Současná situace tuzemského chovu anglického plnokrevníka je nelehká, ale když se chovatel Vítězslav Vanda z moravských Doubrav ohlédne za letošní připouštěcí sezonou, nemůže být nespokojený. Jeho dvojice plemeníků Rosensturm a Fairlypi připustila dohromady tři desítky klisen.

"A to se mi už dlouho nepodařilo. Vždycky mám velkou radost, když mi kobylka zabřezne a pak mám radost z narození hříběte, ale hned ji vystřídá hrůza z toho, že ho budu muset jako ročka prodávat. Najít v Česku kupce je dnes skoro nemožné. Vždycky nakonec někoho přesvědčím, ale konkurence z ciziny je obrovská. Z tohoto pohledu je to těžké," řekl Vanda v podcastu EquiRadia.

Jako určitou výhodu vnímá, že má každoročně na prodej jen hrstku vlastních ročků. "Většinou jen jednoho nebo dva, nejvíc jsem měl předloni tři ročky na prodej. Mohl bych chovat daleko víc koní, ale vím, že to neprodám a nemá to cenu," konstatuje.

Čtěte také: Přípravy na Goodwood vrcholí. Ponntos je opět ve formě, hlásí Tušimice

Aktuálně stojí v chovu Vítězslava Vandy pět chovných klisen, z toho tři jedničkové vítězky. "Nově jsem letos koupil od pana doktora Charváta Faliraki a pronajal jsem si od paní Nely Rymešové Kristine, maminku Kristiana a Krasavy," představuje nové přírůstky.

Kromě nich v Doubravách působí ještě dvojice Rosensturmových dcer, trojnásobná jedničková vítězka Diana Rosensturm a vítězka Karpatské ceny Rajči Šimon. Nejslabší výkonnost na dráze měla devatenáctiletá Charlene, která je dcerou Vandovy vlastní odchovankyně Charente. "Tu rodinu mám moc rád, protože z ní pochází vítěz Velké pardubické Chalco," vysvětluje.

Stálice Rosensturm a naděje Fairlypi

Mimořádně blízký vztah má Vanda i k 21letému bělouši Rosensturmovi. Monsunův syn se z původně podceňovaného hřebce propracoval mezi nejúspěšnější domácí plemeníky poslední doby.

"Přišel k nám jako čtyřletý, takže je u nás sedmnáct let a už ho vnímáme jako člena rodiny. Je to fantastický hřebec, který to má v hlavě srovnané. Jeho potomci se slušně uplatňují i mezi importy a myslím si, že něco dokáže i jako otec matek. Jeho dcery jsou zatím ještě mladé," řekl Vanda v podcastu na EquiRadiu.

Druhého plemeníka, Pivotalova syna Fairlypiho, získal především kvůli Rosensturmovým dcerám.

"Stál kousek za hranicemi na Slovensku ve stáji, kde připouštěl teplokrevné klisny. Dozvěděl jsem se o tom a začal jsem se o toho hřebce zajímat. Kdysi začínal v Napajedlích, ale připustil málo klisen a mezi tou hrstkou potomků bylo hned několik kvalitních. Dával jedničkové koně v Maďarsku, Polsku i na Slovensku. Je to také úžasně hodný hřebec, i když trochu hrubšího rámce než je Rosensturm, a já věřím, že ještě něco ukáže. Letos připustil dvakrát tolik klisen, než Rosensturm, což pro mě bylo překvapení," líčí Vanda.

Těžká zkouška po revoluci

U koní začínal ve svých dvanácti letech jako člen jezdeckého oddílu v Kunovicích, který vedl legendární trenér Evžen Pindur. "Chodil do ročníku s Mirkem Hruškou, byli jsme velcí kamarádi. On měl už tenkrát žokejskou postavu, pozvali ho do oddílu a on nechtěl jít sám, tak jsme šli oba. Chtěl jsem se jít také učit do Chuchle na žokeje, ale tatínek mi to rozmluvil. Dnes jsem tomu rád, protože s mou váhou by mě dnes nepustili ani na drezurní obdélník," směje se Vanda.

Po střední škole nastoupil do tehdejšího Plemenářského podniku Tlumačov a pracoval několik let v tamní výcvikové stáji. "Podobně jako v seriálu Dobrá voda jsme jezdili na ty aukce a prodávali jsme koně kapitalistům za dolary. Pak jsem se seznámil s panem doktorem Eduardem Kubíčkem, který zakládal v JZD Březůvky chov anglického plnokrevníka a sháněl tam lidi," vzpomíná Vanda.

