Olympijské hry jsou mimořádnou sportovní událostí, při které se představují nejlepší sportovci světa. Jezdectví není výjimkou. Proto je extrémně důležité, aby bylo vše připraveno na jedničku. V případě výkonu koní hraje významnou roli povrch, na němž závodí a také podkování.
Hlavním podkovářem při olympijských hrách v Tokiu je Brit Ben Benson, který tuto pozici zastával i v roce 2012 v Londýně a 2016 v Riu. Spolupracuje s pečlivě vybraným týmem. Mnoho ekip si přiváží svoje podkovy, ale tým Bensona má k dispozici až dvanáct různých typů a velikostí.
Podkováři musí být schopní přečíst mechaniku pohybu a vybrat správně padnoucí typ. Každá ze tří jezdeckých disciplín potřebuje něco trochu jiného. „Je to všechno o přilnavosti a podpoře,“ vysvětluje Benson s tím, že každé podkovy jsou jen tak dobré, jako je dobrý ten, kdo s nimi pracuje a koni je "obouvá".
Podkova pro drezuru by měla mít určitou dávku flexibility, která umožní provádět ploché vzorce pohybů. Koně pro kros potřebují konkávní podkovu, aby se lépe zařízla do travnatého povrchu a zajistila stabilitu. Skokani hledají něco mezi.
Benson i členové jeho týmu jsou velice zaneprázdnění. Jezdci a majitelé koní se sice snažili, aby na olympiádě nemuseli kovat, ovšem mnoha z nich to s časem stráveným v karanténě nevyšlo tak, aby stejně okovaní přiletěli i odletěli.
„Není to snadné, jde o příliš mnoho,“ popisuje Benson. Být hlavním podkovářem na olympiádě je velice zodpovědný úkol, jenž vyžaduje dokonalou komunikaci v týmu a také důvěru jezdců v podkováře.
Povrch je základ
Naprostý základ je kvalitní povrch. Vytvoření perfektního povrchu systémem vrstvení je alchymie. V Tokiu je špičkový povrch na opracovištích i kolbišti. Je tvořen nejkvalitnějším pískem smíchaným se zhruba 1,5 % polyesterových textilních vláken.
Za povrch je zodpovědný Němec Oliver Hoberg. „Písek je nejdůležitější složkou, textilní vlákna jsou pak takovým kořením,“ říká. Jeho práce je každodenní rutina, díky níž se povrch udržuje ve skvělé kondici. Hoberg úzce spolupracuje s expertem FEI profesorem Larsem Roepstorffem ze Švédska. Ten denně testuje kvalitu povrchu pomocí „mechanického kopyta“.
To je uzpůsobeno pro různé jezdecké sportovní disciplíny, napodobuje zatížení kladené na koňskou nohu a kopyto při drezurní úloze nebo při dopadu přes překážku, ať už je to na písku nebo na trávě.
"Speciální senzory měří jak horizontální, tak vertikální síly při dopadu mechanického kopyta na zem a tyto senzory měří odezvu ze země, abychom mohli skutečně změřit, co kůň cítí, když doskočí na povrch," říká profesor Roepstorff. „Povrch je naprostý základ, který má vliv na výkon a zdraví koně“, dodává.
To, že povrch v Tokiu je špičkový, dokazuje i fakt, že dva ze tří švédských parkurových jezdců Henrik von Eckermann a Peder Fredricson, sedlají neokované koně.
Foto: Christophe Taniére / FEI
Zdroj: FEI
