Bude to již deset let, co se reiningový jezdec Pavel Orel seznámil se svou manželkou a díky tomu také s plemeníkem Kiowas Smokingun, jehož je majitelkou. Nejen jeho však považuje za svého životního koně.
Poznal jste v průběhu vaší jezdecké kariéry koně, který je pro vás nezapomenutelným?
Takových koní bylo více, není jen jeden. Na řadu koní velmi rád vzpomínám. Určitě je pro mne velmi zásadní plemenný hřebec Kiowas Smokingun. Mezi nejvýraznější koně patří také Star Spangled Whiz, na tom jsem tolik nezávodil, ale vlastnili jsme ho. Dodnes drží evropský rekord, zaběhl nejvyšší skóre v Evropě, to byl asi takový náš nejzajímavější počin v rámci reiningových koní, takový výkřik do světa. Mezi koňmi, s nimiž jsem si užil nějaký ten úspěch v sedle, bych rád vzpomněl z loňské sezony valacha Remi Rooster SG. Vyhrál jsem s ním rakouské ARHA NRHA Maturity, polské PLRHA Derby a pár dalších drobných úspěchů, opravdu se nám to loni vydařilo.
Když je řeč o sezoně 2020 - jak moc vás loni ovlivnila stále probíhající pandemie?
Samozřejmě nás to ovlivnilo. Člověk se chystal na nějaké konkrétní závody, které se pak rušily či přesouvaly, což zasahuje jak do fyzické, tak i mentální přípravy. Koně pochopitelně nevydrží mít top formu po celou sezonu. Když už to konečně odstartovalo, druhá polovina sezony byla pro změnu velmi hektická. Od srpna do konce října jsem byl v podstatě neustále na závodech. Střídali jsme Česko, Rakousko, Polsko a pořád dokola, bylo to dost náročné. Určitě to nebylo úplně férové pro koně, chápu pořadatele, že se snažili dohnat veškeré závody a nasázeli tam toho co nejvíc, ale díky tomu vlastně naši koně jeli poslední tři, čtyři závody v kuse hned po sobě.
Vzhledem k právě se rozjíždějící připouštěcí sezoně mi, prosím, blíže představte zmiňovaného plemeníka Kiowas Smokingun.
Tento hřebec bude v letošním roce již osmnáctiletý. Měl poměrně krátkou, ale úspěšnou sportovní kariéru. Získal například titul Reverse Champion na Americaně. I pro mě to byl tehdy jeden z prvních velkých úspěchů, dodnes na to rád vzpomínám. Byl velmi šikovný a talentovaný, proto jsme si ho podrželi jakožto plemeníka a i jeho hříbata jsou pro mě opravdu slušná. Jeho potomci jsou velmi trénovatelní a ochotní, projevují nemalou dávku talentu, jsem tedy velmi spokojený.
Kdy jste se s tímto hřebcem setkal poprvé?
To bylo v době, kdy jsem přijel na Slovensko a seznámil se se svou manželkou, ona je totiž jeho majitelka. To už bude pomalu deset let.
Dokážete popsat jeho povahu?
Je to velmi milý, bezproblémový, jednoduchý koník, který je rád, když se s ním něco dělá. Teď už je v podstatě v důchodu, už s ním tedy netrénujeme, netrápíme ho nějakými manévry, ale jezdíme s ním do přírody na vyjížďky. I v dobách, kdy se s ním závodilo, se na každou práci těšil, toho si na něm cením asi ze všeho nejvíc. Je to takový ten typ koně, na něhož se člověk těší a nejradši by z něj nikdy neslezl.
Foto archiv Pavla Orla
