reklama 11D

Mou vášní jsou drezura a práce s mladými koňmi, zmiňuje Lucie Kruijsen

ikonka

Mnoho zahraničních zkušeností již stihla nasbírat Lucie Kruijsen. Nejprve začínala u skokových koní, poté však přičichla k drezuře, která se stala její vášní. Své zkušenosti nyní ráda dále předává lidem i mladým koním.
22.06.2022 06:30  |  Autor: Vojtěch Kroupa  |  Rubrika: Sport  |   FANCLUB
reklama 12A

Prarodiče Lucie Kruijsen vzpomínají, že o koních mluvila snad odjakživa, což je v jejich rodině poněkud zvláštní, protože u nich nebyl žádný koňák. „Já vím, že jsem koně milovala od prvního okamžiku, stejně jako všechna zvířata, jen koně byli úplná obsese,“ zahajuje rozhovor Lucie Kruijsen, která je s koňmi spojena již od svých jedenácti let. Během své jezdecké kariéry nasbírala mnoho zkušeností ve spolupráci se zahraničními jezdci a trenéry a ty nyní velmi ráda předává dál lidem i mladým koním.
 
Jak postupně vznikalo spojení vás a koní?
Tahala jsem za nimi nejdříve dědu za ruku, když byli v cirkuse, v zoo, nebo v lese sváželi dřevo. Nechtěla jsem nic jiného, než je hladit, všechny hračky byly ideálně v motivu koní a moje každoroční přání Ježíškovi byl vlastní poník. Moje rodina nebyla nijak nadšená, protože na vlastního poníka nebyly peníze a na to, abych jezdila někde v oddíle jsem byla moc malá. Pamatuji si, jak mi to vymlouvali a doufali, že mě to pustí. 
 
Jakmile to bylo trochu možné, začala jsem chodit k poníkům, kteří sloužili napůl jako pracovní do vozu a do tahu na poli a také na vožení dětí po poutích. Tam jsem se naučila koně hřebelcovat, čistit kopyta a další základní úkony. Mezitím jsem na kole jezdila po všech okolních stájích a snažila se tam nějak dostat, jen abych mohla koně čistit a starat se o ně.
 
Kde dále jste získávala své první zkušenosti v přítomnosti koní?
Později jsem se dostala do školního zemědělského podniku Nový Jičín, kde byl pan Stanislav Hošák starší a jeho syn Standa Hošák mladší. V té době tam sídlili plemeníci jako Gottward, Radegast, a koně Vojtěcha Csabiho přivezeni z Německa – Graf Czech, Pinot Grigio, Cartouche, posléze slavní plemeníci v ČR a tenkrát ještě úplní mladíčci. Já byla v sedmém nebi, protože už jen se dívat a obdivovat takové koně, byl pro mě zážitek. Zdeněk Nevařil mě tak nějak vzal pod svá křídla. Vzpomínám si, že jsem vodila toho nejhodnějšího, Faradaye, čistila všechny, pomáhala je sedlat, nebo odsedlávat. Bylo to jako ve snu, i když na koně jsem si tam sedla asi všehovšudy třikrát, a to samozřejmě ne na hřebce. Vykrokovat jsem mohla Standovi nějakého valacha nebo kobylu, to jsem štěstím nedutala. Odtud asi vznikla moje láska a obdiv k hřebcům a zároveň zkušenost, že není třeba se jich bát. Různě jsem se potloukala po stájích, kdekoli byla možnost a nechali mě ošetřovat nebo aspoň trošičku jezdit, dokud nepřišel ten výjimečný kůň Pálava a já mohla konečně začít opravdu pravidelně jezdit.
 
