schopnost zachovat klid.
Klid
Ať už se jedná o parkurového jezdce, drezurního specialistu, nebo soutěžícího ve voltiži, je důležité zachovat klid, a to jak v závodě, tak při domácí přípravě. Kůň dokáže vycítit každé zachvění a každý náznak nejistoty. Z toho může znejistit i samotné zvíře a nemusí podat takový výkon. Vyrovnaný jezdec naopak přenese svůj klid na koně a postupem času se i z vyděšeného zvířete může stát spolehlivý parťák.
A co může pomoci? Pro klidný a bezproblémový průběh závodů je důležitá samotná příprava na ně. Když jezdec přijede s pocitem, že pro dobrý výsledek udělal maximum, bude mnohem klidnější, než když ví, že s koněm na danou úroveň, ve které startuje, nemá dostatečně natrénováno. Dobrá příprava ale zahrnuje například i včasný příjezd na samotnou akci a dostatek času na přípravu a opracování koně.
Na každé závody je také dobré jet s nějakým cílem a plánem. Když se třeba jedná o mladého koně, který nemá žádné zkušenosti se závody v hale, tak mít za cíl, aby se v novém prostředí okoukal a zajel soutěž bez větších problémů.
Kromě toho také sportovní psychologové doporučují různá dechová cvičení a meditaci. Těsně před soutěží pomáhá i poslech hudby či bílého šumu a držet odstup od ostatních soutěžících.
Vyrovnanost a klid by měly přetrvat i po soutěži. Jezdec může být zklamaný z dosaženého výsledku, cítit se frustrovaný, domnívat se, že rozhodčí byli nespravedliví či se zlobit na svého koně. Měl by ale zůstat neochvějný, ať se děje cokoliv.
Soucit
Další důležitou vlastností je schopnost soucítit nejen se svými soupeři, ale hlavně se svým koněm. Sportovci by si měli navzájem přát úspěch, umět si poradit a nebát se požádat o pomoc. U vrcholového sportu se s laskavostí naštěstí často setkáváme, ať už u jezdců na prohlídce parkuru, crossových tratí, nebo před drezurní úlohou. Krásným příkladem může být mistrovství světa v Herningu, kde velmi zkušená Isabell Werth nabízela rady Charlotte Fry.
S koňmi je ale celá situace mnohem složitější. Nemohou nás poprosit o radu či podrobnější vysvětlení našich pomůcek. Nemohou nám říct, že se v ten daný závodní den necítí dobře, nebo že je tlačí podkova. Proto je soucit nezbytný i vůči našim koním. Každému jezdci se v průběhu jeho kariéry stane, že v soutěži musí zvednout ruku a dát tak najevo rozhodčím, že ten den další pokračování v závodu vzdávají. Nebo dokonce oželet vytoužené závody, jako to musela udělat Ingrid Klimke před finále Světového poháru v Omaze.
Paměť
Další z klíčových schopností je paměť. Ať už jde o zapamatování drezurní úlohy, kurzu parkuru, voltižní sestavy… Styl učení je u každého odlišný a je důležité, aby každý našel způsob, který mu vyhovuje. Mezi populární techniky patří například vizualizace. Pomáhá si také každý krok vyslovit nahlas.
Při učení kurzu parkuru je možné si pro lepší zapamatování pořadí skoků všímat i prvků v aréně, například růžových květin, různě barevné stěny či hrazení, nebo třeba vystaveného auta uprostřed kolbiště.
Představivost
Pro spoustu sportovců je důležitá i dobrá představivost. Někteří se snaží dokonce zapojit i vjemy z více smyslů, například si představit kurz v aréně, slyšet jásající dav, cítit vánek na kůži. Není nijak neobvyklé, že profesionálové do vizualizačního zážitku zapojují i delší časový úsek, než samotný závod. Představují si i rozcvičku a samotnou přípravu před startem.
Je důležité téměř cítit, že samotné věci přímo provádíte, i když sedíte se zavřenýma očima. Pokud se vám do mysli vkrádají myšlenky, že se něco nepodaří, nebo že děláte něco špatně, několik sezení se sportovním psychologem by vás mohlo navést na správnou cestu.
Koncentrace
V dnešním uspěchaném světě je schopnost koncentrovat se čím dál tím náročnější. Udržet pozornost není důležité pouze při procesu učení či při vizualizaci, ale především v průběhu soutěže. Jezdec by se měl zaměřit na svůj výkon bez ohledu na to, co se zrovna děje okolo něj. Důležitý je jeho konkrétní kůň, nikoliv koně ostatních, kteří se ve stejnou chvíli připravují na start.
I s koncentrací může velmi pomoci sportovní psycholog. Začít se soustředit na danou věc totiž není to nejtěžší. Mnohem náročnější je se ke koncentraci vrátit, pokud nás z ní něco vytrhne. Například švédský jezdec Henrik von Eckermann se vždy soustředí na svůj výkon v daném okamžiku a nechává věci plynout. Nikdy se neohlíží zpět, krom případů, kdy se chce poučit ze svých chyb. Stejně tak v průběhu závodu nemyslí na vítězství. V soutěži je totiž nejdůležitější vnímat přítomnost.
Vytrvalost
Posledním bodem je vytrvalost. Stát se úspěšným sportovcem stojí spoustu času, práce a úsilí. A aby se někdo stal šampionem, musí prokázat notnou dávku vytrvalosti. I ti nejtalentovanější a nejnadanější jezdci museli ujít dlouhou cestu a tvrdě pracovat, aby dosáhli svých cílů.
Vytrvat je nutné i v případě, kdy se nedaří, dobré výsledky nepřichází, nebo se naneštěstí zraní kůň. Dobrou zprávou pro jezdce je ale to, že tomuto sportu se lze věnovat i ve vyšším věku. Je hned několik jezdců starších šedesáti let, kteří se účastí vrcholových závodů, jako jsou olympijské hry, mistrovství světa nebo Poháry národů. I ti ale museli vytrvat, než se k takovým úspěchům dopracovali.
Zdroj: FEI
Foto: Josef Malinovský
