reklama 11A

Chtěla vyhrávat a šla do každého souboje. Nezdolná Saša míří do chovu

ikonka

Šestiletá Saša fascinovala svou třídou, tvrdostí i bojovností, s nimiž dokázala porážet i papírově silnější soupeře. Díky originálnímu jménu a hudební znělce měla fanouškovskou základnu, o níž si některé jiné sportovní hvězdy mohou nechat jen zdát.
29.10.2020 06:30  |  Autor: Martin Cáp  |  Rubrika: Dostihy  |  
NEPŘEHLÉDNĚTE
| FANCLUB
reklama 12C
Hnědka Saša se poklidně popásá v rozlehlém výběhu. V jejím pohledu stále zůstává ta zvláštní jiskra, kterou důvěrně znají návštěvníci tuzemských závodišť, ale místo i prostředí jsou jiné. Jedna z nejpopulárnějších klisen posledních let stojí už měsíc v moravském hřebčíně Střelice, kde se připravuje na novou životní etapu.
 
Je to ale skutečně tečka za bohatou kariérou, během níž se Chuchle Arenou Praha pravidelně nesla píseň "Saša jede" coby znělka nezdolné bojovnice a miláčka dostihového publika? Úplně jisté to není.
 
"Musíme všechno v klidu promyslet, trochu nad tím ještě visí otazník. Z Lysé nad Labem jsme ji odvezli hlavně proto, že nemá smysl, aby stála na závodišti v pískovém výběhu, když může být na pastvinách. A samozřejmě jsme chtěli, aby si Saša pomalu začala zvykat na budoucí roli matky. Asi už k tomu dojde," přemítá Iveta Váňová, která spolu s manželem Tomášem nadále zůstává klisninou majitelkou.
 

Čtěte také: Úspěšná středa v Miláně. Váňa a Kratochvíl vezou dvě vítězství

 
Saša během pěti sezon absolvovala 25 startů, deset z nich vyhrála a vyběhala téměř 1,4 milionu korun. Dvakrát zkusila štěstí i na blacktype scéně, v meranském listed doběhla pátá a v Berlíně po nepodařeném průběhu desátá. O jejím potenciálním zařazení do chovu se mluvilo už loni. Nikdo z tuzemských chovatelů však nebyl ochoten či schopen dát za pětinásobnou jedničkovou vítězku 150 tisíc korun. A tak nechali manželé Váňovi nezdolnou hnědku v tréninku i jako šestiletou.
 
Do zpožděné sezony vstoupila třetím místem za Ignaciusem Reillym a Torque Powerem ve výborně obsazené Velké dubnové ceně. Ve zbylých dvou startech mezi klisnami zůstala lehce za očekáváním.
 
"Má svůj věk, cítili jsme to i v práci po Velké dubnové ceně. Tomáš říkal, že byla nezvykle vlažná, trénovala bez většího zájmu. Tak jsme si řekli, že zkusíme ještě dva starty a není na co čekat. Lidé nám radili různé věci, třeba jí dát stínidla. To jsme ale takové kobyle nemohli udělat, nasadit jí v šesti letech blinkers a dál běhat," konstatuje Váňová.
 
Saša se mezitím zabydluje ve Střelicích a dostihová rodina z Lysé nad Labem řeší nezvyklý rébus. "Zkusíme minimálně jedno hříbě odchovat. Na to, abychom ji poslali za plemeníkem do zahraničí, nemáme prostředky, ale tady v Česku to zvládneme. Původně jsme přemýšleli, že bychom ji nechali připustit Va Bankem, ovšem ještě líp by na ni seděl Chardonney Tcheque. Pokud se rozhodneme, bude to nejspíš on," prozrazuje Váňová.
 
Splněné proroctví Jozefa Bojka
 
Do Česka se Saša dostala přes říjnovou dražbu ročků Tattersalls za 5000 guinejí. Hnědku s výraznou lysinou po vítězi 2000 Guineas Makfim z Galileovy dcery Sharp Relief kupoval v Newmarketu Tomáš Váňa společně se svým tehdejším klientem Zbyňkem Englicem.
 