Krátce po založení chovu v polovině osmdesátých let do Březůvek nastoupil jako ošetřovatel hřebců. Nové stáji se začalo dařit, ale brzy po revoluci přišel zlom.

"Družstevníci měli pořád pocit, že ti koně jim ujídají z výplaty, lidé na vesnici nikdy ty dostihové koně úplně nevstřebali. Po změně režimu hned první představenstvo rozhodlo, že se koně zruší. A protože jsem zrovna dělal šéfa na té farmě, kde koně byli, dali mi za úkol, že se jich mám nějak zbavit," vrací se k těžkým okamžikům svého života.

V podobné situaci byla v té době řada chovů v končících JZD a státních statcích. Vítězslav Vanda si ve snaze zachránit koně ze dne na den pronajal 45 plnokrevníků a v roce 1993 si je musel koupit. Mezi nimi i z Polska importovanou čtveřici zakladatelek chovu Inercju, Barwu, Chalinii a Schedu.

"Já jsem ty koně měl tak rád, že bych nepřežil, kdyby skončili někde na jatkách. Když jsem to počítal, zjistil jsem, že stále sčítám velké záporné částky. Ale v té praxi se to vždycky nějak dokázalo udělat. Stálo mě to moje první manželství, protože když jsme s ženou řešili, jestli koupíme boty dětem nebo okováme koně, tak já jsem okoval koně," usmívá se s odstupem času.

"Lincoln předběhl dobu"

V nelehkých devadesátých letech vsail na šampiona plemeníků Lincolna, jemuž se v sezoně 1998 podařilo postavit trojici klasických vítězů Tamaliregu, Nalii a Polynésii.

"Lincoln byl neuvěřitelná osobnost, on předběhl dobu. Poprvé jsem ho na vlastní oči viděl ještě jako kluk, když jsme s oddílem přijeli do Prahy. Motal jsem se v Chuchli po dráze a najednou někdo začal křičet, abychom uhnuli. Uskočili jsme z té cesty a kolem projela paní Hermansdorferová na Lincolnovi. Já jsem do té doby nic takového neviděl, to byl nádherný mohutný kůň," vzpomínal.

Po letech Lincolna opět potkal v Tlumačově, kde stál mezi teplokrevnými hřebci a nebyl o něj valný zájem. "Tlumačov mi ho tehdy pronajal s podmínkou, že bude mít připouštěcí poplatek 5000 korun a chtěli z toho asi polovinu. Strašně rád jsem si ho vzal, byl jsem z toho nadšený. Když se dnes ohlédnu, chovám koně třicet let a takového hřebce jako Lincoln jsem neměl…"

Rád ale vzpomíná i na řadu dalších plemeníků. "Třeba Secret n‘ Classy byl můj miláček. Měl připouštěcí poplatek dvacet tisíc korun a pro ty chudší, kteří na něj neměli, jsem tam měl Magnuse za pět tisíc. A ten Secret n‘ Classyho úplně vymazal z mapy. Magnus byl určitě také kůň, který dával špičkové potomky. Spolu s Lincolnem to byli dva hřebci, na které jsem měl štěstí a nesmírně si toho cením…"

Polynésia si užívá důchod

S lehkou nadsázkou říká, že kdyby to šlo, nejraději by si všechny své odchovance nechal. "Práce u koní mě stále naplňuje a baví. Od šesti hodin ráno jsem ve stáji a kolikrát jsem tam ještě večer, v noci rodíme hříbata," vypočítává.

Kromě plemenných hřebců, chovných klisen a jejich dorostu stojí v Doubravách i několik koňských penzistů. Patří mezi ně dnes 28letá Polynésia, Vandova vlastní odchovankyně a vítězka St. Legeru.

"Tráví u nás krásný závěr života, máme jí co oplácet. Ještě na začátku roku jsme měli i Devila, který uhynul v únoru ve věku 32 let. Oni byli s Polynésií takový manželský pár, chodili spolu do výběhu. U nás se koně dožívají docela vysokého věku. Máme krásné výběhy, snažíme se o ně dobře starat. Jsme kousek od Luhačovic a asi máme dobrou vodu," směje se Vítězslav Vanda.

Foto: Pavla Pechmanová