Už před čtyřmi lety se Andrasch Starke stal nejúspěšnějším německým žokejem všech dob, když předstihl dlouholetého rekordmana v počtu vítězství Petera Alafiho. V neděli dosáhl 47letý rodák ze Stade u Hamburku na další velký milník. Vyhrál své osmé německé derby a vyrovnal tak bilanci legendárního Gerharda Streita.

S ryzákem Sisfahanem nasadil devítinásobný německý šampion v pravý čas k finiši na vnější straně dráhy a uzmul vítězství favoritovi Alter Adlerovi. "Derby je pro mě nekonečný příběh, až je to trochu strašidelné,” řekl Starke serveru Galopponline.de. “Myslím, že bychom nevyhráli, kdybychom strávili dostih někde vpředu. Ale na konci jsme našli rychlou stopu a dokázali to."

Své osmé derby získal stájový jezdec trenéra Henka Greweho 27 let po svém debutu v modré stuze. Před Sisfahanem dovedl k úspěchu hřebce Robertica, Samuma, Next Deserta, Schiaparelliho, Kamsina, Lucky Speeda a Nutana.

Čtěte také: Nagano Gold marně stíhal hvězdné soupeře, Verner málem vyhrál derby

Když před dvěma lety poskytl Andrasch Starke rozhovor serveru Jezdci.cz, označil německé derby za svůj srdeční dostih. Za svého nejlepšího derby-vítěze dodnes považuje Samuma, fenomén sezony 2000.

"Později měl bohužel zdravotní problémy, ale ve své top formě to byl výjimečný kůň. Ten způsob, jakým vyhrál derby, je dodnes úchvatný. V Ceně vítězného oblouku byl pátý a nechybělo mnoho, abychom vyhráli velký dostih v Hongkongu proti Fantastic Lightovi. Tam jsem byl bohužel v rozhodující chvíli zavřený, nemohl jsem se z toho sevření vymanit a nakonec jsem prohrál jen o dvě délky," vyprávěl.

Zkusil snad úplně všechno

Ani dlouho po čtyřicítce Starkeho neopouští chuť jezdit dostihy. "Už se neženu za každým vítězstvím jako dřív, přichází éra mladších žokejů. Sám si ale ještě nepřipadám starý. Cítím, že s kolegy stále můžu držet krok,” popisoval. “Už nepotřebuji nikomu nic dokazovat. Když ještě potkám pár špičkových koní, budu mít radost, ale nijak se k tomu neupínám. Chci se ještě pár let bavit a provozovat sport, který miluji…"

Pochází z koňařské rodiny. Jeho otec byl překážkovým jezdcem, ale už před třicítkou musel změnit povolání kvůli problémům s váhou. Kolem koní se však pohybovali i Starkeho strýc a další příbuzní, dědeček jeho matky byl dostihový trenér.

"Táta mi nebránil jít ke koním, ještě jako školák jsem trávil prázdniny ve stáji Bruna Schütze. To byl spolu s Heinzem Jentzschem nejlepší německý trenér a také nejlepší mistr, pokud jde o výchovu učňů. Dávali svým žákům dostatek příležitostí a intenzivně se o ně starali. I to přispělo k mému rozhodnutí jít se učit k Schützovi. Rád na ta léta vzpomínám, dostal jsem velkou šanci," vzpomínal.

Jako učeň se v rámci mezinárodního žákovského utkání podíval i do Československa. V roce 1990 startoval v Praze a Karlových Varech. Hned po vyučení se stal Schützovým stájovým jezdcem, následovalo krátké intermezzo u Hanse-Alberta Blumeho ve stáji hřebčína Röttgen, než se ke svém mistrovi opět vrátil.

"Byla to divoká doba, moje telecí léta. Rychlá auta, ženy, večírky. Zkusil jsem tenkrát snad úplně všechno. V dostizích jsem byl maximálně soustředěný, ale v práci to často skřípalo. Chodil jsem ráno pozdě do stáje, měl jsem různé potíže a incidenty. Na tohle období nejsem zrovna hrdý, ale byl jsem mladý, příliš brzo jsem začal vydělávat velké peníze a trochu mi to stouplo do hlavy," přiznal po letech.

Životní vítězství v Arc

Za svůj životní úspěch dodnes považuje triumf v Ceně vítězného oblouku s klisnou Danedream před deseti lety.

"Je to jediný dostih, po kterém ve vás ty emoce zůstanou natrvalo. To je ten vrchol, to je dostihový Olymp. Třeba King George VI and Queen Elizabeth Stakes je také nádherný dostih, ale když se na mě zeptáte kdekoli v Evropě, tak vám řeknou, že jsem vítěz Arc," zdůrazňuje Starke.

"Jakmile se mi v polovině cílové roviny otevřela mezera, na nic jsem nečekal. Jen jsem mlasknul a Danedream vystřelila. 100 metrů před cílem byla naprosto suverénní. Už při projíždění cílem to byl neskutečný pocit, ale euforie vydržela po celý následující týden..."

Foto: Deutscher Galopp