Kde se nachází vaše domovská stáj?

 

Naše stáj se nachází na konci slepé cesty na okraji vesničky Vršice, kilometr od Zásmuk. Areál vlastní moji rodiče a koupili jej právě z důvodu, že jsme se chtěli věnovat koním a jezdectví. Postupně se zde z původních ruin buduje areál vhodný pro sportovní využití.

 

Co na tomto místě stálo původně?

 

Byla zde zemědělská usedlost, kterou vrátili v restitucích původním majitelům. Ti se zde snažili hospodařit, ale nakonec se rozhodli objekt prodat. My jsme se o prodeji dozvěděli prostřednictvím inzerátu na internetu. Pocházíme ze Zásmuk a chtěli jsme zůstat na blízku rodičům.

 

O jak rozsáhlý areál se jedná?

 

Rozléhá se na ploše přibližně dvanácti hektarů, máme tu halu o rozměrech 22 krát 50 metrů, velkou jízdárnu, kapacitu skoro čtyřicet boxů. Halu jsme stavěli v roce 2008, protože jsme se dohodli, že bez haly to dělat nechceme, proto jsme ji řešili jako první.

 

Máte zde také možnost vyjížděk do okolí a přípravy koní na různorodém terénu?

 

Vyjížďky do okolí jsou hezké, v blízkosti areálu jsou lesy, polní cesty i kopcovitý terén, vše je pěkně po ruce.

 

Kdo všechno je součástí vašeho týmu?

 

Na místování boxů máme zaměstnance a různé brigádníky, co se týká práce s koňmi, to je v podstatě jen na mně a přítelkyni (Darina Rosůlková, pozn. red.). Bohužel jsme měli poměrně špatné zkušenosti s tím, že spousta lidí neděla práci s koňmi důsledně. 

 

To znamená, že jste v práci v podstatě pořád, je to tak?

 

Přesně tak, navíc v místě přímo i bydlíme, takže si člověk od toho příliš neodpočine. Někdy si říkám, že bych to nejradši vzdal, hlavně když má člověk nějaké plány a úplně se mu nedaří je plnit. Zároveň je občas náročné plnit požadavky klientů. Neříkám, že jsme nějaký luxusní areál, ale sami se snažíme uskromnit, veškeré získané peníze investujeme zpět do areálu a mnohdy si toho majitelé koní ani neváží. Udělali jsme nové povrchy, pořídili nové překážky, a pak jsme se vrátili ze závodů a z překážek byly třísky. Myslíte si, že se někdo přiznal? Nikdo nic neví... Ale obrovskou motivací jsou pro mě mladí koně, když se daří holkám a přítelkyni, a především to, že za námi stojí obě rodiny, jak moje, tak přítelkyně, to je to, co mě žene dopředu.

 

Asi nejste jediný, koho trápí, že si lidé neumí vážit cizí práce. I přesto - plánujete do budoucna nějaká další zlepšení?

 

Ano, celé je to běh na dlouhou trať, vše musíme řešit postupně. Loni jsme dělali nové lambríny na hale a nový moderní povrch a chystáme se o něco zvětšit venkovní jízdárnu, aby se nám na ni komfortně vešel drezurní obdélník. Dále budeme dodělávat klubovnu a nějaké pokoje v prostorách, které jsou prozatím nevyužité.

 

Jaká pro vás byla letošní sezona?

 

Vlastně taková trochu zvláštní a krátká. Já osobně jsem měl plány velké, ale úplně se mi to podle představ nevyvedlo. Madock se na jedněch závodech zranil, a pak už nezávodil, už jsme ho nechali být. Ale přítelkyně jezdila super drezurní koně, co máme, i na to, že byla krátká sezona. Dařilo se i holkám na ponících. Jedna vyhrála mistrovství republiky, na oblasti získaly druhé a třetí místo ve skocích a na oblasti na velkých koních jsme vyhráli. Takže když to takhle celé shrnu, jsem určitě spokojený. 

 

Foto archiv Jaroslava Abíka