Voltižérů, kteří dosáhli ve své kariéře na nejvyšší mety a právem patří mezi hvězdy, je celá řada, a jistě jim bude patřit některý z dalších dílů rubriky o nejlepších jezdcích světa. Protentokrát jsme si vybrali jméno, které se na nejvyšších pozicích výsledkových listin začalo objevovat relativně nedávno – Lambert Leclezio.
Lambert Leclezio se narodil v roce 1997 na ostrově Mauriciu. Ještě jako dítě tam začal docházet do jezdeckého klubu. A když se klub v roce 2008 zapojil do tréninkové kliniky, která měla zájemce seznámit s voltiží, bylo rozhodnuto o tom, jakým směrem se bude jeho sportovní kariéra ubírat. Pro odvětví, kde je třeba obratnosti, pružnosti, síly a zároveň lehkosti, měl skvělé předpoklady.
Na mezinárodních závodech se začal objevovat o tři roky později. První velkou akcí bylo mistrovství Evropy juniorů v Le Mans 2011, kde skončil na šestnáctém místě. Už tehdy byl tento hubený kluk z ostrova v Indickém oceánu vnímán jako talent.
„Byl to můj první šampionát. Asi tam nějaký talent byl, ale neměl jsem to vlastně vůbec pod kontrolou. Tehdy jsem se rozhodl, že musím začít opravdu tvrdě trénovat, abych se dostal mezi nejlepší. V ten moment se voltiž stala opravdu důležitou součástí mého života,“ vzpomínal Leclezio v rozhovoru, který poskytl v roce 2019 pro The Vaulting Review.
A jeho předsevzetí se dařilo. V roce 2012 ho mohli fanoušci voltiže zaznamenat na evropském šampionátu juniorů ve slovenském Pezinku, kde skončil šestý a stejnou pozici vybojoval dva roky nato v těžké konkurenci při Světových jezdeckých hrách v Normandii. V témže roce na podzim převzal od Mezinárodní jezdecké federace FEI ocenění pro vycházející hvězdu jezdeckého sportu.
Všechna mistrovství FEI od roku 2011 do roku 2014 absolvoval Leclezio s holandským hnědákem Timothym Van De Wilhelminahoeve, kterého přezdíval Timo. Jejich vztah a důvěra se promítala i do jízd, které předváděli. Bohužel v roce 2015 těsně před světovým juniorským mistrovstvím v Ermelu Timo tragicky zahynul a jezdec, jenž byl považován za favorita, musel narychlo hledat parťáka. Nakonec startoval s jiným holandským valachem jménem C.S.I., a i přes tuto náhlou a zásadní změnu si dojel pro bronzovou medaili.
Následující sezonu už nenechal Leclezio nikoho na pochybách o svém talentu a píli. Dokázal zvítězit v Le Mans na mistrovství světa mezi seniory. Cvičil na hnědákovi plemene Selle Francais a lonžérkou byla Francouzka Sandra Tronchet.
V dalším roce požádal Leclezio o změnu občanství. Už nějaký čas žil ve Francii a trénoval s Jacquem Ferrarim, kterého považuje za jednoho z nejdůležitějších lidí ve svém životě a kariéře. Už ve francouzských barvách ovládl Světové jezdecké hry v Tryonu (2018) i mistrovství Evropy 2019 v Ermelu, z něhož si odvezl nejcennější kov v soutěži týmů i jednotlivců. Jeho jedničkou je v současnosti valach švýcarského původu Aroc CH.
Když se ho v uvedeném rozhovoru zeptali, kdo nejvíc ovlivnil jeho kariéru, odpověděl, že to byli čtyři lidé. Stephanie Jauffert, jež stála u jeho úplných začátků doma na Mauriciu, vždy věřila v jeho schopnosti a tlačila ho kupředu. Dále to byla Barbie Gertenbach, trenérka z Jihoafrické republiky. Ta mu dala první šanci účastnit se závodů v Evropě, když mu dovolila připojit se k její skupině. Holanďanka Roos Slottje, která ho trénovala od juniorských let a lonžovala Tima. S nimi zažil první Světové jezdecké hry. A v neposlední řadě to je už jmenovaný Jacques Ferrari.
I tito lidé přispěli tomu, že Lambert Leclezio dokázal nabourat německou převahu v mužské voltiži, do níž pronikali v posledních letech jen Švýcar Lukas Heppler, Kolumbijec Juan Martin Clavijo Vega nebo Francouz Clement Taillez.
Zdroj: The Valuting Review, FEI.org
Foto: FEI / Lukasz Kowalski