Těžko domýšlet, jak by vypadala kariéra hnědáka Opasana, kdyby nepřišla pandemie Covidu-19. Trenér Jozef Chodúr by ho připravoval cíleně na slovenské klasické dostihy a hřebec stáje Bormann by letos nejspíše zůstal lokální bratislavskou hvězdou s tušeným mezinárodním potenciálem.
Termínové změny a další restrikce však přiměly tým z Borského Mikuláše vyjet do zahraničí už na jaře a dnes toho nemusí litovat. Opasan vyhrál všechny čtyři dostihy, do nichž nastoupil a ani v jednom nemusel výrazněji bojovat. Měsíc po Českém derby triumfoval i v prestižním Kincsem Díj.
"Ta letošní nejistota Opasanovi paradoxně hodně pomohla. Kdyby sezona probíhala standardně, nejspíš by všechno bylo trochu jinak," říká Chodúr, který drží ve slovenském šampionátu trenérů průběžné třetí místo za svým švagrem Jaroslavem Línkem a Zuzanou Kubovičovou.
Nedělní Opasanův start v Budapešti byl vzhledem k nejasné situaci kolem českého i slovenského St. Legeru východiskem z nouze. Chodúr pohotově využil specifikum maďarských propozic, které dává tříletým v největším srovnávacím dostihu na 2400 metrů váhovou výhodu 4,5 kilogramu oproti starším koním.
"Radek Koplík dostal půl kila navíc, takže Opasan nesl 58 kg. Rozdíl čtyř kil je v polovině října znát a starší koně to za těchto okolností měli těžké. Pro nás to byla šance, které jsme se samozřejmě chopili," souhlasí Chodúr.
Opasana nezastavila měkká dráha ani konkurence čtyř dalších derby-vítězů. I v Kincsem Parku předvedl svůj pověstný speed a druhou Golden Sea porazil jistě o 1 3/4 délky. Jeho trenér však při vší spokojenosti viděl v závěru dostihu i malé varování.
"Už dříve v Praze se tlačil k bariéře, ale tentokrát bočil nejvíce a potvrdil mi to i Radek Koplík. Sice tam byly stále rezervy, ale už byl pod tlakem. Má za sebou těžkou sezonu," hodnotí Chodúr.
Cesta k titulu je volná
I proto už s Opasanem nebude čekat na St. Leger a chce ho zazimovat. "Jsem rozhodnutý že pro tento rok to byl poslední start. Kůň dobře pracoval a byl na tom možná ještě lépe než před Českým derby, protože dospěl. Ale už je toho na něj dost a nějaké další přípravě moc nenahrává ani počasí. Je chladno, do výběhu chodí zadekovaný a to už se těžko drží forma. Je to kvalitní kůň, v budoucnu nám to ještě vrátí," vysvětluje.
Poslední věc, která zůstává v souvislosti s vítězem 100. Českého derby ještě otevřená, je titul slovenského Koně roku. Závodisko Bratislava v minulosti uplatňovalo ve svých anketách podmínku, že se nominovaní koně musí opakovaně představit na slovenské půdě. To přineslo několik nelogických výsledků.
Například v roce 2012 nedosáhl na titul překážkového Koně roku Proud Boris, který vyhrál Gran Corsa Siepi Di Merano (Gd1), ale ani jednou neběžel doma. V anketě dostala přednost dvojnásobná vítězka z Topoľčianek Bystruška.
Podobný scénář však letos nehrozí. Kritéria byla mezitím změněna a aktuálně nejlepšímu slovenskému koni tak nic nebrání uspět i na tomto poli.
"Ankety nějak zvlášť neprožíváme, ale je dobře, že došlo k úpravě. Kůň při zahraničních startech reprezentuje svou zemi a tak se to bere i všude v zahraničí. Třeba německý Kůň roku Silvano ve své nejlepší sezoně také neběhal doma," podotýká Chodúr.
