Před třemi týdny jsme přinesli příběh australského plnokrevníka, který si ve svých 40 letech stále užívá spokojenou penzi. Tématu dostihových koní po kariéře se na serveru Jezdci.cz věnujeme pravidelně, a tak jsme vás pod zmíněným textem vyzvali, abyste se s námi podělili o zkušenosti s vašimi vlastními exdostihovými koňmi.

Dorazila nám řada krásných mailů a zpráv svědčících o tom, že i v Česku žije velký počet plnokrevných “seniorů”, kteří bez ohledu na úspěšnost svých někdejších kariér prožili krásný život a jsou na stará kolena láskyplně opečováváni svými současnými majiteli.

Za všechny vybíráme dva příklady - 32letou Viginu a ještě o rok starší klusačku Di Bell.

Čtěte také: Chuchle Arena Praha zahájila předprodej vstupenek na dubnové dostihy

Napajedelská odchovankyně Vigina (Sharp End - Vigora po Mehari) se narodila 8. února 1990 a je členkou rodiny Victory Bound. V tréninku Ladislava Šilhavého se stala dvojnásobnou vítězkou.

První triumf slavila už jako dvouletá na dnes neexistující dráze v Hluboké nad Vltavou, kde ovládla dostih na 800 metrů. Další možnosti naznačila i druhým místem v Tochovicích, kde po tuhém boji o půl délky podlehla pozdější vítězce Velké červnové ceny Amande Praline.

Právě v Tochovicích přidala ve třech letech ještě jedno vítězství, ve dvojkové míli porazila pod žokejem Karolem Šarinou solidní koně jako Hebron, Jasnost nebo Starting Order. A v roce 1993 se mihnula i na klasické scéně - v Jarní ceně klisen obsadila jako outsiderka 632:10 páté místo, zvítězila tenkrát Ajanta.

Jako čtyřletá a pětiletá přešla do překážkového provozu, po skončení kariéry pak krátce působila i v chovu, kde dala vítězku Velkou Noc (Super Moment) a na rovině i překážkách umístěnou Višničku (Buenos).

Ke své současné majitelce Vendule Štěpánkové se Vigina dostala před dvaceti lety. "V chovu dala dvě kobylky, ale třetí březost se nějak nevyvedla, a proto byla Vigina prodána. Údajně se na ní od ukončení dostihové kariéry moc nejezdilo. Také nám bylo bez větších podrobností sděleno, že měla pálené šlachy. Pod sedlo se vracela u nás ve dvanácti letech," vzpomíná Vendula Štěpánková.

Klisna byla původně pořízena pro její tehdejší třináctiletou kamarádku, a tak byly společné začátky podle jejích slov veselejší. "Jak je známo, dvojice začátečník a plnokrevník z dostihů nejde moc dohromady. Protože je ale Vigina charakter, byla pod sedlem jedním z nejhodnějších a nejmíň lekavých koní. Jezdila jsem na ní od jejích dvanácti do dvaceti let. Asi v šestnácti letech si natrhla šlachu na přední noze a tím skončily pokusy o skákání. Potom už se střídavě vracelo a mizelo různé kulhání. Před dvacátým rokem jsem nechávala dělat spoustu RTG a ultrazvuků, a nakonec jsem se rozhodla, že si Vigina už zaslouží důchod."

Ve stejné době se shodou okolností naskytla příležitost ustájení, kde mohli být koně od jara do podzimu ve výběhu v režimu 24/7. Vigina se s novým režimem rychle sžila a na stejném místě zůstává dodnes. "Je v asi desetihlavém stádě, kde se koně moc nestřídají a mají k dispozici 10 hektarů pastvin, které se různě střídají. Od svých dvaceti let se tedy udržuje pouze pohybem se stádem v mírném kopci. Nikdo ji tam nešikanuje. Když nemá náladu, může si od ostatních odejít," vysvětluje Štěpánková.

Na svůj věk zůstává Vigina v dobré kondici. Před čtyřmi lety přestála srdeční příhodu a loni v prosinci smrt své parťačky ve výběhu, třicetileté "furiosky".

"Občas si i zacválá. Už hůř vidí a poslední asi čtyři roky ji krmím granulovaným senem teď už celoročně. Přes zimu cca 5 kg denně a přes pastevní sezonu spíš jen ,fanku na zamíchání vitamínů’. Trávu kouše dobře, takže v pastevní sezoně nemá s hubnutím problém. Ani nic zvláštního do krmení nepřidávám. Jinak nemá nějaký zvláštní režim, akorát pár privilegií. Třeba v době největších letních veder může být ve stáji a lézt do všech boxů, zatímco ostatní koně si musí vystačit s přístřešky a stromy. A když ve stáji být nechce, tak tam být nemusí," dodává Vendula Štěpánková.

Poslední Hankova dcera

Třiatřicet let letos slaví klisna plemene americký klusák Di Bell (Hanko - Di Bába po Don Camillo H), která se narodila 3. června 1989 v Kyselovicích u Antonína Vinklárka.

"I když jejím otcem byl jeden z našich nejlepších klusáků Hanko, nedosáhla žádných oslnivých výsledků a dostihy běhala asi jen dvě sezony," napsala nám klisnina majitelka Marcela Medková z Litovle.

Di Bell se po dostihové kariéře dostala na turistickou jízdárnu a byla i několikrát připuštěna. "Odtud ji vykoupila jedna slečna, která v mladém věku zemřela na leukémii. Její rodiče Di Bell vrátili předchozímu majiteli a tam už zůstala. Tím majitelem je můj kamarád, který byl ochotný mi ji prodat a já si Di Bell mohla v jejích patnácti letech koupit. Zůstala tam, kde je zvyklá a žije na rozlehlých pastvinách ve stádě asi patnácti koní."

Di Bell byla ježděna pouze rekreačně, ještě ve svých 29 letech chodila na občasné vyjížďky do přírody. "Pořád je zdravá, bez výraznějších zdravotních potíží, jen je hubenější, než dřív. Ztratila nějakou svalovou hmotu, jako přestárlý člověk, na svůj věk ale vypadá dobře. Jsem vděčná, že jsem v jejím sedle mohla prožít spoustu báječných chvil," uzavírá Marcela Medková.

Foto: poskytly Vendula Štěpánková a Marcela Medková