Ian Millar se narodil v lednu roku 1947 v kanadském Halifaxu a vyrůstal v Otavě. Rodina s koňmi neměla nic společného. Sám jezdec se v jednom z rozhovorů podivoval, kde se v něm láska ke koním vzala. „Vůbec nevím proč, ale odjakživa jsem miloval koně. Když jsem byl malý, vždy když k nám přijel mlékař s povozem, vyběhl jsem z domu a žadonil jsem, abych se mohl svézt. Mlékař mě vysadil na kozlík a já jsem s koňmi jel i několik bloků. Myslel jsem si, že je řídím, ale samozřejmě znali dobře cestu sami“, vzpomínal Millar.

 

Otec voják byl později odvelen do Alberty, kam se s ním odstěhovala celá rodina, a tam začal desetiletý Ian docházet ke koním na místní farmu. Tam se také naučil základy ježdění, a když se pak opět později přestěhovali do Edmontonu, začal navštěvovat jezdeckou školu. Postupně se vypracoval a dařilo se mu na závodech natolik, že byl nominován do kanadské reprezentace. To se psal rok 1971.

 

 

 

Hned v následující sezoně absolvoval v Mnichově svoje první olympijské hry. Tím odstartovala historie světového rekordu, který už stěží někdo dokáže překonat. Millar se totiž ve své kariéře účastnil olympiády celkem desetkrát, což se nepodařilo žádnému jinému sportovci v žádném jiném odvětví. Vzhledem k tomu, že hry se konají jednou za čtyři roky, není těžké si spočítat, kolik desítek let by musel takový sportovec být na vrcholu svých sil.

 

O roku 1972 do roku 2012 nastoupil za kanadskou parkurovou reprezentaci na všech olympiádách, kromě Moskvy, kterou velká část západních zemí včetně Kanady bojkotovala. Navzdory tolika příležitostem však nemá z her ani jedno zlato. V jinak obsáhlé sbírce trofejí má stříbro, které vybojoval s družstvem v roce 2008 v Číně.

 

Jako člen národního týmu absolvoval také na dvě stě Pohárů národů, vyhrál přes sto padesát Velkých cen. Národní mistrovství Kanady vyhrál dvacetkrát. Třikrát v životě ovládl jednu z nejprestižnějších soutěží CP International ve Spruce Meadows. Naposled v roce 2014, tedy v sedmašedesáti letech.

 

V Kanadě, a nejen tam, je Ian Millar skutečnou celebritou. Je nositelem Řádu Kanady, což je nejvyšší civilní vyznamenání, byl uveden do Síně slávy kanadského sportu i do Síně slávy Ontaria. Není snad nikdo, kdo by neznal jeho přezdívku Captain Canada neboli Kapitán Kanada. 

 

 

 

Urostlý belgický hnědák Big Ben byl nejspíš Millarovým životním koněm. Na nejvyšší úrovni s ním závodil od roku 1984 do roku 1994, tedy celých deset let. Společně získali individuální i týmové zlato na panamerických hrách 1987. Pro jezdce států severní a jižní Ameriky je takový titul jedním z nejcennějších. Dvakrát tato dvojice vybojovala nejvyšší příčku ve finále Světového poháru. 

 

„On byl speciální směsí vlastností, které musí špičkový kůň mít. Samozřejmě měl fyzické předpoklady, které jsou zapotřebí, ale byla to jeho mysl a srdce, co ho dostalo na naprostý vrchol“, řekl o Big Benovi Millar. Za jejich společnou kariéru odmítl jezdec řadu astronomických nabídek. Když musel být hnědák ve třiadvaceti letech uspán kvůli komplikované kolice, byl jeho popel rozprášen po loukách Millarovy farmy.

 

 

 

V květnu roku 2019 oznámil Kanaďan konec kariéry. Zní to neuvěřitelně, protože skutečně do svých 72 let aktivně závodil na mezinárodní úrovni, a ne v ledajakých soutěžích. V tomto věku totiž dokázal vítězit na parkurech do 160 centimetrů. Ještě v roce 2018 zajel dvě nuly v Poháru národů na CSIO v Ocale a byl to nejlepší individuální výsledek celé soutěže. Při pohledu do databáze Mezinárodní jezdecké federace zjistíme, že kariéru tak úplně neopustil. Mezinárodní závody absolvoval i v únoru 2020, i když už „zvolnil“ na „pouhé“ CSI2*.

 

Millar má dceru Amy a syna Johnatona, kteří jsou oba členy kanadské reprezentace v parkurovém skákání a pokračují tak v jeho stopách. 

 

Foto: archiv FEI