Životním koněm je pro mladou talentovanou jezdkyni už nyní její osmnáctiletá pony klisna Kara 261. Spojení Jany Táboříkové a Kary se postupně vyvinulo ve velmi pevné pouto a jakmile se tato dvojice objeví v parkurovém kolbišti, tak je téměř jisté, že dojde ke změně pořadí na předních pozicích probíhající soutěže.
Proč jste za svou životní klisnu označila právě Karu?
Je to nejspíš tím, že jsem s ní získala nespočet vítězství. Zvítězily jsme spolu třikrát při republikovém mistrovství a celkově jsem s ní prožila velmi úspěšné období.
Jaké má Kara charakteristické a povahové rysy?
Je to poměrně malá klisna, měří asi 143 centimetrů a její stavba těla je docela atypická. Kara je velmi speciální a dosti komplikovaná při přepravě na závody. Nesnáší cestování ve společnosti dalších kobyl, takže to musí být vždy důkladně promyšlená akce. Je schopná si v přepravníku i ublížit, takže s ní musíme zacházet opatrně v tomto ohledu. Jinak na ošetřování a péči ve stáji je moc hodná a miluje všechny pamlsky. Kara opravdu nemá ráda jízdárenskou práci a celkově je to s ní trochu složitější než s ostatními poníky. Většinu času s ní tedy trávím na vyjížďkách v přírodě nebo chodí hodně na lonž.
Vzpomenete si na své první společné začátky? Jak to celé probíhalo?
Poprvé jsme si Karu zkoušela v zimě v roce 2014 u Katky Veselovské. Byla jsem hodně malá a Kara si se mnou dělala, co se jí zrovna zachtělo. Vzpomínám si, že jsme po každém skoku brzdila o stěnu jízdárny. O dva roky později jsem s Karou zvítězila při našem prvním mistrovství České republiky. V té době jí vlastnil pan Bohuslav Novohradský a já měla možnost s ní závodit.
Čím si vás Kara získala nejvíce?
Je to klisna s obrovským srdcem a vím, že vždycky skočí. Není to typ koně, který by se mi nesnažil pomoci nebo odmítl poslušnost. Když já udělám všechno správně, tak Kara neudělá chybu a sama o sobě je pokaždé velice rychlá. To jsou její nejsilnější stránky, kterých si moc vážím.
Nejednou nastala situace, že vcházíte jako poslední do kolbiště, kde probíhá soutěž pro velké koně. Jaké pocity se v tu chvíli ve vás odehrávají?
Většinou cítíme obě takový zvláštní tlak od jezdců i diváků. Všichni již předem očekávají, že zase budeme nejrychlejší a všechny porazíme, ale musím říct, že tak jednoduché to opravdu není a mám kolikrát plné ruce práce. Nicméně pro mě je stále potěšením jezdit tuto výjimečnou kobylku a pokaždé si to moc užívám.
Co patří mezi vaše další společné plány?
Uvidíme, jak se vyvine letošní sezona, ale ještě bych s ní chtěla nějaké závody absolvovat. Každopádně po skončení sportovní kariéry zůstane Kara u nás doma a budeme si s ní užívat její zbytek pohodového života. Do budoucna bychom jí chtěli zkusit připustit, bylo by skvělé mít ve stáji Kary potomka.
Foto: Josef Malinovský
Zdroj: Archiv Jany Táboříkové a Jezdci.cz
