Padesátiletá rodačka z holandského Erpu Anky van Grunsven je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností světového jezdectví. Do historie se zapsala třemi individuálními zlatými medailemi z olympijských her. Navíc je jedinou jezdkyní, které se podařilo získat zlato na třech po sobě jdoucích olympiádách. Drží rekord v celkovém počtu medailí, má jich devět. 

 

Vyhrála v roce 2000 v Sydney, o čtyři roky později v Aténách a v roce 2008 v Hong Kongu. V případě her v Aténách dosáhla titulu, když byla v pátém měsíci těhotenství. Ačkoliv na to tehdy vůbec nevypadala, její prvorozený syn Yannick přišel na svět 23. listopadu, tedy pouhé tři měsíce po triumfu.

 

Anky začala jezdit jako dvanáctiletá. Jejím prvním vlastním koněm byl Prisco, s nímž také poprvé okusila atmosféru her. Bylo to v roce 1988 v Soulu. Žádného velkého úspěchu se tehdy nedočkala, ze soutěže jednotlivců byla vyloučená, v týmu zaznamenala nejnižší hodnocení, a tak se její výsledek Nizozemcům nezapočítával. To se však mělo za pár let změnit…

 

Když se poprvé setkali v roce 1985, nebyly oldenburskému hnědákovi Bonfirovi ještě ani tři roky. Zanedlouho potom ho koupil otec Anky a dal tak vzniknout jedné z nejlepších drezurních dvojic devadesátých let. Na olympiádě v Barceloně v roce 1992 se spolu vyšplhali těsně pod stupně vítězů v soutěži jednotlivců a s týmem dokonce získali stříbro. Za čtyři roky v Atlantě se dostali ještě výš. Dosáhli na dvě druhá místa, jak v individuálním tak týmovém hodnocení. Vzestupná tendence dospěla k absolutnímu vrcholu v Sydney v roce 2000, kde dvojice ovládla individuální hodnocení a s družstvem si odvážela stříbro. 

 

Bonfire byl jejím miláčkem. Přestože na přelomu století zažila Anky ještě větší úspěchy s nástupcem tohoto valacha, jenž odešel do zaslouženého koňského důchodu v říjnu 2000, byl pro ní víc než skvělý sportovec. V jejím rodném městě mu nechala vystavět sochu a dodnes o něm mluví, jako o nejlepším koni kariéry.

 

 

V nejvyšších soutěžích vystřídal Bonfira hanoverský valach Salinero. Tmavý hnědák měl mít předpoklady pro parkury, ale manžel a trenér Anky Sjef Janssen v něm viděl drezurní talent. V roce 2004 v Aténách donesl nizozemskou jezdkyni k dalšímu olympijskému zlatu jednotlivců. Následovalo třetí zlato v roce 2008 v Číně, kde navíc obsadila tato dvojice druhé místo v týmovém klání.

 

Pro další olympijské hry se zprvu se Salinerem v holandské reprezentaci nepočítalo. Bylo mu osmnáct a měl za sebou komplikované zranění. Jenže navzdory tomu byl zkušený tandem nakonec povolán a velmi dobrými výkony pomohl družstvu k bronzu. Od londýnských her v roce 2012 se jezdkyně začala z vrcholné drezury stahovat.

 

Všechny její úspěchy nejen na olympijských hrách by se jen těžko daly vyjmenovat. Ve zkratce jen z evropských a světových šampionátů má více než dvacet cenných kovů a finále Světového poháru vyhrála devětkrát.

 

 

Dva roky před poslední olympijskou účastí prokázala Anky svůj talent také v jiné disciplíně. Salinero byl v té době zraněný, další z nadějných drezurních koní z její stáje byl prodán, a tak se jezdkyně začala věnovat reiningu a dokonce se kvalifikovala na Světové jezdecké hry 2010 v Kentucky s Quarter Horse hřebcem Whizashiningwalla BB. Její výsledek se týmu nezapočítával, skončila už v kvalifikaci. Ovšem to, že nejde o nějaký rozmar nebo náhodnou účast na tak vrcholné akci jako jsou jezdecké hry, dokázala o pět let později, kdy brala s družstvem bronz na reiningovém mistrovství Evropy.

 

 

Anky byla během své kariéry pod vedením manžela a trenéra v jedné osobě spojována s kontroverzní metodou takzvaným rollkurem. V roce 2010 poté, co Mezinárodní jezdecká federace rollkur zakázala jako způsob ježdění, jenž je v rozporu s welfare, se od něj začala Anky distancovat. V témže roce dokonce podala žalobu na novinářku Astrid Appels, jež v článku pro Eurodressage použila ve spojitosti s rollkurem fotografii Anky. Celou aféru měly údajně provázet i nevybíravé slovní útoky trenéra Sjefa Janssena na novinářku. Jezdkyně nakonec žalobu stáhla ještě před zahájením soudního řízení.

 

Dnešní optikou jde o zakázanou a odsuzovanou metodu, ale je třeba si uvědomit, že v devadesátých letech a na začátku milénia zdaleka nebyla jediná ze světové elity, kdo rollkur používal. Ostatně v německé drezurní škole měl také zastánce. Přes tento stín na její hvězdné kariéře, těžko najdeme nejen v drezuře, ale v celém jezdectví úspěšnějšího sportovce než je Anky van Grunsven.