"Líbila se oběma, tak jsme se dohodli, že si Sašu vezmeme napůl. Zbyněk netrval na tom, že má běhat v jeho barvách. Říkal, že si můžeme vybrat stáj, tak jsem začala vymýšlet dres. Hledala jsem barvy, které by ladily tak, aby se na dostizích každý za Sašou ohlédl," vzpomíná Váňová na vznik rodinné stáje Lascar - Váňa.
 
Trenérova manželka stála i za pojmenováním klisny. "Nabídla jsem Zbyňkovi dvě jména na S, která se mi líbila. Jedno bylo Saša, druhé Sofie. Zbyněk si vybral Sašu s tím, že je originální. Ani nevím proč, prostě mi padlo na jazyk a měli jsme Sašu. Jen byl potom trochu boj při registraci, nechtěli nám schválit háček. Řešili jsme to s panem Plachým. Nakonec je u nás vedená jako Saša, tak to má i v průkazu. A pro zahraničí je Sasa..."
 
Ze zpětného pohledu se zdá skoro neuvěřitelné, že Saša debutovala už jako dvouletá v Simsonově ceně. Naplno totiž dozrála až mnohem později. "Kdyby neukazovala v práci to, co ukazovala, tak bychom ji ve dvou letech asi nenechali běhat. Na základě tréninkových výkonů jsme si ale troufli na Simsonovu cenu, kde byla druhá za výborným Zockem. Jozef Bojko ji tenkrát odjezdil opravdu s citem," připomíná Váňová.
 
Nejúspěšnější slovenský žokej po doběhu prohlásil: "Ta kobyla má v sobě neuvěřitelné rezervy, ale já jsem ji dnes prostě jen nechal běžet a nic jsem po ní nechtěl. Má před sebou velkou budoucnost..."
 
Hned v dalším startu Saša vyhrála Cenu Masise, lehce o 3 délky právě před Zockem. Následně doběhla druhá v anulované Ceně zimní královny a do klasické sezony měla jít s velkými ambicemi. To už ve stoprocentním vlastnictví manželů Váňových.
 
V zimě však přišly nečekané komplikace. "Špatně přezimovala. Měla problém přijímat jakoukoli potravu a byla hrozně citlivá. Vůbec jsme nevěděli, jak k tomu došlo a řešili jsme, jestli na ni dvouletá sezona nebyla příliš. Nechali jsme udělat rozbor krve a veterinářka ji pečlivě vyšetřila. Žádný problém neobjevila, muselo být v hlavě."
 
"Nakonec mi kamarádka Adéla Barešová poradila, ať zkusím paní, která se zabývá Bachovými esencemi. I když mi to připadalo zvláštní, neváhala jsem a s paní jsem se spojila. Dala mi bylinné kapičky a zní to jako pohádka, ale najednou jsem cítila, že se kobyla začíná dostávat z toho stresu. Začala žrát a vrátila se tam, kde byla jako dvouletá. Stále byla hubená, v paddocku jí koukala žebra, znovu však začala podávat výkony. Věděli jsme, že když bude Saša nažraná, odpočatá a bude mít srovnanou hlavu, musí jít ještě nahoru," vypráví Váňová.
 
Nezvyklé řešení problému vyžadovalo jistou opatrnost. "Měla jsem samozřejmě zjištěné ty bylinky a všechno jsem konzultovala s veterinářkou. Je známé, že některé rostliny můžou působit jako doping, proto jsme dávali velký pozor na složení kapiček," dodává.
 
Klasická umístění i vítězná série
 
Už v Jarní ceně klisen získala Saša třetí místo. Stejný výsledek zopakovala v Oaks a na podzim vyhrála Cenu Whisky v Bratislavě. Výsledkově nevyšlo pouze České derby.
 
"Tam nastal mezi mnou a Tomášem menší spor. Osobně jsem byla proti startu v derby, Tomáš ho chtěl. Na můj vkus byla Saša tehdy ještě hubená a při rychlé práci před derby si odřela zadní kloubky. Peníze, které si na sebe vydělala, jsme vrazili do derby. Když pak v dostihu začala bojovat, někdo do ní vrazil a skočil jí do nohy nad hlezno. Honza Verner říkal, že úplně cítil, jak ochabla. Vrátila se zagalupovaná. Výsledkově by o moc lépe neskončila, ale mohla dosáhnout na sedmou dotaci. Ten start byl naše chyba, dodnes mě to mrzí," líčí Váňová.
 
