Jeníkovi mají široký záběr. Pokud neposkytuje Ivan Jeník svou péči zvířecím pacientům v ordinaci ve Slatiňanech, pracuje pro tuhle východočeskou, koním zasvěcenou, obec jako starosta. Řadě jezdců a majitelů pomohl s neduhy jejich koní, účastníci mezinárodních závodů ho zase znají jako veterinárního delegáta FEI. 

 

„Ivan žil pro veterinu od mala, provozuje praxi pro malá zvířata i pro koně,“ vysvětluje Romana Jeníková. „Praxe je velmi různorodá, ošetřuje i exotická zvířata, kterých je v poslední době v domácnostech čím dál víc.“ Jablko nepadlo daleko od stromu i v případě syna Davida, který vystudoval Střední veterinární školu v Hradci Králové a v současnosti je na doktorandském studiu na Mendelové univerzitě v Brně. 

 

Romana je bývalou úspěšnou parkurovou jezdkyní. Pohybovala se po soutěžích až do obtížnosti T. A i toto životní partnerství „zařídili“ koně. „Seznámili jsme se, jak jinak, na závodech,“ vzpomíná Romana. „Ivan jezdil vždy jen rekreačně. Ke koním se dostal díky nevlastnímu tátovi, který byl úspěšným dostihovým a military jezdcem. Já jsem studovala střední zemědělskou školu v Lanškrouně, kde jsem také závodila, třeba s Šejkem, Dvojkou, Neklanem nebo Eliotem. S tím jsem trošku symbolicky vyhrála Cenu Františka Ventury“, líčí Romana jedno ze svých vítězství, jehož dosáhla se jmenovcem jediného olympijského vítěze v historii českého jezdeckého sportu.

 

 

„Nejúspěšnější a nejoblíbenější byl ale Pablo. To byl pan kůň! Pojmenovali jsme po něm i náš oddíl,“ říká Romana o hnědákovi, s kterým vyhrála Cenu Radegasta, několikrát ovládla Velkou cenu Chrudimi, zvítězila v známé kolínské Amazonce a hlavně dvakrát vybojovala titul na mistrovství České republiky žen. To bylo v letech 1995 a 1997. Za sebou má také starty na CSIO v Praze a Poděbradech.

 

„Než k nám Pablo přišel, byl ježděný na hackamore, byl velmi citlivý na hubu. Měl jednu zvláštnost, neměl rád chlapy. A také bylo třeba opatrného kování. Ale pro mě to byl zlatý koník, byl velký bojovník. Mám na něj jen krásné vzpomínky. Jednou si z ničeho nic vyhodil, a já jsem vystoupila. Zmohla jsem se jen na to zavolat za ním Pablóóó, on udělal ještě asi tři cvalové skoky, pak se za mnou otočil, jako by se divil, kde jsem. A vrátil se pro mě,“ vzpomíná se smíchem Romana.

 

„Mojí sportovní kariéru ovlivnili samozřejmě nejen koně, ale i lidé. Nejvíc Ladislav Novotný z Lanškrouna a také Jan Kutěj,“ rekapituluje Romana důležitá jména, která se v jejím životě objevila. 

 

„Dnes už jezdím jen rekreačně, cvičím děti na ponících. Pro tuhle příležitost máme doma dva, a pak jednoho velkého koně, na kterém se vozím já,“ uzavírá Romana.

 

Foto: poskytla Romana Jeníková