Fanoušci po celém světě znají jeho líbivý elegantní styl, domácí publikum ho přímo zbožňuje. Když v roce 2011 získal v Madridu tehdy jako vůbec první Švéd individuální zlato na parkurovém mistrovství Evropy, obdržel za svůj výkon Jerringovu cenu, v níž hlasuje švédská veřejnost pro nejlepší sportovní počin sezóny. V této skandinávské zemi jde o obrovskou poctu. Mluvíme o švédském olympionikovi Rolfu-Göranovi Bengtssonovi, kterému věnujeme první díl rubriky „Světová jezdecká star“.

 

 

 

Rolf-Göran Bengtsson se narodil 2. června 1962. Vyrostl na farmě rodičů ve Södra Sandby ve Skåne na jihozápadě Švédska a vyučil se mechanikem, čemuž se začal po vyučení věnovat na plný úvazek. Krotit tak denně musel spíš koňské síly pod kapotou. Doma však jezdil na těch skutečných koních a svůj talent zúročil už v roce 1977, kdy vyhrál národní šampionát ve všestrannosti. Úspěch se mu povedlo zopakovat i za dva roky nato. 

 

Později na své začátky vzpomínal takto: „Moje odbornost je mechanik těžkých strojů. Vyučil jsem se a řadu let jsem tuto práci dělal na plný úvazek. Do toho jsem pomáhal otci na farmě. Každý den jsem jezdil až pět koní, halu jsme neměli, takže v zimě jsem jezdíval trénovat do Flyinge. Během těch let jsem hodně soutěžil, a když jsem se v roce 1983 dostal do výběrové skupiny pro národní reprezentaci, začalo být čím dál tím obtížnější skloubit práci a závody,“ vzpomíná jezdec s tím, že v roce 1985 nakonec práce mechanika zanechal. 

 

 

Jeho první „velkou akcí“ bylo mistrovství světa, přesněji Světové jezdecké hry v Haagu v roce 1994. Obsadil na nich s koněm Paradiso sedmnáctou příčku mezi jednotlivci a s družstvem skončil jedenáctý. Do jezdecké elity se začal prosazovat až později. V roce 2001 na sebe upozornil na mistrovství Evropy v nizozemském Arnhemu. V sedle hnědky Isovlas Pialotty získal bronz v soutěži jednotlivců a byl stříbrný s týmem. 

 

Mezi lety 2002 a 2010 se pětkrát kvalifikoval do finále Světového poháru a vždy skončil v TOP10. Také olympiáda v Aténách (2004) mu vyšla velmi dobře. S koněm Mc Kinley dokončil těsně pod stupni vítězů a byl členem družstva, které obsadilo druhé místo. O čtyři roky později v samém závěru olympijské soutěže v Hong Kongu už bojoval s valachem Ninjou La Silla o zlato. Tehdy mu ho „vyfoukl“ Kanaďan Eric Lamaze, Bengtsson však byl definitivně součástí absolutní světové špičky. 

 

 

Mezi mnoha skvělými umístěními, která najdeme v kariéře švédského reprezentanta se vyjímají dvě koňská jména. Ninja La Silla a Casall ASK. První jmenovaný holandský valach ho donesl v roce 2011 k titulu mistra Evropy mezi jednotlivci. Tehdy byl prvním Švédem v historii šampionátů, který toho dosáhl. Až o šest let později se do švédských jezdeckých análů zapsal také Peder Fredricson, jenž zvítězil na mistrovství Evropy v Göteborgu. 

 

Bengtsson však už o několik let dříve ukázal, že s Ninjou tvoří ohromně silnou dvojici. Byl to právě tmavý ryzák, kterého sedlal, když si v roce 2008 dojel na olympijských hrách pro stříbro. S dvěma cennými kovy z vrcholných akcí se dá říct, že Ninja La Silla byl jeho nejúspěšnějším koněm.

 

A pak přišel Casall. Holštýnský plemenný hřebec, jenž se během své kariéry stal fenoménem a ozdobou všech světových kolbišť. I pro Bengtssona byl výjimečný. V jednom z rozhovorů v době Casallovy aktivní kariéry uvedl: „Když jsem Casalla poprvé zkoušel, bylo mu šest let, a byl jako neobroušený diamant. Byl strašpytel, všude viděl bubáky. Společně jsme pomalu vyrostli. Součást mé role, je dát mu vždy sebevědomí, aby dokázal využít všechny své schopnosti. Upřímně, nečekal jsem, že bude až tak dobrý, ale je to výsledek tvrdé práce, na vše jsme šli pomalu. Byli jsme opatrní a krok za krokem jsme budovali jeho důvěru. Teď ví, že mi může věřit, a že může udělat, co po něm chci. Já mu také věřím“.

 

 

A ačkoliv na kontě Casalla nejsou, s výjimkou týmového bronzu z mistrovství Evropy, žádné cenné kovy, je to nejspíš tento krásný figurativní hnědák, kterého si každý fanoušek parkurů vybaví, když se řekne Rolf-Göran Bengtsson.

 

Společně vyhráli sérii Longines Global Champions Tour 2016, před tím zvítězili v bezpočtu Velkých cen na úrovni pěti hvězd. Casall byl také jedním ze čtyř koní ve finále Světových jezdeckých her v Caen v roce 2016. V roce 2017 se majitel rozhodl stáhnout tehdy osmnáctiletého hřebce do chovu. Hvězdná dvojice se nemohla rozloučit s fanoušky lépe. Posledními závody jejich kariéry byla Longines Global Champions Tour v Hamburku, kterou Bengtsson s Casallem zakončili vítězstvím v Grand Prix.

 

S odchodem Casalla jakoby Bengtsson také trochu ustoupil do pozadí. Na mezinárodní parkurové scéně se pohybuje nadále, i když už před koronakrizí se objevoval hlavně na tří až čtyřhvězdových akcích. Valacha Oak Grove´s Carlyle, s nímž jezdíval soutěže na úrovni CSI5* už sedlá Holanďan Jeroen Dubbeldam, snad tedy tomuto švédskému jezdci zase doroste další koňská hvězda, i když Casall je jen jeden.

 

Foto: LGCT