Láska ke koním se u ní objevila už ve školce. Přestože v rodině nikdo ke koním vztah neměl, Nicola si k nim našla cestu sama. Zlomový moment nastal v první třídě základní školy, kdy se s třídou vydala na exkurzi do stáje – a od té doby stáj považovala za svůj druhý domov. I když jí v začátcích chyběly zkušenosti i odborné vedení, díky vlastní houževnatosti a cílevědomosti se vypracovala mezi profesionály.

 

Dnes má za sebou zkušenosti z České republiky i zahraničí. Každodenně pečuje o sportovní koně a zároveň studuje obor chov koní na České zemědělské univerzitě. Na práci ji nejvíce baví přímý kontakt se zvířaty, různorodost koňských povah a možnost sledovat jejich pokroky. Přestože práce ošetřovatelky sportovních koní patří k těm fyzicky i psychicky nejnáročnějším, bere ji jako svou životní cestu, která nikdy nekončí. A právě to ji na ní nejvíc přitahuje.

 

Nicolo, jaké byly vaše první zkušenosti s koňmi?

Začínala jsem v různých jezdeckých školách v okolí mého bydliště. Rodina mě sice podporovala, ale nikdo koním nerozuměl, takže jsem zpočátku nebyla v prostředí, kde by byli kvalitní trenéři nebo koně. Všechno přišlo až s věkem a mojí snahou se zlepšovat.

 

Kdy jste se rozhodla, že se chcete stát profesionální ošetřovatelkou sportovních koní?

Upřímně řečeno – úplnou náhodou. Po gymnáziu jsem nevěděla, co se sebou. Na Facebooku jsem náhodou narazila na inzerát Hanky Vášáryové, která hledala ošetřovatelku do Drezurní stáje Pelikán, kam bylo možné vzít si s sebou vlastního koně a trénovat tam. Hanku jsem tehdy neznala, o sportu nic nevěděla a s ošetřováním jsem neměla zkušenosti. Přesto jsem sebrala odvahu, sbalila koně a v osmnácti letech se odstěhovala sto padesát kilometrů od domova. To byl zásadní krok v mé kariéře.

 

Jaké vzdělání a školení jste absolvovala?

U mě vedla cesta hlavně přes praxi. Po gymnáziu jsem se jako úplný začátečník dostala k drezurním koním nejvyšší úrovně. Poté jsem sbírala zkušenosti v zahraničí u belgického jezdce všestrannosti a dnes pracuji u parkurových koní na Farmě Ptýrov. Současně studuji na České zemědělské univerzitě obor chov koní.

 

Popište nám váš typický pracovní den?

Hodně záleží na tom, jaký je den. Když jsem celý den ve stáji, ráno se starám s Terezou Kleandr o ptýrovské koně. Pokud jsem ve stáji sama, věnuji se ježdění, lonžování a dalším úkolům jako jsou krmení, síťování sena a podobně. Když je přítomná i Viki, sedlám jí koně, nebo vyrážíme společně do terénu.

 

Jaké vlastnosti by měla dobrá mít ošetřovatelka?

Určitě musí zvládat time management – zvlášť na závodech s více koňmi. Dále by měla mít smysl pro detail, vytrvalost a schopnost zachovat klid v náročných situacích.

 

S jakými výzvami se setkáváte?

Největší výzvou jsou vždy zranění a nemoci – a to nejen prakticky, ale i psychicky.

 

Jak pečujete o zdraví a kondici koní? Máte nějaký konkrétní postup v případě zranění?

Pokud kůň není po úrazu nebo vyššího věku, jsem zastáncem střídmosti. Klíčem je kvalitní práce, dobré krmení a správný režim. Naši koně pravidelně chodí do terénu, důležitá je i prevence – pravidelná fyzioterapie, péče o zuby a tak dále. U zranění vždy reaguji hned – nečekám, jestli se to samo vyléčí. Když si nejsem jistá, konzultuji stav s více veterináři. Nejlepší léčba je prevence, i když ne vždy funguje stoprocentně. Používám zábal z chladivého bahna, mokrého voskového papíru, teplé podložky a bandáže – jak při zranění, tak po náročném výkonu. Bahno zpočátku chladí, následně bandáž hřeje. 

 

Pomáháte koním i po psychické stránce?

Určitě. Každý kůň má denně pobyt ve výběhu, což považuji za základ. Jezdíme také často do terénu a snažíme se o různorodou práci.

 

Máte nezapomenutelné zážitky?

Každé velké závody v zahraničí jsou nezapomenutelné. Nejvíce mi utkvěly čtyř hvězdové závody ve všestrannosti v nizozemském Boekelo. Možnost vidět olympijský kros naživo byl obrovský zážitek. A pak mám v hlavě nespočet vzpomínek na konkrétní koně.

 

Jaký je váš vztah s týmem?

Myslím, že teď mám nejlepší tým, jaký jsem kdy zažila. Jsme malý kolektiv. S Viki Žižákovou jsme stejně staré – je mou šéfovou, trenérkou a troufnu si říct, že i kamarádkou. Ona má trenéry Jardu Jindru na skoky a Aničku Horkou na drezuru – oba mám ráda a také s nimi trénuji. Pomáhám i stájové manažerce Terce Kleandr, se kterou si také výborně rozumíme.

 

Vzděláváte se ve své profesi?

Sleduji, poslouchám a ptám se. Nejvíc se člověk naučí od ostatních top jezdců, trenérů a ošetřovatelů. V dnešní době internetu je také spoustu informací online – člověk jen musí chtít.