Na kterého koně ze své kariéry v sedle dodnes nedokážete zapomenout a proč?

 

Všechny moje koně, které mám a měla jsem, jsou nezapomenutelní. Ale mám jednoho, na kterého nikdy nezapomenu - je to můj první závodní kůň hafling Hanny. Hanny byl náš "Little Pony".

 

Jak a kde jste se potkali poprvé? Jaké byly vaše společné začátky?

 

Moji rodiče pro mě připravili uvítací překvapení, když jsem přijela s dědečkem z Belgie na dovolenou k rodině v České republice. Dorazili jsme a moje mamka řekla, že nemohu ke koním. Bylo to pro mě těžké. Vždycky, když jsme dorazili do Čech k rodičům, moje první cesta vedla ke koním. Pak mě mamka vzala do haly. Za rohem byl můj táta, který tam stál s pětiletým Hannym. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Rodiče mi řekli, že Hanny je můj. A já se rozbrečela radostí. Můj táta dlouho hledal mladého a správného haflinga, který by se mohl stát drezurním koněm. Začátky nebyly lehké, ani jeden z nás neměl moc zkušeností. Hodně mi tenkrát pomohli můj taťka Pavel Liška a Lucie Čermáková. 

 

Vzpomenete si na první společný úspěch?

 

Náš první úspěch byl v obci Dolní Přím, kde jsme jeli náš první závod DU-A. Byli jsme na prvním místě. Ten samý den jezdil Hanny i s Luckou v úloze DD a také skončili na prvním místě. Měli jsme všichni velikou radost.    

   

Čím si vás tento kůň získal? Naučil vás třeba něco, co jste později uplatnila i v případě jiných koní? 

 

Když jsem viděla Hannyho poprvé, hned jsem si ho zamilovala. Okamžitě jsme si se sedli. Neměla jsem v té době téměř žádné zkušenosti. Po mnoha letech a tréninku jsme se dostali až do úrovně S v drezuře a na mistrovství Evropy haflingů 2018. 

 

Dokážete popsat jeho charakter?

 

Hanny je milý kůň, nikdo se ho nebál. Měli jsme ho moc rádi, byl velmi komunikativní a byl to rošťák.

Hodně jsme se s ním všichni nasmáli, s Hannym prostě nikdy nebyla nuda.

 

 

Měl nějaké speciální libůstky ve stáji nebo pod sedlem?

 

Ano, vždycky si hrál se svým pyskem. Říkávala jsem mu Hannibal. Když byl veselý pod sedlem, tak většinou začal kvičet a radostně vyskakovat. Pamatuji si, že když jsem dávala Hannymu pusu, tak zavíral oči a užíval si to.

    

Co všechno jste spolu zažili, vybavíte si nějaké veselé historky nebo zajímavé zážitky? Co naopak společné slabé chvilky?

 

Hanny byl s Luckou na prvním ME haflingů 2015 v Miláně. Bylo velmi horko a cesta trvala čtrnáct hodin. Lucka a táta vše připravili velmi dobře.  Nakonec se kvůli vysokým teplotám rozhodli jet přes noc. Přestože udělali několik zastávek, Hanny neměl chuť pít. Tato cesta trvala déle než všechny ostatní. Nakonec nám bohužel onemocněl. Naštěstí nám pomohl veterinář a nakonec vše dobře dopadlo. Hanny a já jsme byli čtyřikrát na mistrovství České republiky v roce 2016, 2017, 2018 a 2019 a vyhráli jsme první místo - všechny čtyři roky za sebou. 

 

V roce 2018 jsem byla poprvé s Hanny na mistrovství Evropy haflingů v Stadl Paura v Rakousku. Zúčastnilo se třináct národů a celkem 47 jezdců. Mezi nadupanými týmy z Holandska, Německa a Dánska jsme byli spíše outsidery. Dali jsme si za cíl, že by bylo dobré skončit do desátého místa. Bylo to úžasné, nikdy jsem se nezúčastnila tak velkých závodů. Konají se jednou za tři roky a dohromady se tam sejde přes pět set haflingů z celé Evropy. K našemu velkému překvapení jsme první den na individuálním testu získali první místo se 71 procentem. Další závod byl kür, což byl náš teprve druhý kür v životě. Škoda, že se moc nejezdí v České republice, a tak není moc šance získat zkušenosti. I přesto jsme skončili celkově s bronzovou medailí na mistrovství Evropy. Do teď nemohu uvěřit, že jsme se tak dobře umístili. Měla jsem pocit, že i Hanny si to užíval. Na dekorování jsme byli skoro všichni haflingové pohromadě a jeli jsme čestné kolo. Hodně haflingů začalo vyhazovat a vyskakovat. Pamatuji si, že Hanny měl z toho radost a začal zrychlovat a dokonce skákat přeskoky.  

 

Jaký byl jeho další osud? Jak těžké bylo vaše společné odloučení?

 

S rodiči jsme se domluvili, že Hannyho prodáme. Rozhodli jsme, že budu jezdit dál s velkými koňmi na vyšších soutěžích. Hanny před rokem odletěl do Ameriky, nyní žije  v New Yorku u majitelky Annemarie. Loučení pro mě bylo velice těžké a náročné, protože poprvé letěl letadlem a ještě v době pandemie. Nevěděli jsme, jestli v plánovaný den odletí. Původně jsme chtěli jít Hannyho doprovodit až k letadlu, bohužel kvůli covidu to nebylo možné. Byli jsme přesně osm let spolu. Přišel k nám 22. 4. 2012 a rozloučili jsme se 22. 4. 2020. Nová majitelka chce vydat dětskou knihu o Hannym a jeho kariéře. Máme v plánu Hannyho navštívit, až se situace ve světě v souvislosti s pandemií uklidní.

 

Jak často si na něj vzpomenete? 

 

Vzpomínám na něj často. Společně strávený čas byl krásný a mám hromadu vzpomínek. Fotku s Hannym, kterou jsme fotili poslední společný den, mám pořád na mém mobilu. Paní majitelka mi občas posílá Hannyho fotky. Je to koňská veterinářka a má ještě další tři haflingy. Nemůže být v lepších rukou. Jsem ráda, že se má dobře a že si užívá s dalšími haflingy. 

 

Foto archiv Laury Liškové