„Když mi bylo zhruba dvanáct, třináct let, měla jsem kamarádku z rodné vesnice a její rodiče měli malou stáj. Tam jsem úplně poprvé přišla do styku s koňmi, respektive jsem začala jezdit na poníkovi jménem Merlin, který byl strašně neposlušný,“ vzpomíná na své první momenty spojené s jezdectvím dnes zkušená jezdkyně a ošetřovatelka sportovních koní Kristýna Mázdrová.
Dostala jste se později i sama do sedla sportovních koní a měla jste možnost zažít závodní atmosféru?
Ano, mám za sebou i vlastní jezdeckou kariéru, i když nevím, zda se to za kariéru považovat dá. Pro mě je to spíš zpestření mé hlavní práce ošetřovatelky, většinou startuji s mladými koňmi, které si vyberu. V minulosti jsem startovala například s koňmi Longines, Liverpool, Cranberry, Sindibad, Courage, Calvino, Esino a dalšími. Nyní startuji s Darcym LB.
Proč jste se poté rozhodla jít spíše cestou ošetřovatelství?
V hobby stáji, kde jsem začínala, jsem potkala později svého nynějšího přítele Pepu Lánského, který začal pracovat ve Zduchovicích a já jsem tam s ním začala jezdit na víkendy, svátky a prázdniny. Tehdy jsem pozorovala, co a jak se dělá ještě ve sportovní stáji sester Krulichových, než ukončily svoje jezdecké kariéry a byla jsem úplně nadšená. To mě zcela pohltilo. S Lucií Krulichovou jsem byla na jejím posledním a mém prvním mistrovství České republiky v Martinicích, na což nikdy nezapomenu. Nám v tu dobu bylo čerstvých osmnáct let. Kdežto ona byla zcela zaběhlá a zvyklá na tyto a mnohem větší závody, já jsem byla jak Alenka v říši divů.
Jak náročné pro vás bylo na začátku učení se všem potřebným věcem a ve které stáji jste začínala?
Ze začátku pro mě vlastně nebylo skoro nic náročné, protože jsem dlouho pozorovala, co a jak se dělá a jak se dělat má. Své závodní začátky jsem tenkrát prožívala s Láďou Treterou, který má neuvěřitelnou schopnost do člověka se zájmem nasoukat tolik vědomostí a zkušeností, že se leckterým o tom může zdát. Takže má úplně původní a stále teď jediná profesionální stáj, kde jsem začala, jsou Zduchovice.
Co vás na práci ošetřovatelky ze začátku nejvíce fascinovalo?
Při této práci mě zprvu bavilo, jak se dostávalo profesionální péče koním, se kterými mi radily Anna Matějíčková a Tereza Pospíchalová, protože tímto světem jsme byla zcela nepolíbená. Mé začátky se zaplétáním oproti dnešní podobě byly strašné. Později s rozvinutím chovu pana Krulicha a Báry Hassové mě fascinoval a dodnes fascinuje vývoj a posun mladých koní.
Říkala jste, že Zduchovice byly vaším jediným působištěm. Je to tak i v této době?
Ano, nyní stále působím ve Zduchovicích, kde letos v létě budu již desátým rokem. Tato stáj se pro mě za tu dobu stala druhou rodinou. Máme zde chov a prodej sportovních koní, kterých je víc než dost. Každý rok mám mezi nimi své oblíbence, ale nedělám mezi nimi rozdíl. To jsem se odnaučila při prvních dvou oblíbených koní, které jsem obrečela. Takže oblíbený může být, ale beru to s odstupem. Rozhodně ale svůj přístup nerozlišuji.
Jak vypadá váš běžný denní program ve zduchovické stáji?
Můj běžný den se odvíjí od období v roce. Pokud je rodící sezóna, nevíte, kdy to přijde, která kobyla bude rodit a hříbě bude potřebovat vaši pomoc. Když je k tomu ještě závodní sezóna, chodíme do práce podle toho, jestli závodíme doma nebo někam jedeme. Poté je tady „okurková sezóna“, která je ovšem také velice náročná, jelikož nám chodí tříletí koně z vlastního chovu a je jich čím dál více. Teď jsme zhruba průměrně na dvaceti nových koních na nadcházející sezónu, což je období bez závodů a bez hřebení. Scházíme se ve stáji v sedm hodin, ráno koně odbandážujeme, dáme do kolotoče a pak pracujeme dle denního plánu, na který dávám každý den pozor, jelikož mám zbytek týmu pod sebou, aby bylo vše tak, jak má být.
Zdá se, že je vaše práce velice rozmanitá. Co vás na ní baví nejvíce?
Přesně tak, je to právě ta rozmanitost. Od ledna začíná skoková příprava všech koní pod naším již dlouholetým trenérem Mírou Pulpánem, který nás doprovází celou sezónu a který mě mnohdy inspiroval právě v práci s mladými koňmi. Od února do června se nám rodí hříbata, od dubna do října máme závodní sezónu a od září nám jezdí obsednutí tříletí koně, se kterými pracujeme právě při zmíněné „okurkové sezóně“, kdy starší koně mají pozávodní pauzu. Není snad nic, co bych vyloženě neměla ráda, ba naopak mě strašně baví holení koní, což spousta ošetřovatelek nemá rádo.
Co mě ještě dokáže vždy nadchnout je, když vám přijedou tříletý, ošklivý, neohrabaný a chlupatý mláďata, se kterými děláte veškeré první kroky při ošetřování až po holení a prožíváte jejich první lekce skákání, až po jejich první parkur.
Jaké jsou vaše plány do budoucna v souvislosti s vaší pozicí profesionální ošetřovatelky?
Letošní plán je pro náš tým zcela jasný – co nejvíce narozených a zdravých hříbat, co nejvíce prodaných koní a krásná závodní sezóna v areálu právě ve Zduchovicích i mimo ni.
Foto: poskytla Kristýna Mázdrová
