Foto archiv EquiTV
Od svého pondělního příjezdu se věnoval především shánění dvou oddělených skupin klisen do jednoho stáda. Klisny si to nechtěly nechat líbit a došlo i na kopance a drsné kousance. Dvakrát přitom hřebce doslova složily kopanci k zemi, ale nakonec si stíhací technikou zjednal respekt a klisny se spojily do jedné skupiny.
Díky své vytrvalosti slavil sedmiletý hřebec Northcroft Firestarter také první úspěchy u klisen. A již v pondělí se poprvé pářil se dvěma z nich jménem Myrtle a Keira.
Zajímavý byl i další vývoj. „Po dvou dnech si hřebec vydobyl ve stádě respekt. Pokud se klisny při pasení příliš rozptýlí, Northcroft Firestarter je s charakteristickým výrazem, sníženým krkem a hlavou nataženou dopředu, sežene po chvíli dohromady. Jedná se o v přírodě často pozorované chování, kdy je hřebec zodpovědný za obranu stáda a snaží se minimalizovat nebezpečí, které by hrozilo opožděným jednotlivcům, ať už v podobě predátora, či jiného hřebce, který by se mohl pokusit zatoulanou klisnu odlákat do svého harému,“ popisuje vývoj ve stádě etoložka Martina Komárková z Výzkumného ústavu živočišné výroby a Univerzity Karlovy.
Ve středu vědci páření nepozorovali, zato zaznamenali další zajímavý prvek chování, který reprodukci divokých koní někdy doprovází. „Jedna z klisen, Keira, vykazovala zřetelné známky říje, které jsou pro hřebce vpravdě neodolatelné. Ovšem když se Northcroft Firestarter ke Keiře přiblížil a začali se navzájem očuchávat, přihnala se další klisna Acanthis, která je Keiře nadřazená, a hřebce zahnala pryč,“ pokračuje Martina Komárková.
Po celou dobu sledování, tedy více než pět hodin, se Acanthis držela v těsném závěsu říjící Keiry, stavěla se vždy mezi ní a hřebce a pokud se příliš přiblížil, nutila Acanthis Keiru utíkat pryč, případně zuby hrozila hřebci. „Ten nastalou situaci respektoval. Pokud se Acanthis na chvíli ze své hlídací role vzdálila, vystřídala ji Kylin. Ani ona nedovolila kontakt mezi Keirou a Firestarterem,“ doplnila Martina Komárková.
Podle ní jsou důvodem pro toto chování pravděpodobně hříbata. Právě kvůli nim dominantní klisny aktivně brání v páření klisnám jim podřízeným. Hříbata narozená časněji v sezóně totiž mohou mít výhodu nad svými vrstevníky, protože budou větší a zkušenější a snadněji tak dosáhnou dominantního postavení. „Dominantní hřebci pak mohou v budoucnu snáze sehnat harém, nadřazené klisny se mohou lépe dostat vzácným zdrojům, jako je třeba minerální liz, voda a podobně, a obhájit si je,“ vysvětluje Martina Komárková. Ve čtvrtek se hřebci přeci jen podařilo své pronásledovatelky setřást a pářil se s další klisnou.
Kromě námluv pozorují etologové také další prvky v chování divokých koní. Ti se například snaží doplňovat minerály přirozenou cestou, a olizují hlínu v místech, kde po terénních úpravách zůstala vyhrabaná zemina. Rovněž dávají přednost pití vody z přirozených kaluží před vodou z koryta.
Klisny přijely do Milovic z anglického Exmooru 28. ledna. Hřebec se k nim připojil na velikonoční pondělí. Návrat divokých koní, kteří patří v Evropě, včetně České republiky, k původním živočišným druhům, má napomoci k záchraně ohrožených stepí v Milovicích a jejich okolí.
Na projektu se podílejí odborníci z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, pražské Univerzity Karlovy, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR z Brna, Ústavu živočišné výroby a dalších institucí.
