Jezdectví není tak přísné na věk sportovce, jako jsou jiná odvětví. Ovšem dovézt individuální medaili z olympiády v téměř důchodovém věku je obdivuhodný výkon. A pokud se to povede jezdci ve všestrannosti, je to husarský kousek. Andrew Hoy to dokázal. Australan, který patří k jezdícím legendám, obsadil v Tokiu třetí místo a byl jen krůček od zápisu do Guinessovy knihy rekordů.

 

Andrew Hoy žije sice dlouhá léta v Anglii, ale narodil se v roce 1959 ve městě Culcairn v australském Novém Jižním Walesu. Jeho pradědeček trénoval dostihové koně, rukama mu prošli i vítězové slavného Melbourn Cupu. Strýc provozoval pony klub, kam Andrew jako šestiletý začal docházet. Trénoval pro změnu pod vedením tety.

 

V devatenácti letech se dostal do národního výběru pro světový šampionát, i když ne úplně obvyklou cestou. S jeho tehdy nejlepším koněm byl jen na střední úrovni obtížnosti, jenže z různých důvodů odpadlo několik reprezentantů. „Byli jsme s tátou zaneprázdněni nějakou prací na farmě, a někdo přišel, že máme důležitý telefonát. Táta to šel vyřídit. Když se vrátil, ptal jsem se ho, o co šlo. Odpověděl, že mě chtějí do národního týmu pro mistrovství světa v Kentucky. Řekl jim, že máme práci, že dáme vědět později,“ smál se Hoy v jednom z rozhovorů při vzpomínce na tento zlomový okamžik.

 

„Postupem času jsme se dozvěděli, že v USA je kupec, který má zájem o mého koně. Že bych ho na akci rovnou prodal za slušný obnos. Kupec mi měl zaplatit i cestu. Já jsem ale koně prodat nechtěl, a tak se v našem městečku s deseti tisíci obyvateli pokusili pomocí různých sbírek a akcí přispět na moji cestu na šampionát,“ vzpomíná Hoy.

 

 

Čtyři roky po prvním velké akci se Andrew Hoy začal objevovat na předních pozicích výsledkových listin. Na mistrovství světa 1982 v Lumühlenu dojel v top 10, za další čtyři roky v Gawleru v USA byl součástí bronzového družstva.

 

Olympijskou atmosféru, zažil poprvé v roce 1984 v Los Angeles. Zlato ze soutěže týmů má z Barcelony, Atlanty a Sydney. Celkem startoval na hrách osmkrát. A v roce 2021 se mohl v Tokiu zapsat do Guinessovy knihy rekordů. 

 

 

Mohl se stát sportovcem, jehož první a poslední zlatou medaili z olympiády dělí nejdelší čas. Konkrétně by to bylo 29 let. Tolik uplynulo v roce 2021 od her v Barceloně, kde poprvé s týmem triumfoval. A k zápisu rekordu chyběl skutečně jen kousek. Australané dojeli v soutěži týmů druzí za jezdci Velké Británie. Sám Andrew byl v individuálním hodnocení třetí. Ve dvaašedesáti letech vybojoval dva cenné kovy na olympiádě v tak náročné disciplíně, jako je všestrannost. 

 

Vedle toho má fenomenální Australan sbírku vítězství a umístění z nejprestižnějších pětihvězdových CCI, jako je Badminton, Burghley a Kentucky. V roce 2000 byl uveden do národní sportovní síně slávy.  

 

 

V Tokiu startoval s dvanáctiletým angloarabským valachem jménem Vassily de Lassos. Andrew je jeho spolumajitelem, dalšími majiteli jsou Paula a David Evansovi. I tyto vztahy provází zajímavá historie. Paula Evans se s Andrewem seznámila, když přišla navštívit jeho tréninkovou kliniku jako odměnu pro mecenáše v rámci charity Willberry Wonder Pony.  Co čert nechtěl, při výcvikové lekci spadla a zlomila si klíční kost. Andrew, jemuž byla celá situace trapná, s ní byl často v kontaktu a vzniklo přátelství obou rodin. 

 

Vassily de Lassos byl v hledáčku Andrewa už delší dobu, jenže byl příliš drahý. Evansovi jej koupili a nechali na něj převést částečný vlastnický podíl. Měli to pro Andrewa jako překvapení, dozvěděl se to na své svatbě v roce 2017. „Bylo to 13. května, v den mé svatby, když ho jeho tehdejší jezdec Thomas Carlile přivezl k nám. Musím dodat, že nebyl na seznamu svatebních darů,“ vtipkoval Andrew v rozhovoru pro FEI.

 

„Nejdůležitější ze všeho je harmonie mezi koněm a člověkem. Tu jsem měl se všemi svými svěřenci, ale Vassily je výjimečný,“ říká Andrew, který na sobě, přestože patří k nejzkušenějším jezdcům na světě, nepřestává pracovat.

 

Má tři trenéry, s každým se věnuje jedné disciplíně všestrannosti. Největší pozornost, jak přiznal, věnoval před Tokiem drezuře, jíž považuje zá základ úspěchu v celé soutěži. Nakonec ji zajel s výborným výsledkem 29,6 trestného bodu, a když pak přidal čistý kros i parkur, nebylo pochyb, že v jeho případě je věk pouhé číslo.

 

Zdroj: FEI, Horse and Hound, The Chronicle Of The Horse

 

Foto: EFE Kai Forsterling, Libby Law Photography, Christophe Taniére