"Během léta se dala dohromady a Oaks už bylo o něčem jiném. Porazily ji jen dvě vynikající kobyly. Šli jsme pak do slovenského Oaks s tím, že dokážeme porazit Polyantu. Ta ale byla o třídu lepší než Saša, s tím jsme se museli smířit."
 

Čtěte také: Navždy zůstane v mém srdci. Filip Minařík vzpomíná na Tertulliana

 
Jako čtyřletá se hnědka nadechla k výjimečné sezoně. Vyhrála šest dostihů včetně Velké ceny Prahy, kde v sedle s Vendulou Korečkovou ještě v polovině cílové roviny cválala v druhém sledu a drtivým závěrem za distancí zdolala Sagara a Father Frosta.
 
"To byl pro nás asi největší zážitek, i když jsme měli velkou radost ze všech jejích úspěchů. Pro mě má zvláštní místo i vítězství v Memoriálu Harryho Petrlíka. Tenkrát byl vypsaný jako II. kategorie a vůbec mi to nevadilo. Vyhrát ten dostih s naší vlastní klisnou byl jeden z mých snů. Pana Petrlíka jsem měla moc ráda jako člověka a vážila jsem si ho jako trenéra. Když se to Saše podařilo, měla jsem velkou radost," vzpomíná Váňová.
 
Bojovnice s vlastním názorem
 
Saša byla osobností na dráze i mimo ni. "My s Tomášem většinou pracujeme s klisnami. S nimi se nám daří nejvíc, Aztek je výjimkou potvrzující pravidlo. Měli jsme už hodně koní s různými povahami, ale Saša převyšuje úplně všechno. Ve filmu Kincsem říkal její majitel: Kincse nikdy nebyla zlomená, ale pouze ochočená. Stejnou věc můžu říct i o Saše. Ona nám jen dovolila, abychom si ji ochočili, ale jen odtud potud."
 
Jak se to projevovalo v každodenním stájovém životě? "Jakmile bylo něco jinak, než Saša chtěla, byla z toho malá válka. Uměla být nepříjemná a vyhodit člověka z boxu, když se jí nelíbilo, co tam dělá. Jinak byla strašně hodná, nikomu by jen tak neublížila. Člověk ji akorát nesměl moc obtěžovat. Je hodně svá, to na ní vždy bylo úžasné," vypráví Váňová.
 
Třebaže se v sedle klisny vystřídali Jaromír Šafář, Bauyržan Murzabajev, Jan Rája, Jaroslav Línek či zmiňovaný Jozef Bojko, do povědomí publika vstoupila hlavně ve spojení s Vendulou Korečkovou, která ji vedla v patnácti dostizích.
 
"Skvěle se k sobě hodily a vzájemně se doplňovaly. Věděli jsme, že Saša je srdcař. Chtěla vyhrávat. Byla dobře voditelná a na dráze šla úplně do všeho, do každého souboje. Byla zkrátka ideální dostihový kůň," konstatuje Iveta Váňová.
 
Není divu, že Saša během svých dostihových let získala množství fanoušků. Když se ve Velké Chuchli nebo Karlových Varech ozvaly první tóny písně "Saša jede", dokázala vykouzlit úsměv na tváři snad každému. Tak hodně štěstí, Sašo!
 
 
Foto: Pavla Pechmanová



K odběru se přihlašte ZDE!

 

Nový Jezdecký zpravodaj vychází každý pátek a je zcela zdarma. Přímo do vašeho e-mailu vám jednou týdně doručíme to nejzajímavější z našich webů - zpravodajství napříč disciplínami, rozhovory, podcasty i videa. Už nikdy vám nic podstatného z našeho servisu neunikne!

 

Novinky z jezdectví a dostihů můžete sledovat i protřednictvím našich specializovaných skupin na Facebooku! Spravujeme pro vás:
 

Máme rádi parkury Jezdci.cz

Máme rádi dostihy Jezdci.cz

Máme rádi drezuru Jezdci.cz

Máme rádi vozatajství Jezdci.cz

Máme rádi všestrannost Jezdci.cz

Máme rádi reining a western Jezdci.cz

Máme rádi voltiž Jezdci.cz

Máme rádi vytrvalost Jezdci.cz

Máme rádi pony sport Jezdci.cz


reklama 13A

NEPŘEHLÉDNĚTE