Rok 2021 byl pro voltižní jezdce velmi úspěšný. Předsedkyně komise této disciplíny pod hlavičkou České jezdecké federace Jana Tomišková je ráda, že kvalitní výsledky jsou stabilní a jezdecká základna se rozšiřuje.
„Předešlá sezona byla úspěšná. Měli jsme závodníky na mistrovství světa juniorů, kde v současné době máme hodně úspěšné reprezentantky. Unikla nám medaile u Terezy Czyžové z Frenštátu jenom o nějakou setinku bodu, z čehož jsme byli velmi smutní, ale na druhou stranu čtvrté místo na mistrovství světa je úžasný výsledek. Zároveň se podařilo Adéle Kotulové z Drásova dostat se do finále. Takže jsme měli dvě juniorky ve finále, což bylo poprvé v historii voltiže. Poté jsme měli Honzu Habloviče na mistrovství světa seniorů, kde se také probojoval do finále. Výsledky jsou dobré, stabilní a základna se docela rozšiřuje. Myslím si, že napříč všem problémům je česká voltiž na docela dobré úrovni,“ hodnotí při rozhovoru pro EquiRadio Jana Tomišková.
Určitou slabinou pro voltiž je malý počet závodů na národní úrovni a v posledních letech se nekonal v České republice ani jeden mezinárodní mítink kategorie CVI. „Těch pořadatelů zase tolik nemáme a vždycky se snažíme najít nějaké nové. Závodů za sezonu máme do deseti a je škoda, že nemůžeme moc sehnat nové areály, kde by se soutěžní akce pořádaly. Máme své stálice a na nich ta sezona trochu stojí,“ přiznává předsedkyně voltižní komise České jezdecké federace.
Sezona pro volžní jezdce začne v dubnu Velikonočním vajíčkem ve Frenštátu, pokračovat bude na konci měsíce v Tlumačově, v květnu je plánované otevřené oblastní mistrovství v Praze, před letními prázdninami se závody opět vrátí do areálu TJ Slovan Frenštát a poslední dvoje oficiální závody proběhnou v září. Nejprve v Chomutově a poté v druhé půlce měsíce mistrovství České republiky ve Frenštátu pod Radhoštěm.
„V tuto chvíli už nám toho asi moc nepřibude. Na jaře možná ještě barelové závody, což jsou takové přípravné soutěže pro závody na koni. Akorát nejsou v oficiálním kalendáři, je to pouze hobby závod. Sezona jede na jaře a potom přes prázdniny je pauza, kdy děti jezdí na dovolené a jsou tam šampionáty, takže ty letní prázdniny jsou složitější a dvoje závody jsou potom zase na podzim. Je škoda, že těch organizátorů není více, ale zase závodů je tak málo, že se všichni potkají všude, a i to má své výhody,“ konstatuje Jana Tomišková, jež se aktivně podílí i na realizaci paravoltižních akcí pro handicapované sportovce.
„Myslím si, že paravoltižních závodů máme teď více než voltižních. Je jich asi v kalendáři osm. Nově nám přibyly hobby závody pro začínající jezdce, kteří nemají klasifikaci nebo nemají ještě jezdeckou licenci. V paravoltiži se potkáváme i přes prázdniny a třeba na konci tábora se organizují závody, takže tam to setkání není tak složité. Můžeme si i navzájem půjčit koně, přijedou pouze cvičenci s trenéry a může se vlastně uspořádat závod kdykoliv a kdekoliv. U paravoltiže je to trochu jednodušší a tím pádem i těch závodů je trošku více,“ podotýká.
Samozřejmě je potřeba z hlediska organizace závodů brát v úvahu starty českých jezdců v zahraničí. „My máme minimálně dvoje mezinárodní závody jako nominační na šampionáty, takže doufáme, že vyjedeme do Šamorína a do Budapešti, pokud budou pořádat mezinárodní závody. Rádi jezdíme do také Rakouska a někdo třeba i do Německa. Jsou jednotlivci, kteří vyjedou i kousek dál, ale většinou objíždíme ty okolní státy. Já doufám, že minimálně dvoje až troje mezinárodní závody před šampionátem absolvujeme,“ věří Tomišková.
Voltižní komise se samozřejmě snaží, aby počet zájemců o voltiž stále rostl. „Počty rostou spíše v dětských a juniorských kategoriích, protože voltiž je perfektní jako průprava na jakýkoliv jezdecký nebo nejezdecký sport. Takže ten zájem z pohledu dětí je veliký. Po přechodu do juniorské kategorie na mezinárodní úrovni musí být trochu větší píle a trénink. A kdo vydrží se zdravím i s vůlí, tak se dostane až do seniorského věku. Těch už je však bohužel docela málo. Je to o tom, aby měli nějakou motivaci v oddíle, snažíme se teď cvičence podporovat právě při Sportovních centrech mládeže. Máme dvě tato centra, v Čechách a na Moravě, kde se potkává ta největší špička. Bohužel dochází ke generační výměně, takže pokud nemají v těch oddílech nějaký vzor před sebou, kde vidí, že se dá cvičit i do vyššího věku, tak nemají toho tahouna a parťáka, který by je držel dál. Uvidíme, jestli současná juniorská kategorie, kde těch cvičenců je hodně, vydrží. To neumíme ještě odhadnout,“ pokračuje předsedkyně voltižní komise, která byla před několika dny jmenována také hlavní trenérkou SCM pro voltiž.
Nové voltižní duše se podle ní lépe hledají mezi gymnasty, než mezi členy jezdeckých klubů a škol. „Ideální nábor by byl v gymnastických tělocvičnách, kde ty děti už mají za sebou nějaký gymnastický trénink a průpravu. Zjistí, že ta voltiž pro ně nebude zase tak těžká, na rozdíl od těch, kteří se k voltiži dostanou a jsou gymnastikou nepolíbení. Opravdu ta akrobacie je základ, to já vím i z vlastních zkušeností, že ta gymnastika tomu moc pomůže. Takže pokud je nějaké dítko trochu obratnější a se vztahem ke koním, tak si myslím, že je voltiž úplně ideální spojení pro začátek s novou disciplínou,“ je přesvědčena Jana Tomišková.
„Pokud chceme z dětí budovat budoucí reprezentanty, tak je lepší sahat do gymnastických tělocvičen. Pokud chceme oddíl s větším počtem cvičenců, kde jsou potřeba i ti ‚držáci‘, kteří poctivě cvičí a bude na nich vidět nějaký posun, tak se dá sahat i do těch jezdeckých školiček. Ale jak říkám, voltiž je z 80 procent opravdu o té gymnastické obratnosti,“ dodává o obsáhlém rozhovoru pro EquiRadio.
Foto: Vendula Titěrová
