Nina Štiková je již čtvrtou sezonu se svými koňmi součástí hořovického týmu ve stáji Aleše Opatrného a po odchodu ošetřovatelky Johanky Černé také nyní vykonává funkci freelance ošetřovatelky na závodech. Své jezdecké začátky a první momenty v jezdeckém prostředí prožívala na Plzeňsku, kde také sama stále bydlí.
Jako ošetřovatelka koní Aleše Opatrného působíte tedy pouze na závodech? Co pro vás tato možnost znamená?
Ano, je to přesně tak. O koně Aleše Opatrného se nyní starám výhradně na závodech a na hlavní ošetřovatelku se stále ještě v tuto chvíli čeká. Je to však báječné. Podívám se na spoustu krásných závodů, kam bych se jinak neměla možnost sama dostat. Dalším bonusem je neskutečně zajímavá práce se skvělými koňmi, která mě baví.
Jak toto vlastně vzniklo? Byla vám tato pozice přisouzena ihned po odchodu předchozí ošetřovatelky Johanky Černé?
Do této chvíle se zatím nepodařilo sehnat hlavní ošetřovatelku na domácí i tu závodní péči o koně. A jelikož už v Hořovicích působím nyní čtvrtou sezonu a freelance ošetřovatelstvím se už nějakou dobu u různých klientů také zabývám, tak mi bývá tato pozice nárazově nabízena a jí jí vždy ráda přijímám.
Máte také v týmu Aleše Opatrného nějaké své koňské oblíbence?
Určitě ano. Forewera nejde nemilovat, bez něho by to nešlo. Pak je tam spoustu koní, které mám hodně ráda, můžu jmenovat valacha Dialektra a Carmana. Nedávno jsme měli hřebce Jaloubeta a z těch dřívějších to byl Sangris Boy.
Vy se také sama aktivně účastníte se svými koňmi parkurových soutěží. Jak a kde probíhaly vaše jezdecké začátky?
Já jsem se ke koním dostala přes svoji kamarádku, která začínala jezdit u rodiny Mentlíkových. Tehdy jsem se s ní hodně přátelila a jednou mě ke koním vzala s sebou. Ona sama poté jezdit přestala a já už u koní vydržela. Mé jezdecké začátky probíhaly v Úněšově, kde jsem zůstala čtyři roky. Poté jsem se přestěhovala do Plzně na Slavii a tam jsem se dostala i k pořádání velkých závodů. Pořádali jsme tam i jedny z prvních kol Českého skokového poháru včetně Velkých cen. Zjistila jsem, co vše parkurový sport obnáší a také jsem se tam opět potkala s Petrem Dohnalem, který původně rovněž působil u Mentlíkových v Úněšově. Následně jsem se tak postupně stěhovala společně s ním a krásných patnáct sezon jsem absolvovala nejrůznější české a nějaké zahraniční závody. Poté už následoval přesun do Hořovic.
Od začátku jste tedy tušila, že budete mít vlastní koně do sportu, kteří vás budou na vaší cestě provázet?
To jsem zase tak úplně netušila. V dobách, kdy jsme začínala jezdit, jsem zároveň dělala také sportovní gymnastiku na vrcholové reprezentační úrovni, takže toho času na koně bylo velmi málo. Chodila jsem nejdříve jezdit jen rekreačně, ale práce s koňmi mě velmi bavila a snažila jsem se pasovat spíše do role ošetřovatelky a různě jsem vypomáhala. Na vlastního koně jsem neměla dostatečné časové možnosti. Poté jsem s gymnastikou skončila a koně se společně se školou dostali na první místo. První vlastní kůň přišel až relativně nedávno, myslím, že to bylo přibližně před sedmi lety.
Jak vzpomínáte na své první závodní zkušenosti?
Mé první závodní zkušenosti jsem získávala po přestěhovaní s Petrem Dohnalem k manželům Dajbychovým do Trnové u Plzně. Díky nim jsem měla možnost jezdit tehdy šestiletou klisnu, s níž jsem mohla závodit do stupně ZL.
Kteří další koně vás provázeli vaší jezdeckou kariérou?
Svou první soutěž stupně L a S jsem překonala v sedle svého nezapomenutelného hřebce Lionhearta, který mě provedl i prvními sezonami mého sportovního ježdění. K němu poté ještě přibyl valach Sweet Empire, s nímž jsem absolvovala také nějaké parkury do 130 centimetrů. Poté se koně vyměnili a v současné době mám patnáctiletého valacha Casallyho, který je velmi zkušený, takže uvidím, zda mě posune ještě někam výš. Dále mám šestiletého hřebce Little Lennoxe, takže doufám, že mi to s tímto týmem i nadále dobře půjde.
Jak zvládáte kombinovat své sportovní ježdění, ošetřování a další pracovní vytížení?
Někdy je to poměrně náročné, ale většinou se to zvládnout dá. V první řadě stojí moje civilní práce na pozici HR manažer a vedoucí projektů v IT firmě, kde je pro mě výhodné, že nemusím být v kanceláří každý den. Jsem většinou dva dny v týdnu a zbylé dny se starám o koně a jezdím. Pokud vyjíždíme na nějaký delší čas, tak moji koně zůstávají doma, stará se ně tým lidí v Hořovicích a když jsme doma, tak se snažím najít závody, kde můžu i já startovat se svými koňmi.
Co vás nejvíce baví na vašich pracovních pozicích v této době?
Určitě je to právě ta možnost kombinovat a propojit všechny tyto obory a odvětví dohromady.
Foto: poskytla Nina Štiková