Její stájovou jedničkou je Pretoria Smyphonie neboli Sis. Startuje s ní na mezinárodních závodech CEI a vyhrála s ní mistrovství České republiky seniorů v roce 2018. Je tady Nezapomenutelný kůň Michaely Jakešové.
Který kůň, jehož jezdíte nebo jste jezdila, by se dal označit za nezapomenutelného koně?
Moje jezdecká kariéra není zatím nijak dlouhá, ale jsem přesvědčena, že pokud jde o mou náklonnost, tuto klisnu už nemá šanci žádný jiný kůň překonat. Hovořím nyní o kobylce Pretorii Symphonii, která byla a je mým prvním vlastním koněm. Začaly jsme spolu od nuly a dotáhly to až na vítězství na MČR 2018 a účast na mezinárodních závodech. Je pro mě zcela určitě koněm, na kterého nebude možné zapomenout nikdy.
Jak a kde jste se potkaly poprvé? Jaké byly vaše společné začátky? Vzpomenete si na první společný úspěch?
Měla jsem v pronájmu drezurní klisnu, kterou jsme s majitelkou přestěhovaly do nové stáje, kde byla v ustájení právě i Sis. Ač mě na první pohled zaujala, nevěnovala jsem jí zvláštní pozornost. Ani si nevzpomenu jak, ale s majitelkou stáje jsme se domluvily, že začnu se Sis pracovat. Tam pak přeskočila jiskra. Setkaly se dvě dominantní osobnosti a kupodivu spolu byly schopny fungovat. Přiznávám, že pro mě bylo „zkrocení“ této divé dámy obrovskou výzvou, vůbec jsem si nepřipouštěla, že by to mohlo být za hranicí mých dosavadních zkušeností.
Začátky byly hodně těžké a někdy až životu nebezpečné nejen pro mě jako jezdce, ale i pro kováře a veterináře, kterým patří obrovský respekt a dík za trpělivost. Upřímně řečeno, první společný úspěch byl naprosto banální - první korektní nacválání bez pokusu o inkasování VIP letenky na Mars. Krůček po krůčku jsme realizovaly jeden cíl za druhým. Až postupem času se z divokého mustanga stala kamarádka do nepohody.
Čím si vás Sis získala? V čem jste si nejvíc rozuměly, resp. proč jste si padly do oka? Je něco, v čem vás jako jezdce posunula dál? Naučila vás třeba něco, co jste později uplatnila i v případě jiných koní?
Právě u Sis jsem našla obrovskou vnitřní sílu její i moji. Je to neskutečně silná kobyla, hlavně v hlavě. Jestli se o klisnách říká, že jim nemůžete poručit, ale musíte je požádat, tak u Sis to platí dvojnásob. Nikdy neudělá nic, o čem není sama přesvědčena. V tomhle jsme si hodně podobné, říkávám, že je mým zrcadlem, a občas mě to děsí.
Díky ní jsem se naučila koně vnímat jako opravdovou osobnost, takřka jako člověka. V závodech mě naučila opravdu dobře vnímat každou nuanci. Stalo se, že nám oběma došly síly ve stejnou chvíli. Pak je strašně těžké se z té krize dostat, když Vás nemá kdo podržet nad vodou. Snažím se to vnímat i u ostatních koní, i když tam je to mnohem těžší, protože žádného koně neznám tak dobře jako ji. Pokud se budeme bavit pouze o ježdění jako takovém, jsem jí vděčná za každé vyhazování, kozlování, uskakování, protože dneska jsem si jistá při obdobných výstřelcích i v sedle jiných koní, strach jde stranou a mám prostor pro řešení situace.
Jaké má základní charakteristické znaky?
Jedním slovem – je ariózní. Sis je velmi sebevědomá klisna a často má pocit, že to všechno ví lépe než já. Což je mimochodem často pravda. Troufám si říct, že není na světě situace, na kterou by neměla názor. Nedá se jí upřít ohnivý temperament, ale i tak se jedná o velmi citlivého koně, který se rád mazlí a hraje si. Vždycky pozná, když nemám dobrý den, a přijde se jen tak nechat podrbat.
Má nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?
Dříve byla v boxu agresívní, ale vyřešily jsme to pastevním ustájením. Dnes je v boxu jen na závodech, kde využívá bezpečí a klidu na boxu k odpočinku před závodem.
Pod sedlem má libůstek opravdu mnoho. Ani ten keř, který byl ještě včera bezpečný a v klidu kolem něj procválala, dnes bezpečný být vůbec nemusí. Stejně tak list, kámen, stín... Mimo to ještě s oblibou vyhazuje, někdy z radosti, jindy vzteky. Na druhou stranu se jí musí nechat, že je to opravdu dříč, práci miluje a žije pro běhání. Prostě osobnost, které nikdo nebude říkat, co má a nemá dělat. Našly jsme hranici, do které si může relativně dělat, co chce, ale jakmile ji překročí, je zle. Zkrátka musí mít stále pocit, že všechno, co dělá, si vymyslela sama. Neříkám, že je to úplně optimální, ale zatím jsem nenašla lepší způsob spolupráce.
Co všechno jste spolu zažily, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?
Začínám se cítit zvláštně, není taková mrcha, jak to zní… Veselá historka? Vzaly jsme s kamarádkou kdysi Sis a mého druhého koně Lipoška na vyjížďku. Já jsem jela Sis a kamarádka Lipoška, ale chlapec byl ten den neklidný a Sis naopak zachovávala chladnou hlavu. Proto jsme si koně vyměnily i přes vzájemnou dlouholetou antipatii obou přítomných dam. Po pár kilometrech Sis kamarádku doslova „zahodila“ do sněhu. Zůstala u ní stát a civěla na ni s jednoznačným výrazem „Já ti říkala, ať na mě nelezeš.“ Dodnes je to naším oblíbeným vtipem.
Zajímavé zážitky bych nedokázala ani spočítat. Každý den, každý trénink i závod jsou něčím výjimečné a jednoduše si to užíváme. Někdy jedna z nás nemá svůj den, ale s tím se ve vztahu dvou žen musí počítat.
Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?
Jsem pyšná na každý dokončený závod, protože to je výsledek dlouhodobé práce nás obou i našeho týmu, ale chronologicky bych zmínila naše zatím jediné dva závody na 120km. Italskou Pisu, kde jsme si dojely pro 33. místo z dvou set startujících v rychlosti 17 km/h. Na procválání cílové čáry na naprosto fresh koni i po tak těžkém závodě, jakým písčitá Pisa bezpochyby je, se nedá zapomenout. Druhým je MČR 2018 ve Slavošově, kde jsme si dojely pro vítězství i cenu kondice.
Vaše partnerství s klisnou stále trvá. Přesto ne vždy jste s ní v denním kontaktu. Jak těžké bývá vaše společné odloučení?
Nejdelší odloučení nastalo letos v březnu, kdy jsem měla možnost jet s jiným českým koněm prestižní závod Dubai Crown Prince Endurance Cup. V podstatě se jednalo „jen“ o 10 dní, ale i tak se mi stále honilo hlavou, jestli je všechno v pořádku a jak se jí daří.
Patříte k lidem, kteří mají ve stáji vždycky nějakého svého oblíbence, nebo se od toho snažíte spíše oprostit?
Ráda bych ke všem koním přistupovala stejně, ale není to možné, neumím to. Podle mě to je stejné jako s lidmi, s někým si rozumíte lépe a s někým hůř. Takže mám své oblíbence, ale snažím se nedávat to najevo a ke všem přistupovat stejně a férově.
Foto: archiv Michaely Jakešové