Které jezdecké disciplíně se věnujete nejvíce a jaké výkonnosti jste v ní dosáhla? Vyzkoušela jste i některá další jezdecká odvětví?
Začínala jsem jezdit „na Indiána“ tzn. bez sedla a po polích a lese. Postupně byla možnost sednout i do sedla a zjistit co to je jízdárenská práce a začít skákat. Tenkrát se v mém okolí nikdo nevěnoval jiné disciplíně než skákání, tak já automaticky začala také skákat. Bavilo mě to, neměla jsem strach a přišlo mi to moc fajn, ale drezura se mi líbila z fotek a článků. Mezitím jsem si vyzkoušela jet jeden amatérský hobby dostih, jízdy kočárem, což mě opravdu nebavilo, protože tam chybí přímý kontakt s koněm, western a Hubertovy jízdy. 
 
Na té závodní úrovni u vás tedy převažovaly parkury nebo už od začátku vyhrávala drezura?
První drezurní závody jsem jela tak z hecu, a přestože jsme o drezuře opravdu moc nevěděly ani já, ani kobyla, dopadly překvapivě dobře. Začala jsem tedy mimo skákání fušovat trošičku i do drezury, a to mi už zůstalo. V parkuru jsem chodila jen nějaká ZL a tehdy drezuru do stupně S. Po odjezdu do zahraničí jsem ještě skákala s koňmi doma v práci jako B rider, závodili na nich ti lepší jezdci a postupně jsem se zaměřovala hlavně na drezuru, teď už bych se znovu skákat asi bála. Skokany ale přiježďuji dodnes i jezdcům co s nimi byli například na olympiádě, mistrovství světa a dalších světových akcích. Moje vášeň je však drezura, a hlavně práce s mladými koňmi, to mě baví nejvíc. 
 

Psali jsme: Základem chovu jsou kvalitní klisny a dobrá rodina, říká Starečková

 
Kdo vás zdokonaloval a předával vám nové zkušenosti? Komu nejvíce vděčíte za to, čeho jste v jezdeckém sportu dosáhla?
Nejprve jsem hlavně vše odkoukávala, nikdo mě netrénoval nebo se mi nevěnoval. Na lekce nebyly peníze, moje rodina neměla moc finančních možností a já nebyla perspektivní dítě, kterému by se někdo věnoval zadarmo. Něco jsem odkoukala od Zdeňka Nevařila, Standy Hošáka, Zdeňka Žíly a Davida Fialky. Toho chci vyzdvihnout, protože tomu vděčím za to, že jsem si mohla poprvé sednout na opravdu kvalitní skokové koně a on mi věřil, že mu je nezkazím a nechal mě je jezdit. Navíc má úžasný cit pro koně a měl je všechny ježděné jemnou rukou. V počátcích drezurních mě trénoval pan Mirek Nákelný a já se snažila učit co šlo. Po odjezdu do zahraničí mě trénovali moji šéfové nebo jejich trenéři, měla jsem štěstí, že se mi věnovali a ačkoliv to bylo občas náročné jak fyzicky, tak psychicky, tak mě to hrozně rychle posouvalo. Drtili mě a já jsem za to vděčná. Jmenovitě například Max Fanninger v Německu, Jacky Stolper a Carl Hester v Anglii, Emanuele Fiorelli v Itálii, Miriam Knoors, Willem Jan Piggen v Holandsku. Ačkoliv jsem jako jezdec musela nakonec zastávat úplně všechno od občasného ranního kydání, přes řízení traktoru, kamionů, rození hříbat, obsedání koní, asistovat veterinářům a kovářům až po ježdění po závodech a ježdění Grand Prix koní, jak drezurních, tak skokových, mojí hlavní náplní téměř všude bylo ježdění mladých koní. To mě i dosud nejvíce zaměstnává, baví, naplňuje, i když je to řehole.
 
