Barbora Kamírová se kolem koní pohybuje od útlého dětství. Po získání licence se zprvu věnovala skokovým soutěžím, ale přestože se jí všestrannost zdála nejdříve příliš nebezpečná, krátce po první ochutnávce krosových skoků jí propadla a žije jí dodnes.

 

Pamatujete si ještě, kdy jste se poprvé posadila na koně?

 

Kdy jsem poprvé seděla na koni? To si opravdu nepamatuji. Koně měli moje rodiče už předtím, než jsem se narodila, takže mě na ně posazovali už doslova v plenkách.

 

Věnujete se všestrannosti od vašich jezdeckých začátků? 

 

Když jsem si v osmi letech udělala licenci na pony, měla jsem poničku Berušku, se kterou jsem pouze skákala parkury, později, s příchodem dalších poníků, jsem se začala více věnovat drezuře. Všestrannost jsem nikdy jezdit nechtěla, protože mi to přišlo příliš nebezpečné, jelikož první kros v životě, který jsem viděla, bylo rovnou mistrovství Evropy mladých jezdců. Ale když se u nás pořádaly druhé závody ve všestrannosti, šla jsem na dráhu se svou poničkou, abych se podívala na sestry trénink. Na konci mi trenér řekl, že bych si mohla zkusit skočit jen pár skoků. Tak jsem si něco skočila, za dva dny jsem odstartovala do svého prvního krosu a už mě to nepustilo.

 

Kdy a kde jste absolvovala své první oficiální závody? 

 

Abych zjistila, kdy a kde jsem jela první závody, musela jsem se podívat do kariér. Bylo to v březnu 2007 v Herouticích s Beruškou. Hned první závody se nepodařily, neboť jsme nedokončily. Ale pak jsme se rozjely a do konce roku jsem absolvovala padesát parkurů.

 

Kdo vás v začátku vaší jezdecké kariéry nejvíce ovlivnil? 

 

Ke koním mě přivedli rodiče a také byli ze začátku mými trenéry. V období, kdy jsem jezdila poníky, u nás působil Honza Bláha, který měl velký vliv na mé ježdění. Postupně jsem byla pod vedením několika trenérů a každý z nich má zásluhu na tom, jak se má kariéra vyvíjela. Dalším důležitým mezníkem byl rok strávený v Německu, který mi přinesl spoustu zkušeností nejen v jezdectví. Ale za to, kam jsem se dostala a s jakými koňmi mohu pracovat, samozřejmě nejvíce vděčím rodičům, kteří mě ve všem plně podporují, snaží se vytvořit co nejlepší zázemí a bez kterých by nic z toho nebylo možné!

 

Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?

 

Asi se to od začátku ježdění moc nezměnilo, zásadní nedostatek je v celkovém projevu, ať mě trénuje kdokoliv, první, co mi řekne, je: „Probuď se, zase na tom koni spíš!“. Chybí mi víc energie a nedaří se mi ji do mého ježdění dostat. Na druhou stranu si myslím, že jsem při tréninku svědomitá a nesnažím se problémy jen obejít, ale vždy je vyřešit.

 

Kolik koní vám již prošlo rukama?

 

Nejsme velká stáj a proto se u nás koně moc nemění. Nyní mám již tři roky tři stejné koně a k jiným se moc nedostanu. Ale během pobytů v zahraničí jsem měla možnost vyzkoušet spoustu koní různých disciplín, což bylo vždy velmi užitečné. Zatím jsem toho asi nejvíce prožila s Christem, který už u nás bohužel není. S ním jsem přešla z kategorie poníků na velké koně a z nejnižších soutěží mě dostal až na mezinárodní kolbiště.

 

Můžete zkusit porovnat, jak moc se změnily závody i sportovní úroveň v průběhu vaší aktivní kariéry?

 

Samozřejmě jako všechno okolo nás, tak i jezdecký sport se vyvíjí a posouvá dál. Velký rozdíl pozoruju zejména v přístupu komise všestrannosti a ČJF, která se snaží o to, aby i děti měly možnost se dostat na větší závody, viděly, jak to chodí ve světě, pořádá hromadné výjezdy podporované z jejich strany. Jezdci mají možnost se mnohému přiučit a je to i forma motivace, proč se zlepšovat a jít dál. Klíčovými faktory jsou motivace, chtít se posouvat dál a nevyhýbat se problémům, ale řešit je hned, jak přijdou.

 

Jaké sportovní ambice jste měla při svých závodních začátcích?

 

Asi jsem nikdy neměla nějaké vysoké konkrétní cíle, vždy se odvíjí od konkrétní situace. Když jsem začala jezdit všestrannost, říkala jsem si, že bych nikdy nejela dvě hvězdy, že je to už příliš nebezpečné. Když jsem se na tuto úroveň dostala, tak pro mě bylo nepředstavitelné startovat ve čtyřech hvězdách. Dnes už to vidím opět jinak a myslím, že v budoucnu by možnost startovat na úrovni čtyř hvězd mohla být.