Vaším aktuálním sportovním partnerem je hannoverský valach Wolken. Jaké bylo vaše první setkání?

 

Naše první setkání bylo při koupi Wolkena v roce 2017 - první zkouška na něm. Strašně jsem se těšila, to si pamatuji. Když jsem poprvé otevřela dveře boxu, málem jsem omdlela. Nemá daleko ke dvěma metrům, takže to byl při mých 160 centimetrech trochu šok. Přemýšlela jsem, jak na takového dinosaura vůbec vylezu. Wolken znamená v Němčtině mrak. Tak mu i říkáme. Člověk na něj skutečně leze až do oblak.

 

Krok byl super. Ale to byl taky poslední chod, který mi pumpoval do žil pocit štěstí. Naklusala jsem a vyděsila se - nic tak příšerného jsem ještě nezažila. Měla jsem problém i v lehkém klusu, o pracovním ani nemluvím. Takže jsem oklusala vždy jen kousek a hned jsem si šla ulevit do toho fantastického kroku. I má babička trenérka Dagmar Svobodová mi tehdy říkala: "Jani, jsi si jistá, ze ho chceš?"  Neodradilo mě to.

 

Proč jste se tedy nakonec rozhodla právě pro něj?

 

Bylo to láska na první pohled. Trpím diagnózou zrzavý kůň, i přes to, že jsem tvrdila, že zrzavý kůň už mi nesmí přes práh. Zamilovala jsem se a tahle láska se vyplatila. Vyžaduje opravdu velkou péči, trpí hodně na koliky a hodně nás tím potrápil, ale veškerou péči vždy vrátil tím, jaký je. Doma při práci mi dá vše sežrat ve velkém, ale každé závody se velmi snažil a udělal maximum, aby mi vyhověl. Udělal obrovský kus práce i přes to, že se to učíme společně. Jsme opravdoví parťáci na život a na smrt. Sedli jsme si a to je to nejvíc, co se může mezi jezdcem a koněm stát.

 

Máte za sebou určitě spoustu nezapomenutelných okamžiků a situací.

 

Nezapomenutelných okamžiků jsme spolu zažili spoustu. S ním je vlastně každý den originální a nezapomenutelný. Každý den se učíme jeden od druhého. Nezapomenutelné okamžiky zažíváme samozřejmě i v obdélníku. Například když se Mráček stal vítězem oblastního mistrovství za Středočeský kraj, když se stal vítězem v úloze IM1, když naskakal své první přeskoky po třech, po dvou a teď máme rozpracované jedničky. Když otočil svou první piruetu, aniž bychom stáli na zadních... Jsou to maličkosti, ale tyhle maličkosti, pak tvoří celek a pocit, že jsme zase o kus dál. Jsem vděčná za každý den s tímhle koněm, za každý den, kdy to dělá pro mě a umožní mi ten fantastický pocit. Cítím velký vděk a smekám před ním, protože v mých očích dokázal nemožné.

 

Říkala jste, že vyžaduje speciální péči. Co přesně to znamená?

 

Jak už jsem zmínila, je to velký kolikář, je závislý na mashi. Navíc odmítá pít z napáječky. Jsme u něj čtyřikrát denně, abychom mu dali patnáctilitrový kbelík s teplou vodou a mashem.

 

Jaká pro vás byla sezóna 2020?

 

Nezapomenutelná a náročná. V roce 2020 jsme udělali obrovský skok a rozhodli se posunout zase o stupeň výš. Startovali jsme v úloze IM1. Velmi jsem se toho bála, protože Mráček a přeskoky byl jeden velký horor. O piruetách nemluvě. Jednotlivé přeskoky rozkládal a místo piruet jsme stáli na zadních. Byla jsem velmi mile překvapená. Byl senzační, všechny úlohy šel moc dobre. Jen samozřejmě na posledních závodech si ty svíčky v piruetách prostě neodpustil. I přes to byly úlohy moc fajn, užila jsem si je a skvěle jsem se svezla. Podařilo se nám i zvítězit, a to pro nás byla třešnička na dortu.

 

Foto se svolením Jany Bělíčkové