Co osobně považujete za největší úspěchy při vaší práci a závodní kariéře?
Já na medaile a rádoby úspěchy v jednotlivých závodech moc nevzpomínám, mají hodně pomíjivou hodnotu a někdy nejsou ve skutečnosti tak opravdové a vypovídající. Za svůj úplně první skutečný úspěch považuji prvního koně, kterého jsem od obsednutí dovedla do ST v Holandsku, a to je klisna Fiamond Hit. Můj úplně první chovatelský úspěch nastal, když můj hřebec z oné kobyly se mnou úspěšně absolvoval körung a je uchovněn. Nebo když hřebec českých chovatelů a majitelů, manželů Nogových z Van Silesia z Třince, vyhrál holandský körung se mnou, jakožto českou jezdkyní, to byl moc fajn den.
 
Cením si neskutečně moc každého obsedlého a dobře připraveného koně, který podává výsledky na jakékoli scéně a těším se na to, že jednou budou podávat výsledky tito koně pod českou vlajkou někde na mezinárodních závodech, věřím tomu a dělám pro to maximum.
 
Na které své koně vzpomínáte nejraději? Je některý z nich pro vás nejvíce výjimečný?
Určitě na hannoverského plemeníka Ligoretta ze stáje Mustang, byl to miláček a gentleman. KWPN klisnu Dance For Me, kterou jsem jezdila majiteli v Holandsku a byla první, se kterou jsem zde závodila a chodila s ní S a ST. Byla to neskutečná osobnost, milovala mě a udělala by pro mě vše, stejně jako já pro ni. Zmínit musím její potomky, plemenné hřebce Famouscounta, kterého jsem jezdila jako čtyř a pětiletého a dnes chodí úspěšně Grand Prix a Florishalla, který je také uchovněn.
 
Jakým dalším aktivitám jste se v rámci jezdectví věnovala a jaká je vaše aktuální pozice v tomto prostředí? 
Moc mě baví trénovat, ale hlavně předávat zkušenosti a vědomosti dál lidem, co je potřebují a zužitkují. Nejen ohledně ježdění, ale také ošetřování, managementu, krmení a výživě, práci ze země a obsedání. Sama dobře vím, jaké to je být na vše sama a potřebovat pomoc a radu, a nakonec jsou to koně, kteří těží z naší vědomosti.
 
Foto: poskytla Lucie Kruijsen 



Sledujete novinky o koních, jezdectví a dostizích na Jezdci.cz a pouštíte si pravidelně vysílání EquiTV.cz a EquiRadia.cz? Máme pro vás novinku - spouštíme Fancluby Jezdci.cz a EquiTV.cz EquiRadio.cz, jejichž prostřednictvím můžete podpořit další existenci našeho zpravodajství.

Zaplacením ročního nebo půlročního příspěvku umožníte, aby veškerý redakční obsah s výjimkou bonusů pro členy fanclubu zůstal nadále volně přístupný všem uživatelům a přímo se tak budete podílet i na propagaci všech koňských sportovních disciplín. Zároveň dostanete přednostní přístup k velké části našich materiálů, které si můžete přečíst v časovém předstihu, pravidelnou možnost získat různé slevy na zboží našich partnerů a účast v soutěžích o ceny.

Roční členství ve Fanclubu Jezdci.cz stojí 600 Kč, půlroční příspěvek je 300 Kč. Pokud chcete být členem obou fanklubů Jezdci.cz i EquiTV.cz, můžete využít zvýhodněnou variantu 1000 Kč (roční) a 500 Kč (půlroční). Další podrobnosti najdete na tomto odkazu.

Newsletter a komunity na síti

Kromě největšího českého serveru o koních Jezdci.cz, internetové televize EquiTV a stále populárnějšího EquiRadia pro vás připravujeme i pravidelný newsletter Jezdecký zpravodaj, který jednou týdně shrnuje vše podstatné z koňského dění a každý pátek ho doručujeme přímo do vašeho e-mailu.

K odběru toho nejlepšího z našeho zpravodajství se můžete přihlásit ZDE!

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i prostřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz

FB Jezdci.cz

FB Jazdci.sk

FB EquiTV.cz a EquiRadio.cz


reklama 13A

NEPŘEHLÉDNĚTE