Alena Širmarová působí jako hlavní ošetřovatelka u předního českého jezdce Aleše Opatrného. Od malička ji koně fascinovali a každé setkání s nimi pro ni znamenalo zvláštní zážitek. Co začalo jízdami na ponících v centru města, postupně přerostlo v profesní dráhu plnou péče o sportovní koně. Dnes je ošetřovatelkou, která se stará o přípravu a zdraví koní na prestižních závodech po celé Evropě. Jak vypadá její běžný den a co obnáší práce, která je náročná, ale zároveň naplňující? To vše se dozvíte z následujícího rozhovoru.

 

Kdy jste se poprvé začala zajímat o koně?

Zájem o koně jsem projevovala od dětství. Pamatuji si, že pokaždé, když jsem byla s mamkou v obchodě a objevila jsem tam jakýkoli předmět s koňskou tématikou, prosila jsem jí, aby mi ho koupila. K prvním zkušenostem neodmyslitelně patří poníci na poutích a v centrech měst. Mamka se znala s jedním provozovatelem těchto koňských atrakcí, který ji dával žetony, za které jsem se chodila pravidelně vozit.

 

Jaké okolnosti vás vedly k rozhodnutí stát se profesionální ošetřovatelkou sportovních koní?

Není to tak dlouho, co jsem se rozhodla, že koně jsou ta pravá profese, které se chci věnovat. Původní plán ovšem byl, že jsem se spíš chtěla zaměřit na ježdění. Práce ošetřovatelky mě zkraje úplně nelákala. Postupem času jsem vše přehodnotila a zjistila jsem, že ošetřovaní koní mě naplňuje daleko víc než samotné ježdění.

 

Absolvovala jste odborné vzdělání či školení, abyste mohla práci vykonávat?

Ačkoliv s tím můj taťka úplně nesouhlasil, tak jsem již výběrem školy zaměřovala svůj zájem o agropodnikání. Nakonec jsem nastoupila do školy v Benešově se zaměřením na jezdectví a chov koní.

 

 

Můžete popsat svůj typický den ve stáji?

Běžný den se odehrává podle závodního plánu. Když nejsme na závodech nebo se na žádné nechystáme, tak můj pracovní den začíná v půl osmé ráno. Jako první vodím koně do výběhu nebo do kolotoče a poté je začínám připravovat na práci. Když je potřeba, tak ve volnější chvíli lonžuji nebo stříhám koně, kteří v brzké době vyrazí na závody. Pokud se chystáme na závody, tak dopoledne probíhá klasicky, ale po obědě se zaměřuji na balení a nakládání věcí do kamionu či vozíku.

 

Jaké jsou vaše hlavní úkoly a povinnosti?

Pro mě je nejvíce důležitá láska ke koním a ochota s nimi trávit veškerý čas. Ráda sleduji psychickou a fyzickou pohodu koní, o níž se starám. Také je třeba mít určité organizační a předvídající schopnosti.

 

Co vás na této práci nejvíce baví a co je nejnáročnější?

Nejraději mám výjezdy na závody, především ty vícedenní. Za nejnáročnější považuji velké závody, kde máme hodně koní.

 

Máte nějaké nezapomenutelné zážitky nebo příběhy z vaší práce?

Stále považuji každé větší závody za určitý druh zážitku, především když se vracíme domů s dobrými výsledky a s pocitem, že vše proběhlo podle plánů a očekávání. Mezi mé favority řadím Global Champions Prague Playoffs v pražské O2 areně a letošní Sunshine Tour ve Španělsku.

 

Jaký je váš vztah s jezdeckým týmem?

Mám velkou výhodu, že náš tým je poměrně malý. Každý se s každým velmi dobře zná a není úplně složité se na všem domluvit. Samozřejmě, každý má občas lepší a horší dny, ale snažíme se držet spolu za každé situace a vzájemně si pomáhat.

 

Využíváte nějaký speciální přístup k léčbě a prevenci zranění u sportovních koní?

V domácím prostředí zařazuji do své rutiny pravidelnou kontrolu boxů. Při cestování se především zaměřuji na správnou fixaci a uspořádání přepravovaných věcí, aby se zabránilo pohybu a případnému zranění koní. Při příjezdu do cílové destinace opět kontroluji boxy a čistotu napáječek a žlabů. Celoročně se snažím pozorovat, jak koně snáší venkovní a stájovou teplotu, a především v zimním období plánuji individuální systém dekování koní.

 

 

Co považujete za vaše největší úspěchy v rámci své profese?

Důležité pro mě je, když se ze závodů vrátíme všichni v pohodě a zdraví. Také si cením každého dobrého výsledku mých koňských svěřenců. Samozřejmě jsem šťastná za jakékoliv dobré umístění. To je však až taková pomyslná třešnička na dortu. 

 

Jaká je vaše rada pro někoho, kdo by se chtěl stát profesionálním ošetřovatelem sportovních koní?

Klíčová je snaha chtít se učit novým věcem a ochota se v nich zdokonalovat. Důležité je také štěstí s nalezením vhodného zázemí. Pak jde i sebenáročnější práce lépe. Je dobré se snažit okoukat a trošku kopírovat práci zkušenějších ošetřovatelů. Dříve jsem také hodně využívala různé skupiny na sociálních sítích, kde ošetřovatelé sdíleli své postřehy a vychytávky.