Poprvé do Anglie kvůli vojně
Nebyl to však pouze Opasan, kdo se letos podílel na zatím životní sezoně svého trenéra. Domácí odchovanec Bolthorn ovládl Zlatý pohár, v Česku narozený Apolon doběhl třetí ve Slovenském derby. Jozef Chodúr se tak po sedmi letech vrátil do nejlepší desítky slovenského šampionátu a operuje s výbornou úspěšností 21,74 %.
Přitom ještě donedávna registrovali jeho jméno za hranicemi Slovenska jen skuteční znalci. "Dlouho jsem sbíral zkušenosti, prošel jsem poměrně velkým počtem stájí. Ne proto, že bych nějak spekuloval nebo nebyl někde spokojený, ale od začátku mě fascinovalo víc trénování než ježdění a chtěl jsem toho vidět co nejvíce," shrnuje to samotný Chodúr.
Stejně jako řada dalších úspěšných jezdců a trenérů začínal v Senici - Čáčově. "Bydlel jsem hned vedle přes plot a do stáje jsem to neměl daleko. Navíc tam pracoval můj švagr Jaro Línek, tak jsem ke koním chodil taky. Začínal jsem u trenéra Tomana, potom nastoupila Zuzana Kubovičová," vzpomíná.
Jenže přišel povolávací rozkaz. Místo na vojnu zamířil dostihový nadšenec na britské ostrovy. "Bylo to dost narychlo. V pondělí jsem měl narukovat a ve stejný den jsem nastupoval u trenéra Marka Pitmana. Tam jsem vydržel asi osm měsíců, pak jsem chvíli působil u menšího rovinového trenéra," popisuje Chodúr.
Když po profesionalizaci armády padl problém s vojnou, začal pracovat u Jaroslava Hanáčka. "To je velký koňař a vždy měl výsledky. Tenkrát začínala éra výborného Ryana a hodně mě to bavilo, dalo mi to hodně. Trenér Hanáček se pak musel s koňmi stěhovat a měl jsem to daleko, tak jsem přešel k Pavlu Kalašovi do Jablonice. Zůstal jsem pět let…"
U jednoho z nejúspěšnějších slovenských trenérů, který letos ukončil aktivní kariéru, zažil úspěšné časy včetně tři šampionských titulů. Že by se osamostatnil, v té době neuvažoval. "Trenérský kurs jsem si udělal úplně náhodně. Jeden jezdec potřeboval licenci a sháněl co nejvíc účastníků, aby mohli v Šali otevřít trenérský kurs. Tak jsem si řekl, že to zkusím. Přihlásili se i Jaro Línek, Miro Stančík a Petr Kubík, takže ta iniciativa měla značný dopad na současné slovenské dostihy," směje se Chodúr.
Tři roky trénoval v Lakšárské Nové Vsi a úzce spolupracoval s Jaroslavem Línkem. "Bylo to super, ale potřeboval jsem změnu. Po pracovní době jsme s manželkou ještě chystali dva koně, které jsme měli za barákem a které nikdo nechtěl," popisuje, jak se zrodila myšlenka definitivně se osamostatnit.
S tímto cílem se znovu vrátil na zimu do Anglie, aby získal další zkušenosti. "Už jsem věděl, co chci a co mě zajímá. Jen jsem se potřeboval ještě více zorientovat. V Lambournu jsem za čtyři měsíce vystřídal asi čtyři trenéry. Dva měsíce jsem pracoval u Nickyho Hendersona, nějaký měsíc jsem byl u Olivera Sherwooda. Nešlo mi o výdělek, přijel jsem si vyloženě pro zkušenosti," vzpomíná.
Působení v Borském Mikuláši nastartoval ve spolupráci se svým dřívějším šéfem Pavlem Kalašem, jehož koně v létě převzal. Ani letošní mezinárodní úspěchy nic nemění na jeho filozofii. "Beru to, jak to přichází. S kolegou Ondrejem Drbohlavem jsme sehraný tandem a snažíme se naši práci dělat nejlépe, jak umíme," uzavírá Chodúr.
Foto: Pavla Pechmanová
