Jedním z českých reprezentantů na OH byl kpt. Rudolf Popler. Jeho obraz visí ve slatiňanském muzeu.
Olympijské hry se konají v letošním roce v Riu de Janeiru, a podle tradičního formátu se představí tři jezdecké disciplíny: všestrannost, drezura a parkurové skákání. O časovém harmonogramu a místě konání jsme vás informovali v předchozích dílech naší rubriky, které najdete v odkazech níže.
Pojďme se nyní ohlédnout do historie, a zjistit, jak to vlastně bylo s jezdectvím v začátcích novodobých olympijských dějin. Vzorem pro olympijské hry bylo klání, které se konalo mezi 8. stoletím před naším letopočtem a 4. stoletím našeho letopočtu v řecké Olympii na ostrově Peloponés vždy v intervalu čtyř let.
První novodobá letní olympiáda proběhla v roce 1896 v Aténách, na ní však koně ještě chyběli. O čtyři roky později v Paříži se už závodilo ve čtyřech disciplínách ovšem značně odlišných od těch, které vídáme při hrách dnes. Závodilo se v koňském pólu, skoku vysokém a skoku dalekém. Čtvrtou částí byla parkurová Grand Prix, která byla nejvíce podobná dnešním skokovým mítinkům.
V letech 1904 a 1908 se jezdecké soutěže nekonaly, a k jejich návratu pod pět kruhů došlo ve Stockholmu v roce 1912. Tam odstartovala éra tří disciplín: military, drezury a parkurů.
Zajímavostí je, že do roku 1952 se mohli her účastnit jen muži, a to pouze vojenští důstojníci. Ženy, muži civilisté, vojáci nižších hodností se účastnit nesměli. O roku 1952, kdy se OH konaly v Helsinkách, byla povolena účast i mužům nižších hodností a nevojákům ve všech disciplínách, a ženy měly možnost závodit v drezuře. Při další olympiádě už mohly ženy také závodit v parkurovém skákání, a do všestrannosti získaly přístup v roce 1964.
Vedle póla, v kterém se soutěžilo na olympiádě ještě v letech 1908, 1920, 1924 a 1936 se objevila také voltiž. Konkrétně byla na programu jedinkrát, a to v roce 1920 v Antverpách.
Během 20. století se olympijská pravidla jezdeckého sportu mnohokrát změnila. Prakticky beze změn zůstává jejich formát od her v roce 2004 v Aténách.