V jezdectví jsou koně vrcholovými sportovci. A podle toho by s nimi mělo být zacházeno. Doktorka Vikki Fowler, specialistka na koňské zuby, uvádí jako příklad Usaina Bolta. Kdyby ten měl malé a těsné běžecké boty, zvládal by překonávat světové rekordy?

 

Každá koňská huba má jiné parametry. Některý kůň má velký jazyk, může mít nízké patro, malý mezizubní prostor. Každý také produkuje jiné množství slin. To vše by mělo při výběru vhodného udidla hrát roli. Nezáleží tedy pouze na typu a velikosti udidla, ale také na materiálu, z něhož je vyrobeno.

 

To ale stále není vše. I kdyby měli dva koně téměř identickou hlavu a sedělo by jim rozměrově stejné udidlo, nemusí být oba spokojení. Každý jezdec musí totiž svého koně nejprve poznat a zjistit, co mu vyhovuje. Jsou koně, kteří nesnesou tlak na patro a aby tomu unikli, otevírají hubu. Některým vyhovuje tlak na jazyk, jiní se mu brání házením hlavy. K tomu Vikki Fowler dodává jedno: „Spokojený kůň bude jednoduše jezditelný kůň.“

 

Udidla můžeme dělit podle jejich lomení. Nejčastěji používané je jednou lomené stihlové udidlo. Dvě části udítka jsou uprostřed spojena jedním kloubem. Toto udidlo se při přitažení otěží uprostřed zlomí do písmene V a vytvoří tlak na horní patro koňské huby. Pro některé koně je tento tlak nepřijatelný a brání se otevíráním huby, aby tlaku na patro zamezili. Naopak je tento typ udidla vhodný pro koně, kteří nesnesou tlak na jazyk.

 

Nelomené udidlo naopak funguje na principu vytvoření tlaku na jazyk, tlak na horní patro je tak téměř nulový. Existují ale i udidla, která mají uprostřed udítka malý výkroj, což tlak na jazyk zmírňuje. Tento typ udidla je vhodný například pro koně, kteří chodí často za kolmicí. Když je udidlo z měkkého materiálu, pomůže to koni lehce se do něj opřít a čumák posunout vpřed. 

 

 

Dalším využívaným stihlovým udidlem je dvakrát lomené udidlo, kdy je udítko dvěma klouby rozděleno na tři části. Tlak je tak rovnoměrně rozkládán na jazyk, koutky i horní patro. Existují ale i více lomená udidla. Takzvané kuličkové udidlo se skládá z několika malých oválných částí a je často využíváno u tupohubých či velmi silných koní, protože velké množství spojů znemožňuje zvířeti se do udidla opřít. Je ale důležité mít na paměti, že kůň tak nemůže chodit na správném měkkém přilnutí. Jedná se tedy o korekční udidlo, nikoliv o pomůcku na dlouhodobé ježdění.

 

Obecně se říká, že čím tlustší udidlo je, tím je jemnější. Ale vzhledem k tomu, že pro výše zmíněné důvody má každý kůň v hubě rozdílně místa, může být pro některé z nich udidlo se silnějším udítkem nepohodlné, protože se mu do huby prostě nevejde. V tom případě je pro něj mnohem pohodlnější slabší udítko.

 

Když už tedy jezdec ví, jaký typ udidla jeho koni vyhovuje, měl by se zaměřit ještě na množství slin, které kůň produkuje. Pro příjemný pocit v hubě ji kůň potřebuje mít vlhkou. Nerezová ocel je tedy pro koně, kteří tolik nesliní, velmi nepohodlná. Vhodné jsou tedy teplejší kovy, často využívaná jsou udidla z takzvaného sladkého železa nebo udidla s měděnými válečky. Mohou se vyskytovat koně, kteří ale nesnesou žádný druh kovu, pro ty jsou pak vhodná plastová udidla.  Co se týče slinění, může ale nastat i opačný problém. V momentě, kdy musí kůň neustále polykat sliny, se také necítí zrovna komfortně.

 

Na závěr je nutno říci, že existují i koně, kteří udidlo mít jednoduše nemohou. Může to být z psychických důvodů, chyb v tréninku, poúrazových stavů. Jsou ale i tací, kteří mají velký jazyk, nízké patro, malý mezizubní prostor. Pro ty existuje příjemná alternativa, a to bezudidlové uzdečky a hackamore. Jezdec by se měl snažit porozumět svému koni a najít pro něj nejpříjemnější variantu. Koneckonců je to on, kdo na něm musí jezdit a každodenně pracovat.

 

Doktorka Vikki Fowler připomíná, že každé udidlo je natolik ostré, jako ruce, které ho drží. I to nejjemnější udidlo může být mučícím nástrojem v rukou nepovolané osoby. Dobrý jezdec naopak dokáže koně velmi jemně odjezdit i na ostřejším udidle. Ovšem tvrzení, že dobrému jezdci je jedno, jaké udidlo má kůň v hubě je podle Fowler mýtus. Dobrý jezdec by totiž kvůli všem výše zmiňovaným důvodům měl dbát na to, aby jeho kůň měl padnoucí udidlo.

 

Zdroj: Eurodressage

Foto: Šárka Votavová