Koně v milovické rezervaci se projevují jako nefalšovaná divoká zvířata. Potvrdil to nezávislý etologický výzkum, který v lokalitě provedl přední etolog Michael Duruttya. Ten je mimo jiné autorem Velké etologie koní, nejobsáhlejší tuzemské a zahraniční monografie na toto téma.    

 

„Výzkum odhalil několik pozoruhodností. Především poznatek, podle kterého se příslušníci zkoumaného plemene  svým způsobem života projevují jako skutečná, nefalšovaná divoká zvířata,“ konstatuje Michael Duruttya. 

 

„Tuto skutečnost potvrzuje skladba a podíly trvání jejich životních projevů. Zárukou jejich úspěšného přežití, a to od historických dob až po současnost, je jejich vrozený smysl racionálně hospodařit, tedy neplýtvat zdroji svého organismu. A využívat své energetické zásoby co nejefektivněji a nejúčelněji,“ dodává Michael Duruttya. „Tato skutečnost je v přímém rozporu s poznatky konstatovanými v případech takzvaných kulturních, domestikovaných plemen koní, žijících v podmínkách celoživotní péče, v chráněných prostředích stájí a v neposlední řadě se stálým a zpravidla neomezeným přístupem ke zdroji potravy,“ připojuje Michael Duruttya.

 

Od domácích koní se podle výzkumu odlišuje například také technika, jakou milovičtí koně získávají potravu. „Uždibují trávu tak, že oddělují svými řezáky stonky u země. To je v rozporu s poznatky našich výzkumů dalších plemen koní, která dávají přednost okusování vegetačních vrcholů trav a bylin, případně stonků,“ zdůrazňuje Michael Duruttya další odlišnost.

 

Výzkum rovněž prokázal, že zvířata našla v Milovicích klid a pohodu, takže u nich chybí většina projevů stresu a nervozity. Velmi zřídkavé jsou u nich například akustické projevy. „Akustické projevy bývají součástí projevů alternativních postojů, spojených se zvýšenou nervozitou nebo se zvýšenou pozorností. U zkoumaných koní nebyl důvod k existenci podobných projevů. Druhým možným důvodem je to, že ve volné přírodě by koně svým frekventovaným a hlasitým projevem upozorňovali na svou přítomnost možné predátory,“ podotýká Michael Duruttya.

 

Vědecký výzkum porovnával rovněž takzvanou „chodivost“ stáda, tedy jeho schopnost putovat za potravou. Ta po přepočtu naměřené trasy na celý rok dosahuje u milovického stáda 1400 kilometrů. To koresponduje s výsledky starších výzkumů britských vědců. Ti měřili trasu, kterou ušlo stádo koní z Exmooru poté, co byli vysazeni na Skotské vrchovině. V následujícím období tam koně absolvovali 1600 kilometrů směrem na jihozápad, s příchodem jara se pak stádo vydalo na zpáteční cestu na sever.       

 

Michael Duruttya je předním hipologem, etologem a publicistou, který postupně řídil chovy v hřebčínech Muráň, Šamorín a Hrabušice. Byl pověřen zřízením huculské rezervace v ZOO Košice nebo konsolidací poměrů na Dostihovém závodišti v Praze – Velké Chuchli. Na Muráni zachránil chov huculů a dokončil vyšlechtění nového plemene: slovenského horského koně. Odchoval i čtyřnásobného vítěze Velké pardubické steeplechase, legendárního Železníka. Stál také u zrodu fenomenální klisny Arva, nositelky klasické „Trojkoruny“. Je autorem pěti knižních monografií, šesti knižních statí, 34 vědeckých prací a zhruba pěti stovek odborných článků. 

 

„Koně v Milovicích se stali cílem výzkumu řady vědců i odborných institucí. Jsme rádi, že nám nejnovější výzkum pomohl s vysvětlováním chování stáda veřejnosti. Divokost totiž nespočívá v tom, že by zvířata bezhlavě pobíhala po rezervaci a projevovala vůči sobě agresivitu. Naopak, spočívá v účelném šetření energie, přičemž i projevy agrese se uplatnily jen v prvních týdnech utváření stáda. Poté již koně instinktivně šetří síly na to, aby obstáli v celoživotním boji s přírodou a extrémními projevy počasí, případně s potenciálními predátory,“ ocenil výzkum Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina.    

 

Ochranářská organizace na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Výzkumného ústavu živočišné výroby, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí. 

 

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Středočeský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou. 

 

Zdroj: tisková zpráva České krajiny