Zatímco většina vozatajů se těší na start venkovní sezony, pro druhého nejúspěšnějšího účastníka Zimního poháru dvojspřeží Petra Myslíka začíná část roku, kdy na koně nemá moc času. V rodinném penzionu Hippoclub Lednice pracuje jako kuchař a nemůže si dovolit době turistického ruchu jezdit po závodech.
„Náš areál Hippoclub Lednice nejdříve začínal tím, že jsme provozovali agroturistiku a učili lidi jezdit na koních. Měli jsme tady úplné začátečníky na týdenní pobyty. V dnešní době už tomu odzvonilo, takže půjčujeme poníky na vycházky do zámecké zahrady a také nabízíme projížďky kočárem po zámeckém parku. Dá se říci, že je to taková pravidelná přeprava lidí od zámku k minaretu a zase zpět,“ popisuje Petr Myslík v podcastu EquiRadia.
Dříve jsme bydleli v Bzenci, kde jsme měli menší rodinný penzion a pár koní. Tatínek jezdil filmovat do Lednice s koňmi a tento opuštěný statek se mu zalíbil. Později jsme se tak přestěhovali, začali to tady opravovat a dávat dohromady. Nyní je to už asi šestadvacet let, co jsme tady,“ konstatuje dnes velmi úspěšný vozataj specializující se na halové soutěže.
Koně Petra Myslíka provázejí od dětských let. „Vzpomínám, že jsem jako malý jezdil Hubertovy jízdy na ponících a později jsem přešel na velké koně. To bylo asi do mých patnácti let a postupně jsem se dopracoval k vozatajství. Koně pod sedlem mě postupně přestali bavit a už jsem jen zapřahal,“ vypráví.
Začátky v sedle byly prý hodně zajímavé. „První moje pony klisna mě pořád shazovala, tak jsem pořád brečel. Ale nebylo mi to nic platné, dostal jsem pár facek a musel jsem jezdit dál. Vzpomínám, že jsem jezdil i hobby parkury na velkém koni, ale v sedle jsem toho moc po závodech nenajezdil. To přišlo až později s kočáry. Vyhrál jsem hned první hobby vozatajské závody a začal jsem jezdit na oficiální soutěže. Byl jsem spíš samouk, takže jsem tehdy sbíral opravdu hodně trestných bodů, ale postupně se to lepšilo.“
Ježdění na koních v sedle Petrovi nechybí, i když občas si do něj ještě sedne. „Jakmile jednou sednete na kozlík, tak se vám do sedla zpátky už nechce. V sedle se člověk trochu víc nadře a na tom kozlíku je to jednodušší. Teď už na koně sednu jen sem tam, ale že by mě to nějak bavilo, to se říct nedá,“ říká s úsměvem.
V Hippoclubu Lednice mají přes dvacet koní, ale všichni do provozu využívaní nejsou. „S turisty chodí do kočáru chladnokrevní koně a ti moji sportovní starokladrubští se pasou přes léto na pastvině. Nechodí s turisty, protože k nim je potřeba mít zkušené kočí, a to je nyní těžké najít. Kdybych s nimi mohl jezdit sám, tak by to šlo, ale takto mají celé léto volno, relaxují a čekají až je před zimní sezonou zapřáhneme.“
Kvůli práci Petr u koní mnoho času v turistické sezoně netráví. „Moje hlavní činnost přes léto spočívá v tom, že pracuji jako kuchař v restauraci a každý den od sedmi hodin od rána chystám snídaně pro ubytované hosty. Poté připravujeme obědy, při nichž míváme velké návaly lednických turistů a večer zase servírujeme přibližně padesát večeří. Kuchyň zavírám v sedm hodin večer. Takto to probíhá asi pět měsíců v roce. Jedeme zkrátka nonstop. Je to sice divočina, ale dá se to vydržet. V říjnu se zavírá a zbývající část roku je o něco volnější, takže se můžeme více věnovat koním.“ Na úskalí svého zaměstnání si však nestěžuje.
Od konce roku se vždy těší na start halových vozatajských závodů, které vnímá především jako zábavu. „Na Zimní jezdecký pohár se připravujeme tak, že sem tam zapřáhneme. Jedu se poté hodinu s nimi projet do zámeckého parku, a to je takový hlavní trénink. Někdy postavíme doma tréninkový parkur nebo zajedeme k Petrovi Vlašicovi do Ladné na kolbiště. Když něco nefunguje, tak to konzultuji s Jiřím Nesvačilem starším. Ale jak jsem již říkal, jsem spíš samouk,“ dodal Petr Myslík v rozhovoru pro EquiRadio.
Foto: poskytl Petr Myslík a Josef Malinovský