Rodák z francouzského Saint Quentinu Vladimir Vinchon patří k jezdcům, kteří měli tu čest předvést se při nedávných paralympijských hrách před domácími fanoušky. „Je to nepopsatelné startovat před tímto publikem, pro mě i pro mého koně. Nyní máme díky tomu zkušenost se soutěží s tolika diváky,“ nechal se slyšet jezdec po skončení finálové Grand Prix Freestyle v Paříži.

 

Vladimir Vinchon je stálým členem francouzské paradrezurní reprezentace. Jezdí v gradu IV, v němž absolvoval už řadu vrcholných akcí. Narodil se v roce 1974 jako zdravý kluk, v osmi letech začal jezdit na ponících a láska ke koním ho nepustila ani v pubertě. Absolvoval jezdeckou školu, z níž vyšel jako dostihový jezdec a postupně se stal profesionálním žokejem. Působil v Pau a později ve Fontainebleau, jezdil pro trenéra Philippa Cottina.

 

Jenže v roce 1994 nabral jeho život jiný směr. „1. září, den poté, co jsem v Belgii vyhrál velký dostih, jsem se stal účastníkem autonehody. Ortel je nezvratný: amputace pravé nohy,“ píše jezdec v medailonku na svých oficiálních webových stránkách. Žokej se tehdy vracel autem ze závodů ve Waregemu, když se čelně střetl s jiným autem.

 

„Po měsících rehabilitací se znovu učím chodit, musím se sžít s protézou. Ale touha po koních a ježdění je pořád všudypřítomná. Překonávám svůj hendikep a díky praxi mám sílu bojovat a učinit můj život výjimečným,“ stojí na jeho webu.

 

 

Vladimir toužil po ježdění a závodění a smyslem jeho života se postupně stala paradrezura. I když zpočátku ho tato disciplína příliš nelákala, pochopil, že to je jediná cesta, jak spojit hendikep a vrcholové jezdectví.. V roce 2011 se po třech národních titulech poprvé zúčastnil mezinárodních závodů. O rok později už byl ve francouzském výběru na paralympijských hrách v Londýně.

 

Jeho koňským partnerem byl tehdy Flipper d´Or Ene HN, kůň ze světoznámé jezdecké školy v Saumuru, který před tím závodil s mladými jezdci a juniory až do úrovně mistrovství Evropy. Vladimir s ním byl v Londýně sedmý. „Jeho věk mi umožnil splnit si sen, a to startovat na evropském šampionátu a poté na olympiádě,“ uvedl jezdec na adresu hnědáka, který byl v době konání her v Londýně už devatenáctiletý, takže ve vrcholovém sportu se zdravými jezdci už nebyl aktivní. Zmíněný evropský šampionát se konal v roce 2011 v Moorsele a dvojici tam jen těsně unikla medaile.

 

Po Flipperovi se k francouzskému jezdci dostal hanoverský valach Rockford 17. Závodil s ním ale jen pár měsíců v sezoně 2014, jednou z akcí ovšem byly rovnou Světové jezdecké hry v Caen. Také při nich se umístil v nejlepší desítce. O čtyři roky později se účastnil dalších her v Tryonu, a to s koněm Tarantino Fleuri, ale k zatím největšímu úspěchu mu pomohl valach Pegase Mayenne.

 

Jedenáctiletý oldenburský hnědák se spolu s Vladimirem podíval na paralympiádu do Tokia. Dvojice tam obsadila šestou příčku. Letos Paříži to dopadlo ještě lépe. Byli pátí. „Byl jsem neskutečně pyšný, že mohu reprezentovat ve Versailles, na tak krásném historickém místě. Moje rada, pokud někoho postihne taková nehoda, je dát si čas na to se vzpamatovat. A nikdy, nikdy se nevzdávat! Nevzdávat se snů, protože hledat výzvy a překonávat sám sebe dělá život zajímavým.“

 

 

Zdroj: FEI, Paris-Turf