Životním koněm Veroniky Krajníkové je jednoznačně letos již pětadvacetiletá klisna Cikáda (Azol x Landruf), plemene český teplokrevník. Společně mají na kontě 195 startů, a to až do nejvyšší parkurové úrovně dvouhvězdového T. „Kupovali jsme jí, když jí bylo sedm let. V té době jí měl v přípravě Jan Pilecký a ustájená byla v Hořovicích. Poměrně rychle jsme se propracovaly k Velkým cenám Českého skokového poháru a dost často jsme sbíraly dobrá finálová umístění,” zmiňuje Veronika.  

 

 

Vzpomenete si na své první setkání? Čím si vás Cikáda v ten moment získala?  

 

Jeli jsme se podívat na závody pořádané v Klatovech, kde s ní startoval Jan Pilecký. Dozvěděli jsme se, že je na prodej a začali jsme uvažovat o koupi. Poté jsem Cikádu jela vyzkoušet do Hořovic a vzpomínám si, že při prvním skákání mi nevyšel odskok do kombinace. Cikáda samozřejmě zareagovala velmi profesionálně, vyřešila tuto situaci po svém a dopadlo to dobře. V té době mě trénoval Jiří Pecháček a prohlásil, že žádný jiný kůň by toto nezvládl, takže bylo rozhodnuto.  

 

 

Naučila vás Cikáda něco konkrétního, čeho jste později mohla využívat při práci s dalšími koňmi? 

 

Především mě dostala do vysokého parkurového sportu. Byl to můj první kůň, s kterým jsem překonala parkur na úrovni T na závodišti v Mostě. Dokonce si vzpomínám, že když jsem startovala ve svém prvním ST v Kolíně, tak jsem s Cikádou zvítězila. Tudíž určitě můžu dále využívat těchto získaných zkušeností z opravdu obtížných parkurů.  

 

 

Jaké má charakteristické znaky a vlastnosti?  

 

Je to tmavě hnědá klisna s hvězdičkou a atletickou stavbou těla, kterou získala po svém plnokrevném otci. Působila většinou velmi ušlechtile a vynikala dobrou mechanikou pohybu. Byla trochu hůře jezditelná a když se začínalo skákat, tak se v ní probouzel její silný temperament. Na druhou stranu byla opravdu schopná vyřešit jakoukoliv situaci a byla neskutečný záchranář. Cikádě nejspíš vyhovoval můj jemnější přístup, nevyvíjela jsem na ní příliš velikou sílu a byla spokojená, když si mohla určité věci řešit podle sebe. Vznikla z toho výhodná souhra pro nás obě, což poměrně brzy začalo přinášet mé životní úspěchy. Při péči ve stáji se občas trochu zašklebila, ala pod sedlem byla naprosto bezproblémová. Chodily jsme hodně do terénu a nikdy neprovedla nic zákeřného.  

 

 

Kterých společných úspěchů si ceníte nejvíce?  

 

S Cikádou jsem dvakrát získala titul mistryně České republiky a náš společný životní úspěch přišel v roce 2007. V Praze jsme startovaly na čtyřhvězdovém CSIO a kvalifikovaly jsme se do závěrečné nedělní Grand Prix, která byla postavena na výšce 160 centimetrů. Parkurem jsem s Cikádou projela s pouhými dvěma chybami, což byl veliký životní úspěch. Tímto výkonem jsme dokonce nasbíraly i nějaké body do žebříčku ve Světovém poháru, což pro mě bylo do té doby zcela nepředstavitelné.  

 

 

Jak často vzpomínáte na společně strávené chvíle a úspěchy? 

 

Velice často, jelikož momentálně jezdím a závodím s jejím synem Cikaddem. Je jí velmi podobný a jsem moc ráda, že můžu dále pracovat s jedním z jejich čtyř potomků. 

 

 

Foto archiv Veroniky Krajníkové